Kleopatra

Takmer 60 rokov starý film tak ohúril svojou výpravou, že pre mňa predstavuje nový level veľkoleposti. Plus fakt, že 4 hodiny nenudili, či pridaná hodnota v postave Richarda Burtona. Ten mi totiž prišiel na vojvodcu nesmierne vzťahovačný a trucujúci, čo by som ešte pred 2 rokmi označil ako nezmysel, ktorý je príliš pritiahnutý za vlasy, aby som ho veril hoci aj reálnej postave Marca Antonia. Dnes mi to však pripomína plačka Matoviča. A Kleopatra bola drahá nevesta, podobne ako mafiánsky poskok na čele nášho parlamentu. Inak Elizabeth Taylor tiež výborná. Jej posledné slová mali filozofickú hĺbku, vďaka ktorej som si znovu spomenul, že sledujem film antických rozmerov, nie slovenskú politiku v historických kulisách. (11.09.2022)

Velkolepější než cokoliv před ní a možná i po ní. Kleopatra je snímek, který ukázal hranice Hollywoodu a svým rozpočtem, ale i výpravou a celkovým velkolepým pojetím všech kulis do dnes dokáže omráčit diváka. V době digitálních efektů je stále cítit klasický film ve vší kráse. Bohužel právě velikost samotného filmu je jeho největším problémem. Sledovat dvoudílnou televizní verzi o délce 233 minut v dabingu a ořezu je popravdě barbarství, ale režisérský sestřih o 320 minutách? Stejně jako většina dobových snímků a ještě k tomu historických se Kleopatra vyznačuje extrémně pomalým tempem a natahovanými dialogy, které jsou pro většinu dnešních diváku přeložitelné jako nuda. Vnímat však Kleopatru očima, které se chtějí dívat a historické prostředí je velmi zajímá, tak nenajdou zajímavější látku na sledování. U mě je průměr se vším všudy, přes všechnu tu krásu, co jsem ty čtyři předlouhé hodiny viděl... Na plátně v originále to musí být nesrovnatelný zážitek, ale nevím, zda bych ho chtěl podstoupit. (14.08.2009)

Elizabeth Taylor JE Cleopatra 4ever ! Film megalomanský snad v každičkém záběru. Tenkrát v panoramatickém kině to byl velkolepý zážitek. Dneska se mi zdá moje velká obrazovka konkrétně na tento film malá. Velkofilm v každém filmovém okénku. I když je místy zdlouhavý, je se pořád na co dívat a co obdiovat. No a scéna, kdy Cleopatra sedící na zlatém trůnu přijíždí do Říma je nepřekonaná a navždy se mi vryla do paměti! (13.06.2008)

Mnohými kritizovaná, ale podle mého názoru rozhodně kvalitní a zajímavá verze příběhu Kleopatry a Julia Caesara. Elizabeth Taylorová a Richard Burton jsou ve svých rolích přesní, jediné co bych filmu vytkl, je přílišná roztahanost a rozvláčnost děje (a když tady čtu, že director's cut má přes 5 hodin, jímá mě hrůza). (25.07.2002)

Ten film nezemřel s Kleopatrou, ale s Juliem Caesarem! Harrisonova nenucená grácie a majestátnost nejenže ostře kontrastují s Burtonovým sebelítostivým a výbušným neurotikem (s úzkými rameny a pažemi jako hůlkami), ale hlavně představují jedinou autentickou emoci filmu. Další emoce dusí v zárodku Mankiewiczova ordinérní senzitivita a styl, a dále sama Taylorová v titulní roli. Její až absurdní marnivost [co výstup, byť pár sekund dlouhý, to jiný kostým… extravagantní líčení, účesy a dokonce klouboučky… tucet variací na hluboký dekolt, leč bez pointy:] jenom korunuje velmi sebestředný výkon, který skutečně zabíjí Kleopatru: ta je jednou pateticky milující ženou, jindy ambiciózní a destruktivní běhnou (aniž by se obě polohy někde střetly). Ve výsledku velmi ledabyle (co do profilace dekórů, postav, jejich motivací atd.) a bez inspirace natočený velkofilm, který je spíš spektáklem přehnaných gest a chlupatých údů, než čehokoliv jiného. Než nulové emoci, to už dám přednost třeba křesťanské hysterii QUO VADIS? od Le Roye... (05.01.2007)