Communion Los Angeles
Obsahy(1)
Dálniční systém Los Angeles, který podobně jako krevní oběh nezastavitelně skrze celé město pumpuje automobilovou dopravu, se stal neodlučitelným symbolem pulzující metropole. Unikátní filmový portrét se věnuje jedné z klíčových tepen, dálnici 110, vertikálně prořezávající město od pohoří San Gabriel přes mrakodrapy v srdci města, chudinské čtvrti a epicentra nepokojů z devadesátých let až po pobřeží Pacifiku. Pomocí time-lapse metody se podařilo tvůrcům zprostředkovat neutuchající pohyb města a jeho obyvatel, stejně tak jako nabídnout podmanivý komentář o prostředí a komunitách, jejichž život je definován urbanistickou koncepcí a infrastrukturou města. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (5)
Dávám 1 * za to, že film běžel na KVIFFU, a tudíž někdo filmu znalejší než já musel usoudit, že jde o umění hodné vysílání. Bohužel takovému nerozumím. ()
Jako festivalový film ze sekce Imagina dobrý. Na timelapsy kalifornské největší dálnice by se ale dalo se zájmem dívat tak 15-20 minut, ovšem přes hodinu už to je moc. #KVIFF2019 ()
Viděno na MFFKV 2019. Velice experimentální snímek, který není určen pro široké publikum. Dost lidí při projekci odcházelo, dost si surfovalo v mobilu. Jedná se o depresivní "vybydlený" industriál v okolí monstrózní dálnice 110, podpořený experimentální těžkou hudbou. To nejzajímavější, ale zároveň to co asi nejvíce lidí odradilo od sledování, je však unikátní technika časosběrného záznamu. Film je složen prakticky z fotografií, s frekvencí 1 snímek za vteřinu, čili je to dost trhané, nesouvislé. V některých pasážích tvůrci zapojili nějakou softwarovou modulaci, kdy jeden snímek tou modulací přejde v následující snímek. To byly nejzajímavější "tripové" pasáže. Člověk si u toho uvědomil, jak třeba pohyb stromu ve větru vnímá náš mozek jako souvislý jednolitý pohyb, ale když se to takhle rozfázuje postupným snímkováním, a použije se ta modulace, je tam krásně vidět, že pohyb stromu je vlastně několik oddělených, nesouvislých pohybů dohromady. Hodně zajímavé byly noční záběry křižovatek, kde se slévaly obrazy aut stojících na semaforu, a následně rozmazaných světel už jedoucích aut. Opravdu zajímavá optika náhledu na svět zničený lidmi, leč těžce uchopitelná a těžce sledovatelná pro běžného diváka. ()
Zajímavé neuvěřitelně vizuální dílo, kde vás upoutají famózní zpomalené záběry. Nutno dodat, že tento velmi netradiční dokument určitě neocení každý, ale spíš neukojitelný filmový zvědavec natěšený na nové neokoukané postupy. Obrazy byly skvělé, protože jsem takové ještě nikdy neviděla. K tomu stejně novátorská muzika velmi zvláštních zvuků, které moje uši ne vždy potěšily. Při sledování tohoto filmu si uvědomíte, že města jsou obrovskými živými tvory, různě se hýbou, rostou jim části, pak zase zanikají a do toho všeho vydávají zvuky a pazvuky. Mají různé podivné končetiny, kde končí různí lidé na okraji společnosti poblíž děsivých struktur. Také u L.A. narazíte na chudé kolonie poblíž fabriky zřejmě na zpracování ropy, na bloky opuštěných a těžko pronajmutelných domů. Velmi zajímavé! ()
Já tomu vlastně nemám co vytknout. Možná to, že to bylo ke konci trochu zdlouhavé, protože noční záběry kopírovaly ty denní. Poněkud zneklidňující obrazy ukazující okolí kalifornské dálnice. Na časosběrnou formu se dalo velmi rychle zvyknout, když u toho člověk nebrouzdal na mobilu. ()