Moje mistrovské dílo

Svobodný a hlavně svobodomyslný malíř Renzo toho mnoho nemá, má však jednu úžasnou věc, kamaráda, kterého mu musí závidět celý svět, Artura. Spolu se vydají na nádhernou cestu vytření zraku všem nabobům. Film o umění, lásce k němu a hlavně o nespoutanosti umělcovy mysli, leč také o pozérství sběratelů obrazů. (19.11.2020)

+3* I v argentinské produkci nacházím občas nějaké nenápadné skvosty ... tentokrát to nebylo nic výjimečného, ale přesto nejde o špatný film a ve své podstatě je docela originální a přesto lidský. Nechal mě vhlédnout do uměleckého světa a jak to tam teď chodí. Sice moderní umění mě většinou nebere, ale na tři hvězdičky jsem si to užil. Tahle komedie není žádná řachanda pro popkornové publikum, avšak může pobavit vnímavé diváky. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (25.05.2020)

Úžasná hra dvoch celkom rozdielnych pánov a aj tak sú dlhoročnými priateľmi. Jednému záleží na peniazoch a úspechu a tomu druhému nejde ani o peniaze a celkovo o nič. Žije len pre ten prítomný okamžik a ostatné ho netrápi a práve jeho kolega je iný, rozumnejší. A práve tie ich dialógy, pohľady či mimika tváre, keď sa konfrontovali mna osobne neskutočne bavilo. Je to ľahko sarkastické dielo, ktoré ukazuje takou milou formou, aký je ťažký život umelca a ešte takého, ktorý je ľahostajný voči ľudom a ich potrebám, ale aj voci sebe. Škoda len toho, že je trochu predvídateľný, ten koniec som tušil o niečo skôr. Herecky je to koncert oboch hlavných predstaviteľov . Obsahovo je to pôsobivé, celkom aj svižné, film nenudí a aj keď pán režisér za sebou nemá kvantitu filmov, tak tento si ukočíroval viac než dôstojne. Je to medzi 4 a 5*, ale za tú scénu, kde idú prezentovať Renzov obraz a určite každý divák tušil, že maliar niečo vyparatí a aj tak má to osobne dostalo, keď uvážim fakt, že mu bolo striktne povedané, že to je hlavne pre vnučku a aj tak to maliara neodradilo aby všetkým ukázal, že na nich se... Hlavne táto scéna zariadila, že som sa priklonil k najvyššiemu hodnoteniu, ale aj bez nej má rozhodne čo film ponúknuť. (06.12.2023)

Arturo mi byl po celý děj vzdálený, k Renzovi jsem si ve druhé polovině našel cestu alespoň částečně, i když se mi to v té první zdálo nemožné. Každopádně přestože postavy doslova nenadchnou, prostředí kolem nich je zajímavé dost a tím částečně i jejich příběh. Částečně, protože pointa je až příliš jasná, směřování obou taktéž a nakonec i ta káva. Kamera a hudba fajn, scéna odvozu z nemocnice z tohoto pohledu nejsilnější. 55% (26.05.2021)

„Vystěhovali tě z tvý špeluňky.“ - „Jo?“ - „Jo. Zabavili tvý věci. Obrazy jsou uložený v soudní úschovně.“ - „Měl jsem radši umřít.“ - „No, to by bylo ideální. Ale chtít, aby v tvým životě bylo něco rozumný...neumřels, nic si nepamatuješ a seš otravnej dědek. Pěkná vyhlídka!“ Gastón Duprat se 2 roky po Váženém občanovi režijně i scenáristicky osamostatnil. Snímek se pohybuje na hranici komedie, dramatu a sociální satiry, avšak ani k 1 z žánrů významně neinklinuje. Film tak staví hlavně na ústřední dvojce, z nichž Renzo svým svérázným přístupem k životu, „modernizaci“ či vedení žáků zpočátku zaujme, ale pak si mnohdy protiřečí. Naladit se na něj dost dobře nejde, přes těch jeho pár sympatických rebelských kousků jsem ho spíš nechápal. Takže když přišlo na dojemnější chvíle, nebyl jsem emocionálně tam, kde mě tvůrce potřeboval mít. A onu „pointu“ jsem čekal, jakkoliv skomírajícímu tempu dodala novou šťávu. I to „zaprodání“ spolu s „odklizením“ se nějak velkoryse přešlo. Oproti Váženému občanovi pár kroků zpět, za mě lepší průměr. (12.04.2020)