Poslouchej

První polovina filmu nabízí jeden z nejzdařilejších českých pokusů o mumblecore vztahovku (tím nejlepším je film Karel, já a ty, kde šlo o záměr, čímž si v tomto případě nejsem jistý). Hádky improvizujících herců jsou autentické i díky občasným přeřekům a váhání, jak na partnera reagovat. Repliky nepůsobí vykonstruovaně i pro svou banálnost a zacyklenost - řeší stále totéž a nic nevyřeší, jak tomu u partnerských dialogů občas bývá. Stejně prázdná je řada čistě realisticky motivovaných záběrů, kdy si Eliška jde zakouřit nebo na toaletách rozdýchává partnerskou krizi, jakkoli by to ovšem nemusela dělat až tak často. Vzhledem k tomu, jak nesympatické jsou obě postavy (od prvních minut se k sobě chovají hnusně, aniž bychom věděli proč - nepřijmeme-li jako vysvětlení sexistický stereotyp, že menstruující ženy jsou otravné). Není příjemné s nimi trávit čas, ale stejně tak není příjemné zůstávat ve vztahu, jehož záruční lhůta dávno vypršela. Sice nejde o thriller, ale vzhledem k zaměření na dusnou atmosféru vztahu nevadí, že vyprávění nikam nesměřuje. Až potud OK film, produkčními hodnotami a hereckými výkony na úrovni studentské tvorby s omezeným rozpočtem. Potíž je v tom, že druhá polovina, kdy se teprve začne dít něco napínavého (když nepočítáme dva předchozí, dosti neuspokojivé náznaky toho, že něco není v pořádku - masturbaci v koupelně a podezření prodavače v krámku), je s tou první prakticky neslučitelná a víceméně by se bez ní obešla. Veškerý vývoj proběhne teprve ve druhé půlce, po náhlém zvratu při poslechu rádia (kdy ovšem kvůli nedoladěnému zvuku v hudbě poněkud zaniká to podstatné, podobně jako později ani na velkém plátně není čitelné to, co Eliška píše na mobilu, což by pro pochopení děje být mělo). Nejde tedy, i kvůli tomu, s jakým klidem Eliška reaguje na všechna odhalení, o kontinuální stupňování napětí nebo postupnou proměnu postav, ale o náhlý zlom (tzn. spíš horor než inzerovaný thriller). Chování hlavní hrdinky, dosud jen vzbuzující lehký údiv (proč ze vztahu dávno neutekla), se s ohledem na nové objevy, které učiní, stává zcela nelogickým, ke konci až sebevražedným. Přes přibývání rozumově nevysvětlitelných a transtextuálně motivovaný prvků si film nadále snaží zachovat určitou psychologickou věrohodnost, dál servíruje prázdné scény z partnerského života a vysvětluje chování postav (jakkoli víme, že jedna z nich jedná dle požadavků žánru, ne realisticky), ale činí to tak nepřesvědčivě, že si jen podráží nohy a vyvolává další otázky, na něž nemá odpovědi. Šokující odhalení, ve finále pro jistotu vysvětlené sérií redundantních flashbacků (nejspíš začleněných jen proto, aby do traileru bylo možné nastříhat souložící těla), by navíc mělo spočívat v tom, co je zjevné cca po dvaceti minutách, což ještě násobí pochybnosti nad Eliščinými kognitivními schopnostmi. Celá zápletka by mohla dávat alespoň minimální smysl, kdyby bylo hned zkraje řečeno, že se děj odehrává ve světě, kde se spolu lidé nemohou jednoduše rozcházet, a když už se jednou dají dohromady, musejí spolu zůstat až do smrti. Pokud ale budeme v souladu s realistickou první polovinou předpokládat, že v daném světě platí víceméně stejná pravidla jako v naší aktuální realitě, film s postupujícími minutami pozbývá veškerého smysl, rozpadá se na (tonálně, žánrově i stylisticky) nespojitelné fragmenty a ke konci už funguje jen jako nechtěná komedie. Kdyby ovšem trval jen polovinu své stopáže, byl bych ne přímo nadšen, ale určitě spokojen. 30% (11.09.2019) (méně) (více)