Reklama

Reklama

Můj neznámý vojín

  • Slovensko Môj neznámy vojak (více)
Trailer

Obsahy(1)

Jaký je to pocit, stát se okupantem, aniž byste to měli v úmyslu? Pomocí známých, ale i doposud nikdy nezveřejněných archivů z celé Evropy i Ruska vyprávíme rodinný příběh režisérky Anny Kryvenko o tom, jak vysoká politika ničí životy obyčejných lidí. Teprve před pár lety totiž režisérka objevila rodinné tajemství svého prastrýce, který jako sovětský voják z Ukrajiny okupoval Československo v roce 1968. Při pátrání po osudu svého prastrýce se autorka dotýká témat jako je fragmentace osobní i národní paměti, dědičná vina, výklad historie, mediální manipulace, vztah k dnešnímu Rusku, ale i vztah Čechů a Slováků k cizincům, tedy témat právě v dnešní době aktuálních. (Analog Vision)

(více)

Recenze (16)

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Zaručeně nejhorší věta, kterou může režisérka začít dokument, je: "Dnes jsem se rozhodla psát si deník." Ježiš. V tu chvíli už je to tak nějak jasný. Fakt bych chtěl, aby to bylo lepší, ale ta neschopnost rámovat film jinak než tím nejbanálnějším způsobem je prostě smrtící. Lidi zajímá to téma, ne režisérčin deníček. A tím neříkám, že není možné točit o sobě, nakonec to dělá vždy každý. Ale existuje víc než jeden nejpřímočařejší způsob, jak to dělat. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Projekt síce česko-slovenský, ale nejako z neho cítiť, že ho nakrútil niekto zo zahraničia. Obávam sa, že pod rukou našinca by sme sledovali hovoriace hlavy v kombinácii so sucho premietanými doku-zábermi. Tie predstavujú gro celého filmu, pričom sú podkreslené skvelým hudobným podmazom a mám dojem, že takto sugestívne som okupáciu ešte v žiadnom dokumente nevidel. Problém pre mňa ale predstavuje stopáž, polovičná by myslím bohate stačila, už sa vážne naťahovalo a čo bolo spočiatku formálne zaujímavé, sa časom svojou repetetívnosťou opozeralo. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Myslím, že to mělo být ještě osobnější, to byly stejně pasáže, ve kterých byla výpověď nejsilnější. Na druhou stranu – proč tolik záběrů v podobě černobílého negativu, vždyť se na to občas skoro nedalo koukat? Ale celkově to za vidění určitě stálo. ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Strýc ukrajinské autorky z FAMU Anny Kryvenko k nám přijel na tanku,pak se měsíce s nikým nebavil a spáchal sebevraždu. Rodina ho vystřihla z fotek. Tak silný příběh se má vyprávět prostě, aby působil vlastní vahou; naopak samoúčelný experiment jej zabíjí. Vlastně spíše než dokument se zrodil deníkový esej autorky, která do hlavní role staví vlastní osobu. Komentuje své čekání na vízum do Prahy, pak si stěžuje, že kvůli přízvuku na ni zdejší lidé nevraží, že ji považují „za Rusačku a okupantku“, ač se invaze odehrála skoro dvacet let před jejím narozením. Zbytečně odsouvá rodinnou linku. Dramaturgie dokumentu by si žádala přímá svědectví matky, kterou jen cituje, pozůstalých, přátel, pamětníků – ale planost experimentu dosazuje běžící siluetu v nočním lese nebo ženu v mořském příboji. Naštěstí Můj neznámý vojín používá také archivy, což jsou záběry cenné a některé opravdu unikátní, počínaje nekonečnou válkou nervů při pokusech okupovaných navázat rozumný dialog s okupanty a konče ukázkami dobové ideové masáže z Kremlu. „Apel na tvé svědomí, sovětský vojáku,“ zazní v pokynech pro armádu, která měla v Československu „splnit svou svatou bratrskou povinnost“, ale také „nenarušovat státní majetek“. Jenže mladičtí vojáci s harmonikami, jejihhch dílem hrdé, dílem uplakané matky, tanky, letadla, velitelské telegramy, to všechno už tu bylo. Jedinečným zůstává právě a pouze konkrétní příběh prastrýce, po němž zůstala vystřižená místa na společných fotografiích a o kterém režisérka postupně zjistí, že jako sirotek nalezl svou rodinu v armádě a že hned po svatbě byl odvelený neznámo kam. Srdce pravého filmaře faktu by zaplesalo, že se může vypravit po stopě reálné záhady. Za ojedinělý příklad průniku malých a velkých dějin, který našla bezpracně doma, by jiní platili zlatem, režisérka jej však nedopátrala, nýbrž využila k sebestředným hrátkám s formou. ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Okrem dobových videí a pár fotografií žiadny benefit v tomto dokumente nevidím, nič neprináša, možno pár úvah nad samovraždou jedného človeka. Ale, že by sa zabil kvôli tomu, že pomáhal k okupácii? Nebláznime. https://dokumenty.tv/muj-neznamy-vojin-moj-neznamy-vojak-dokument/ ()

Othello 

všechny recenze uživatele

Smutná a vzácná upomínka na vojáky okupačních vojsk a zároveň obžaloba kolektivní viny, kulminující děsivým vyprávěním o slovenském lynči ukrajinské ženy po příjezdu vojsk. V centru zájmu je zde často opomíjený fakt, že vojáci, jež z rozkazu napadli Československo, měli vtlučeno do hlavy, že jedou potlačit ozbrojenou fašistickou kotrarevoluci a po příjezdu zažívali naprostou deziluzi, která vedla až k tomu, že po prvním týdnu byli demoralizovaní muži odesláni zpátky a vyměněni za nové. Film se zaměřuje na jejich zmatené tváře, skleslé vědomím, že oni nebudou vítáni jak jejich otci polibky a květinami, ale nenávistí a nepochopením. Ve chvílích kdy film jen dávkuje záběry z 21. srpna a sleduje výrazy okupantů, je nejsilnější. Problém nastává opět s overvoicem autorky, protože s osobními vstupy mladých autorů, který z toho prostě vždycky vypadnou jak důležitý cucáci, mám potíž. Metoda dokumentu tak mimo jiné i trochu zastírá, že ačkoli jeho příslib je jisté pátrání v historii po něčím osudu, celé toto pátrání vypadá asi tak, že jeden den se režisérka o neznámém vojínu dozví a jiný den jí matka řekne, kdo to byl. Nicméně ono smíření v šeru na konci pro mě (i díky výbornému dark ambientnímu sountracku) bylo prazvláštně funkční. Moje první investovaná stokoruna do dafilms.cz nedopadla vůbec zle. ()

zette 

všechny recenze uživatele

Nebyt v zanru uvedeno "experimentalni", dam odpad. Tak zmateny a celkem nic nerikajici dokument jsem dlouho nevidel. ()

progression 

všechny recenze uživatele

Přiznám se bez mučení, že na tento koprodukční film jsem byl hodně zvědav. Ano, byla tam spousta zajímavých dobových i novějších záběrů (i originálních), mnoho zajímavých informací (i dříve "utajovaných"), osobních vzpomínek, monologů i dobových záznamů, určitě to tvůrcům (titulky všech "spolupracovníků" trvaly docela dost dlouho ...) dalo spoustu práce, jenže chvílemi mi to připadalo (i kvůli střídání časových rovin) poněkud matoucí. A výsledný dojem a výsledek tím pádem podobný tomu jako když pejsek s kočičkou pekli dort ... Anebo mi ještě nedošlo to experimentálno :-? ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Fiktívny príbeh napojený na skutočné dokumentárne zábery okupácie? Alebo to mohol byť príbeh skutočný? Keď sa pracuje s analógiou na obsadenie Krymu, začal som sa viac zamýšľať. Namiesto hovoriacich hláv je tu monotónne čítaný denníček, čo tiež nie je veľká výhra, takže občas by som uprednostnil nejaké pútavo rozprávajúce hlavy. Obával som sa, že ma tento experiment celkom odradí od sledovania, ale to sa nestalo. ()

Survanta 

všechny recenze uživatele

Líbilo se mi to. Člověk má možnost vidět tyto události i z druhé strany. Super záběry - někteří vojáci více vyděšení, než naši. ()

Alex 

všechny recenze uživatele

Příběh i způsob vyprávění mne zaujal, celkovému dopadu na diváka by určitě prospěla kratší stopáž. ()

hiczech 

všechny recenze uživatele

Dokážu si představit, jak rozhodí obyčeného, mladého člověka odkudkoli, když je vhozen někam, kde není doma a kde ani být nechtěl. Taky už vím, k čemu slouží propaganda a lži. Historie se bude opakovat, protože to funguje... třeba zrovna na Krymu. A co dokáže dav? Staň se davem. Nech se jím vést a poznáš svoje pravé já. Máš-li svědomí, budeš se divit. ()

blondboss 

všechny recenze uživatele

Na výročie okupácie je jasné, že bol podnet na vznik nových dokumentov. Konkrétne ale tento mi prišiel dosť bezobsažný a akoby bez nejakého jasného posolstva. Bol síce plný dobových záberov a fotografií, ale v zásade sa tam divák nič podstatné nedozvie, a to asi aj vďaka tomu, že tam bolo minimum komentárov týchto záberov. Taký nemastný-neslaný alternatívny pohľad na dramatické časy našich dejín. 45 % ()

thoreau 

všechny recenze uživatele

Velice odfláknuté dílo. Myslím si, že největší vinu nese producent, který dovolil, aby se film zbytečně natahoval do celovečerní délky neustálým opakováním stejných záběrů a zpomalováním. Vše běží ve stejném tempu, bez jakékoliv gradace a viditelného záměru. Záměrem je prostě jen udělat film, směsku vizuálu, únavné hudby a občasného amatérského komentáře autorky. Ale účel je splněn, producent i režisérka se díky smutnému výročí okupace proznámí a příště budou snadněji shánět peníze na další projekt. ()

Reklama

Reklama