Rozmarné jaro
Frühlingskinder
Slávnosť slnovratu
Režie:
Michael KarenScénář:
Natalie ScharfKamera:
Gero SteffenHudba:
Christoph ZirngiblHrají:
Simone Thomalla, Oliver Stokowski, Carolyn Genzkow, Jan-Hendrik Kiefer, Merlin Rose, Birte Hanusrichter, Flora Thiemann, Nadine Kösters, Marco Girnth (více)Obsahy(1)
Katja Baumannová dostane na starost rodinu se třemi dospívajícími dětmi, jejichž matka měla autonehodu a leží v nemocnici v kómatu. Otec údajně zemřel již před mnoha lety. Katja však zjistí, že jejich otcem je místní farář. Když se z dětí stanou poloviční sirotci a hrozí jim dětský domov, musí to začít řešit... Katja Baumanová se s novým domovem i s novou prací již sžila. I její dcera Kiki je ve Frühlingu spokojená, prožívá svou lásku s Matzem a pracuje v nemocnici jako pomocnice. Jediný mráček v celé idyle je, že veterinář Mark nemůže Katje odpustit, že ho chce jen jako kamaráda...
Katja dostane nový úkol. Paní Luise Böhmová má těžkou autonehodu a je v kómatu v nemocnici. Na statku zůstaly samotné tři dospívající děti, které už nemají otce a mají starost o matku. Katja se s nimi celkem rychle sžije a díky své empatii dokáže dětem pomoci i s jejich osobními problémy. Jednoho dne zcela náhodou zjistí utajovanou pravdu. Luise má všechny tři děti s místním farářem. Farář nezapírá. Vysvětluje, že již od 8 let věděl, že chce sloužit Bohu, ale když mu bylo třicet let, potkal Luisu a bláznivě se do ní zamiloval. Jejich utajovaná láska nezůstala bez následků a všechny tři děti jsou jeho. Měl přítele, který se k dětem přihlásil jako jejich otec a po pár letech ho Luise nechala jako zemřít. Dětem vlastně otec nikdy nechyběl, protože ho de facto nikdy nepoznaly. Bohužel zdravotní stav paní Böhmové se rapidně zhorší a ona v nemocnici umírá na plicní embolii. Nyní nastává otázka co s dětmi. Jsou ještě nezletilé a sestra paní Böhmové nechce ani slyšet, že by se o ně postarala. Katja jde za farářem, ale ani on, přestože má své děti rád, se nechce vzdát své práce...
(TV Prima)
Recenze (1)
Napriek prvoplánovosti, to je krásny doják. V krajine kde každý každému pomáha ako dobrovoľník a kde farár myslí viac na farníkov, než na predpisy, by som chcel žiť. Nech žije ilúzia. ()