Slunovrat

Ari Aster mě předchozím Děsivým dědictvím tolik nenadchnul, ale Slunovratem si mě získal. Ze začátku jsem si myslel, že půjde o takový ten "horor s teenagery", kterých je za poslední dobu mraky, ale to jsem nevěděl, jaké pecky mě ještě v průběhu potkají. Už samotný příchod do osady sekty, vycházející ze Skandinávské mytologie, navodí zneklidňující pocit, že je uvnitř něco v nepořádku. A takto se postupně nabalují bizarnosti za bizarností. Odzbrojila mě naturálnost některých scén a zároveň jsem měl i záchvaty smíchu, přestože ve finále Slunovrat není tradičně pojatou komedií. Při sledování jsem si vzpomněl na sedmdesátkový film Rituál, který prostředím Slunovrat hodně evokuje. Ari Aster jde ale s bizarností až na samou dřeň. Ve finále jsem jen koukal s otevřenou pusou. Atmosféra je taktéž výborná, nedá vydechnout a perfektně podporuje malebnou obrazovou stylizaci. No upřímně, dost věcí mě na Slunovratu překvapilo a samotná Florence Pugh (pro mě neznámá tvář) sedla do své role náramně. (17.09.2019)

Už jen ten twist a bolestný křik Florence Pugh v úvodu na mě zapůsobil, jako kdyby mi vedle hlavy explodoval flashbang granát. Poté se rozjíždí samotný film, který každou minutou dokazuje, že tohle je ten typ hororu, který uznávám úplně nejvíc. Je to ta nenápadná, ale přesto zlověstná stupňující se atmosféra a scénář plný symboliky, který na základě různých stop napříč filmem diváka nutí k různým interpretacím toho, co právě viděl. Režijně je to výborné a obrazová stránka mě vyloženě nadchla (Florence Pugh má dokonalé oči). Ani přes pomalé tempo a tříhodinovou stopáž DC verze jsem se nenudil a jak to každou minutou bylo divnější, snovější a artovější, tím jsem chtěl vědět víc. Jsem rád, že se stále točí takhle silné autorské filmy. (16.08.2020)

Cítím jisté rozčarování a asi nejspíš i zklamání, tvůrci na tripu nebo co to jako? Jako vážně? No, vážně ne, já ne. Parta přátel (?) se vydá na pozvání jednoho z nich do Švédska (?) navštívit odlehlou vesnici, jakousi pohanskou komunitu v bílém (?), kde slunce nezapadá (?). Chování hlavních postav mě buď zdárně iritovalo nebo rozesmívalo, což u daného žánru nevnímám jako dobré, ani jednu variantu. Prostě mám dnes naladěno na jinou frekvenci, tohle mě zcela minulo. P.S. Nejodpornější soulož, co jsem kdy viděla a doufám, že už nikdy, opravdu nikdy neuvidím. (28.09.2019)

Podobně jako u Hereditary člověk čeká strašně dlouho na hrozně málo. Ukáže se pár obrázku a pak se to jenom otrocky naplňuje bez sebemenšího překvapení. Jako divák jsem měl u všech těch obřadu čas přemýšlet nad tím, zda mě to vlastně baví a že ti "Švédi" vypadaj vlastně jak Maďaři. Ari Aster je určitě strašně chytrej, má nakoukáno, ale nějak u nej cejtím, že by mohl být daleko úspornější a údernější. Jinak klasická A24 škola hypu a lidi se na to chytaj. Vždyť je to jenom splácanina Wicker Mana a Bergmana dohromady. (25.07.2019)

Ari Aster je mistr světa ve scénách když někdo oplakává ztrátu svého blízkého. Převedl to už i ve svém předcházejícím snímku a tady to opět byla pro mě nejsilnější scéna, bohužel ale už v samotném začátku filmu. Zbytek mě neuvěřitelně bavil, každá scéna hýřila nápady, ujetostí a barvami. Na plný počet to ale zatím za mě není, filmu uškodil hlavně trailer, který sliboval něco jiného a také nějaký výraznější zvrat, protože to bylo všechno až moc nalajnované a prakticky nic nepřekvapilo. Celkově je to těžší na strávení ale myslím si, že to ještě docením více. (25.07.2019)

Teď už to můžu napsat – Ari Aster je momentálně nejlepší současný hororový režisér. Kam se hrabe nějaký Jordan Peele, který marní svůj talent na laciných vtípcích a postupně rozpadajícím se napětí. Když jsem před rokem viděl výborné Hereditary, které považuju za nejlepší horor tohoto desetiletí, byl jsem strašně zvědav, co onen mladý rejža vymyslí zde. Slunovrat si zcela očividně bere mnoho inspirací ze snímku Rituál (Ne, ten s Cagem nemyslím), tedy že skupina Amíků odjede na odlehlé cizí místo, kde se místní drží starodávných zvyků a tradic, ale přesto se chovají velice mile a přátelsky. Samozřejmě tam však něco nehraje. Snímek je to naprosto skvostně zrežírovaný. Úchvatná práce s kamerou a hudbou dodává na děsivé atmosféře, která se diváka drží už od prvních minut po začátku. Celkově to vlastně někdy připomíná skvělou Čarodějnici z roku 2015. A žádné lekačky. Jenom čistý děs. Film diváka znepokojuje šetrnými creepy výjevy a záběry typu: „when you see it, you´ll shit bricks“, přičemž má i pár hrůzných scén, ze kterých mrazilo v kostech. Možná to ale nemuselo být tak dlouhé, některé scény se tak zbytečně táhly. Hereditary pro mě lepší a děsivější, ale i tak je Slunovrat skvělý horor, při kterém vám bude tuhnout krev v žilách. Aster je fakt pán. Jsem dost zvědavý, s čím přijde příště. Lepší 4* (28.09.2019)

POZOR! Toto nieje film pre divákov, ktorý berú podobný žáner iba prvou signálnou sústavou, pri tomto treba zapnúť aj tú druhú. Nechcem znieť, ako intelektuál. Mám rád naivné hororové výplachy, ale občas nepohrdnem niečim, čo má aj trochu viac mozgu. No musí to mať šťavu. A toto má. Tento snímok nemá v pláne lákať na vizuálnu brutálnosť ( sú tu asi 3 - 4 gore zábery ), ale na priepastný rozdiel medzi kultúrami, kedy sa zistí kto a ako berie život a smrť. Je to pomalá, pod kožu lezúca depka a ak máte vzťahové problémy, alebo ste ešte horšie, psychicky labilný jedinec, tak toto je na žiletku. (15.02.2021)

Midsommar je krásnou ukážkou toho, že keď vás niekto pozve do uzavretého spoločenstva, tak si zistite aspoň základne informácie o ňom, hlavne či už niekto vstúpil a aj odišiel z neho, lebo ľahko sa môže stáť, že už vás nikdy nikto neuvidí. Midsommar začína poľahučky, v spoločenstve sú len usmiati ľudia, plný láskavosti. Ale zdanie klame a po nejakej chvíli záčina prituhovať a deti slnka začínajú mordovať nielen navštevnikov, ale i miestnych. Otázka, kto prežije z návštevníkov v raji je zodpovedaná hned na začiatku v tom  je dosť predvídateľný. Film ma kludnejšie momenty, ale razom to vynahradí nejakou gore lahôdkou a takých, je tu tiež niekoľko, čo som až tak nečakal, kedže film zo začiatku na mna vplýval veľmi milo. Je toho Tu veľmi veľa čo film ponuka. Film ritual, ktorého použil režisér na inspiráciu bol famózny, ale toto dielko, nieje o nič horšie. Mozem povedat, že z uzatvoreného spoločenstva je toto jedno z najlepších, aké som videl. Je to medzi 4 a 5*, ale nie všetko tu bolo, ako sa hovori s kostolným poriadkom, hlavne mi niekedy pripadalo, že niektoré sceny či herecké prejavy sú  neprirodzené a umele, tak len silne 4* (29.09.2019)

Aj takto môže dopadnúť cesta na letný festival. Aster si asi zobral k srdcu, že v Desivom dedičstve bolo málo svetla. V Slnovrate je ho veľa = vládne tu polárny deň. Zdalo sa mi, že mladý režisér ide v stopách Shyamalana. Dlho sa nič nedeje, no vo vzduchu však stále čosi visí a z času na čas sú nám podsúvané rušivé detaily. A keď sa niečo udeje, stojí to za to, ale častejšie som mal zlé tušenie a obavy. Napodiv mi neprekážalo pomalé tempo, ani prepálená stopáž, či minimum akcie alebo artový záver. Hold, v peknom prostredí švédskeho vidlákova, to nebolo ako v prázdninovom tábore, lebo aj tam kde slnko nezapadá, môže mať človek desivé nočné mory. (27.10.2019)

Aster je prostě génius. A že rozhodně nebylo jednoduché udržet laťku po famózním snímku Hereditary takhle vysoko. Už trailer opět naznačoval znepokojivé a plíživé zlo, ale ani zdaleka to neukazovalo to, co ve filmu doopravdy zažijete. A je to skutečně zážitek! Aster si již pomale dělá svůj rukopis, stejně jako jeho kolega Peele, takže můžeme počítat s několika atributy, na kterých se bude stavět. Stejně jako u Hereditary, ale trochu jinak a přesto stejně děsivě, se pracuje s pomalou atmosférou, která je budovaná od samoného začátku, s nepojmenovaným neznámým zlem, se znepokojivým pocitem, který se tentokrát přelévá až do fyzické nevolnosti. A to je něco, co se jen tak nevidí a rozhodně ne v dnešní době. K tomu si připočtěte netradiční vizuál, dlouhé záběry, téměř artový feeling a nervní soudtrack. Tématicky, i když to možná nevypadá, se opět dostáváme do ranku náboženství / sekty, takže odlehlá švédská vesnička a týdenní pohanská oslava přinese kolotoč zážitků, ze kterých se vám zamotá hlava. Uvidíte zde opravdu otřesné záběry, které jsou suveréně to nejbrutálnější, co je možné za posledních 10 let v kinech vidět a to v takovém detailu, že se divím, že celé kino nezvracelo popcorn proudem. Je s podivem, s jakým citem autor balancuje mezi pocitem zvrácenosti a hnusu a v krádavým pocitem "třeba je to opravdu jen tradice, které nerozumím". Znepokojivý pocit se během filmu stále častěji přelévá do wtf, wtf, WTF permanence a ke konci vám už vyloženě nebude úplně nejlépe po těle. Smíšené pocity se ve vás budou mísit tak, jako ještě nikdy před tím, přičemž suverénně bude převládat zhnusení, bezmoc a beznaděj. Opět zde platí, že tohle není film pro každého, ba ani tendenčního hororového diváka už proto, jakej perverzní bizár to je. Ještě mi z toho není úplně dobře, ale jedno vím jistě: nasere to hodně Švédů :D :D :D. (02.08.2019)

Aj! Tohle úplně nesedlo.. Mám pocit, že se tady zbytečně míchá více nesourodých motivů dohromady a tím film ztrácí na síle.. Pro mě zde byla zdaleka nejpůsobivější ta alegorie brutality rozpadu vztahu. To bylo zdrojem opravdového napětí, tísně a úplně vklidu by to samo o sobě utáhlo stominutový, silný biják.. Všechny ty zabíjačky okolo byly jaksi navíc, jen to celé prodlužovaly a slibovaly něco co nesplnily.. Wicker Man bez gradace a paranoidní atmošky.. V jednu chvilku to skoro ocituje Texasský masakr motorovou pilou, ale dál než do těch pomrknutí to nejde... Ohromnej potenciál který se rozmělňuje v nutnosti dát divákovi i něco jednoduššího k přežvykování aby pak jen nebrblali, že to je jen umělecká pičovina... (26.09.2019)

Ako to mám, preboha ohodnotiť? Ja mám teda (žiaľbohu) veľmi slabý žalúdok a omnoho viac si vychutnávam komorné konverzačky než nepríjemné a explicitné obrazy, ktoré sú mnohokrát divákovi servírované tak nečakane, že si nemám kedy oči zakryť (áno, až o tak slabý žalúdok ide. Zas na druhej strane, oči preto zakrývam a nezatváram, lebo si ich nikdy nezakryjem celkom. Jednoducho nedokážem nepríjemný výjav sledovať na veľkej ploche). Tak aby som to zhrnula: filmové prostredie podmanivé, kamera skvelá, postavy príšerne a iritujúco ploché a príbeh sa stráca sám v sebe, keďže sa nevie rozhodnúť, či jeho ústrednou témou je rodinná tragédia hlavnej hrdinky, alebo jej pokus o únik z toxického vzťahu. Takže v tomto prípade forma výrazne predčí obsah a ja nemám akýkoľvek dôvod pozrieť si tento film znovu. (05.08.2019)

Stejně mi přijde, že Aster prostě jenom rád masí hlavy. (01.08.2019)

Rovnako ako predchádzajúci film režiséra, aj Slnovrat je výnimočný v tom, že je netradičný, originálny a úplne odlišný od bežného mainstreamu, čo je pre hororový žáner veľmi dôležité, špeciálne a výnimočné. Tu sa však aj zároveň jeho výnimočnosť končí, keďže okrem schopnosti znechutiť či prekvapiť tu nie je nič, čo by nejak svedčilo o kvalitách snímku. Aj keď za veľa nestojí scenár, herci a ani technická stránka (tie halucinácie mi strašne prekážali), za asi najslabšiu stránku filmu považujem jeho dĺžku, vďaka ktorej film bol nielen celkom ťažko stráviteľný, no zároveň aj nudný. Naviac sú vo filme snáď len tri nejako nechutné, originálne, šokujúce alebo silné scény (skala, sexuálny rituál alebo čo to bolo a záver) a zvyšok je len zbytočná, dlhá a nezaujímavá vata. Dávam slabé tri hviezdy kvôli posledným asi desiatim minútam (z tej záverečnej melódie mám husiu kožu). (05.05.2020)

Působivý bizár...Dále bych to prosím nekomentoval, ani vyjimečně neprocentoval... Mám z toho totiž rozhozené čakry, pardon runy... (18.10.2019)

Slunovrat je film, který se mi nedokázal dostat pod kůži a zaujmout, ač jsem se na něho poměrně těšila. Věděla jsem, že má jít spíše o artovější kousek než o průměrný horor a občas mě nějaké hlubší psychohrátky s divákem dokáží zaujmout. Nemám nic proti výstředním podivnostem, duševně traumatizovaným dívkám na plátně ani nevšedním rituálům. Nicméně od počátku filmu jsem byla příběhem jen nedostatečně zaujatá a časem se zájem ještě více vytrácel. Během projekce jsem si párkrát vzpomněla na Proutěného muže z roku 1973 (režie R.Hardy), alespoň některé prvky mi přišly podobné. Místo ponoření do děje jsem jen odhadovala, zda tento film i obdobně skončí, což jen dokazuje, že jsem se s příběhem nedokázala náležitě sžít. Proutěný muž mi přišel promyšlenější, hlubší a stravitelnější. Možná jsem Slunovrat nepochopila, nicméně se mi ani nechtělo o příběhu příliš přemýšlet. Filmy, které mají podle mého ten správný přesah nutí diváka dumat nad kdečím a zkoušet si skládat mozaiku viděného dohromady. Tady jsem se s poměrným chladem dívala na působivé tance dívek s věnečky na hlavách, ale co se odehrává uvnitř jejich duše a hlav, to mi bylo v tomto případě jedno. Folklór osobité sekty byl pozoruhodný, ale na silný zážitek nestačil. Já v tom příliš cítila kalkul, nápodobu něčeho jiného, spíše než vypiplaný,přirozeně naturalistický a originální art něco lacině umělohmotného, co ve mě nedokázalo obživnout. Převládal dojem nedotaženosti a neúplnosti. Se sebezapřením dávám jednu hvězdu, za ty dvě stovky film dle mého názoru nestál. I vzhledem k tomu, že někteří diváci odešli během promítání ze sálu (byla to starší generace, ne popcornová vyduchlá mládež), se dá předpokládat, že tohle dílo opravdu každý nedocení. (07.08.2019)

Ari Aster po snímku „Děsivé dědictví“ přišel s dalším filmem, který jen dokazuje, že je to muž na svém místě a že jeho filmy vás rozhodně nenechají chladnými. Americko-švédský film „Slunovrat“ je děsivou ukázkou toho, jak je možné spojit vizuální krásu s gradujícím napětím, u něhož si nejste jistí, jestli je to čiré šílenství, či nikoli. Jedinečný a silný filmový zážitek. (17.08.2019)

Obrovský halucinogénny bizár. Fascinujúca kamera dotvára podivnú slávnosť slnovratu úžasným spôsobom a podporuje atmosféru, ktorá je desivá. A pomalými, veľmi pomalými krokmi sa takto dostaneme až do finále. Florence Pugh je výborná a snaží sa. Režisérovi a scenáristovi to však strašne uletelo. Neponúka výraznejší zvrat, nemá gule na žiadny extrém a ak je divák pozornejší, maľby a obrazce zobrazené v niektorých scénach mu vopred prezradia to jediné zaujímavé, čo bude nasledovať. Minulo ma to obrovskými krokmi a som rád, že som film nevidel v kine. Nudil som sa. Tak to vyzerá, že Asterove Hereditary bola náhoda. (28.09.2019)

Je to těžký film. A nepříjemný. Asi nejblíže k tomu má Aranofského matka!. Ústředním tématem je tu také jakési podobenství vystavěné na hroutícím se partnerském vztahu, tentokrát však kulisy domu vystřídala severská louka a scény neustálého napětí pak nekonečná rozvláčnost. Slunovrat je nejsilnější v minimalisticky ambientních výjevech, třeba při scénách společného stolování, kdy hutnou atmosféru dokresluje jen cinkání příborů či bzučení hmyzu. Je to výborně vystavěný psychologický teror, svůj účel zcela naplňuje, ale znova si to už asi nedám. (09.08.2019)

Na nový snímek režiséra Ari Astera jsem si počkal až vyjde v jeho nezkrácené verzi, takže nemůžu srovnávat se sestřihem, který běžel v kinech. Delší stopáž mě vůbec nevadila, naopak jsem se zakousával do příběhu víc a víc. Pohanská atmosféra švédské vesničky funguje parádně a vizuální, herecká, či hudební stránka výsledek jen umocňuje. Film se zaobírá partnerskou krizí dvou hlavních hrdinů, která se v symbióze s pohanskými rituály začleňuje do celkového pojetí děje. Od první chvíle vyprávění je v tom cítit cosi divného a znepokojivého, cosi bizarního, jenž potom utváří vyhrocenou zápletku. Jiný kraj, jiný mrav. Švédský folklór a jeho oslava Slunovratu je holt méně obvyklá a na "houbičkách" docela psychedelická. Každopádně bych si s místní komunitou hru "Stáhni šaška z kůže" určitě nezahrál :D. (22.12.2019)