Zloděj

Sevřený kriminální příběh, jehož témata později rozvedl sám M.Mann v rozsáhlejším Nelítostném souboji. Kromě atmosférického nočního Chicaga určitě zaujme i motiv profesionálního zločince, který se snaží o "normální" rodinný život, i když tuší marnost této snahy. V roli mentora hlavního hrdiny se mihne legenda country music Willie Nelson. (13.02.2008)

Příběh Franka mě vtáhnul hned od začátku, přes den spořádaný občan a v noci zloděj diamantů, James Caan je tu v životní formě, jeho charisma i herecký talent jsou nepřehlédnutelné.. Atmosféra nočního města se stíny postupně kolem Franka nepříjemně houstla a bylo jasné, že ty rodinné plány a vysněné zítřky vezmou za své, no a otevřeně přiznávám, že závěr byl mnohem vyhrocenější, než jsem očekávala.. Zdařilá, zajímavá, napínavá záležitost, stálo za to vidět.. (16.07.2022)

ZLODĚJ patří do skupiny filmů, které Michael Mann umí zaručeně nejlíp - existenciálně laděné kriminálky. Příběh o rebelovi mezi chmatáky, kterého svírá policie na jedné a mafie na druhé straně sice není zvlášť originální, ale Mannova protřelá a atmosférická režie z něj udělala poměrně klasickou záležitost. (18.11.2002)

Skvělá neo-noirovka Michaela Manna, která patří bez debat k jeho nejlepším dílům. James Caan je 'zlej' snad pořád a vlastně bych řek, že to je první pořádná filmová role Belushiho (a navíc kromě účesu na něm nic nepůsobí komicky). Robert Prosky pravděpodobně odvedl skvělou práci, protože každej druhej mafiánskej boss se po něm jmenuje Leo :)) Bohužel na filmu se částečně podepsal onen pověstný zub času a ty heisty tak všeobecně působí tragicky, ale dá se to přežít - koneckonců supermoderních vykrádaček je teď v kinech min. dvacet do roka.. trochu jsem se pousmál, že se těma dveřma od trezoru prořezali kyslíkovým kopím bez kyslíku (ta jedna bomba by jim teda rozhodně nestačila) a ještě by se tam okamžitě udusili, ale když přišel na řadu payday a všechno potom, tak jsem na to okamžitě zapomněl. To mělo totiž ty správný černobílý koule. (31.07.2016)

Raný Mann také Mann. Najde se tu pár slepých uliček, ale gró jeho stylu je tu i tak jasně patrné; především ta chladná chlapská atmosféra a fascinace nočními (velko)městy. Nemá cenu zastírat, že by děj fungoval lépe s menší stopáží v zádech, ale ve výsledku je to čistě jen o tom, zda vám tolik specifický hudební podkres od Tangerine Dream sedne či ne. Ony totiž ty jejich typicky osmdesátkové synťáky (které ovšem málokdo umí tak jako oni) mají moc pozvednout dlouhé nemluvné průjezdy neonovou džunglí do hypnotických výšin stejně tak jako utrhat uši a vytrhávat ze soustředění. (27.01.2014)