Jiao qu de niao

Óda na prostory, které mizí bez rozloučení, s nimiž navíc odplouvá i kousek nás. Nebo? Důmyslné slow cinema, v němž se kromě polorozpadlých předměstí tříští i časoprostor, který je po cohleovské tradici jen placatým kruhem, v němž se postavy setkávají s vlastní budoucností. I kdyby vás netáhlo téma, už fenomenální úvodní scéna napoví, že formálně půjde o čistou radost. Práce s rámováním a pohybem herců takřka úchvatná. Prostřední část plná dětských hrátek mě na svou stranu stahovala postupně, ale její malá katarze je odzbrojující hlavně s ohledem na brilantní poslední třetinu. Škoda zbytečného přídavku těsně před titulky, ten první cut to black měl být i poslední. Ale Qiua jednoho dne uvidíme v Cannes, no doubt. 85 % (22.03.2024)