Julius Caesar

Julius Caesar pro mě byl další výpravou do světa filmových adaptací Williama Shakespeara. Po Richardu III. jsem se ponořil ještě více do historie a vydal se do starověkého Říma. Na začátku pochválím atraktivní námět a propracované dialogy a monology charismaticky napsaných, obsazených a zahraných postav. Marlon Brando jako Mark Antonius a James Mason jako Brutus to zvládli perfektně. Ty kvanta dialogů pronášeli přesvědčivě a s přehledem. Tady pro mě ale leží také hlavní problém. Textu je opravdu neskutečně mnoho a více než tři čtvrtě filmu se divák jen kouká na jednu velkolepou deklamaci za druhou. Při první jsem byl napjatý, při další má pozornost uvadala a postupně mě to přestalo bavit. Výtečně zahraný projev plný silných slov a krásné mluvy rád ocením, ale sebelépe proveden mě zkrátka nebaví hodinu a půl. Přišlo mi to režisérsky nezvládnuté. Chyběla jakákoli postupná gradace, bylo to jako sled obdivuhodných řečnických cvičení, zahltilo mě to a uspalo. Nakonec jsem to dával několik večerů a nebavilo mě to. Nemělo to vůbec spád a utopilo se to ve své přehnané dialogové (monologové) velkoleposti. Navíc to postrádalo napětí, když stejně všichni ví, jak to s Caesarem nakonec dopadne. (21.12.2023)

Opět Shakespeare, dosledováno snad na čtvrtý pokus. No tentokrát je to celkem snesitelné, protože to navenek vypadá jako film. Slušná (nikoliv skvělá) výprava, občas nějaká ta menší davová scéna a dokonce i pokus o nějakou závěrečnou bitvu. Bohužel ta je utnuta dříve než začne. Do toho opravdu skvělí herci té doby včetně Branda. Navíc je tu známý příběh o smrti Julia Caesara. Jenže... pod tím vším je to divadlo a nic víc. Divadlo plné divadelních deklamací, proslovů, dlouhých monologů a prostě to mě k smrti nudí a navíc tento způsob hraní nemám rád. Mě to prostě přijde jako přehrávání, mám rád civilní herectví a to se bohužel se Shakespearem vylučuje. (06.08.2018)

Julius Caesar ač natočen dříve než Kleopatra nebo Spartakus, je tak trochu ve stínu těchto dvou historických velkofilmů, ovšem tak trochu neoprávněně. Marlon Brando zářil a odrazilo se to také na celkovém výsledku, který je více než dobrý. Jen je téma na rozdíl od těch dvou zmíněných filmů méně akční a proto i možná méně známé. (31.10.2012)

Shakespeare. Tedy především skvělý dramatický zážitek včetně několika vypjatých monologů - takových, které se v "normálních" filmech příliš nenosí. Ústředním tématem je konflikt republika vůči císařství. Vláda jednoho muže vůči zachování moci Senátu. Rozpory Cassiovy (výborný John Gielgud) jsou motivovány spíše závistí, zato Brutova (neméně přesvědčivý James Mason) účast na Caesarově vraždě snad opravdu pramení z lásky k Římu. Brandův Marcus Antonius není patrně tou "nejhlavnější" postavou, nastupuje až v polovině filmu desetiminutovým sólem na Capitolu - tady ovšem předvádí dokonalý výkon, když se zcela přirozeně pohybuje od pláče k zuřivosti. Film založený na květnaté Shakespearově mluvě - ta středověká němčina, v které jsem film zhlédl, byla i na mě občas trochu moc. (08.07.2005)

Divadelní vyznění a shakespearovská angličtina působily trochu netradičně, čekal jsem spíš klasický historický film odehrávající se v antice, ale nevadilo to. Přestože jako hlavní hvězda je psán Brando a jeho Marcus Antonius, měl jsem pocit, že největší důraz je kladen na postavu Bruta (James Mason). Mason mě svým herectvím nikdy v žádném filmu moc nenadchnul a tady taky ne. Zato Brando když je na plátně, tak to umí pořádně rozjet. Jeho monolog nad mrtvým Caesarem je vskutku vrcholem filmu. Bohužel přichází už v polovině a krátce na to (po vytvoření druhého triumvirátu) se to jaksi celé zadrhne a poslední půl hodina odehrávající se na bitevním poli (respektive spíš ve stanech v ležení je docela strašná nuda. Ale celkově vzato povedený film :-) (13.05.2013)