Vote for Kibera
Kibera: Príbeh slumu
Obsahy(1)
Kibera je jeden z největších slumů v Africe. Nachází se v Nairobi, hlavním městě Keni. Jedná se o neformální osídlení, kde chybí státem zprostředkovávané služby, jako je tekoucí pitná voda, nebo kanalizace. Na fungující zdravotnictví, školství, nebo policii, se místní nemohou spolehnout. To ovšem neznamená, že všichni obyvatelé Kibery jsou odsouzeni k životu v neštěstí. Dokument Kibera: Příběh slumu ukazuje ty, kteří se rozhodli slum přetvořit v lepší místo: Umělci ze skupiny Maasai Mbili se svým umění snaží dát místu identitu a lidem pocit, že vědí, kam patří. Učitelka Benta, která je HIV pozitivní, ve svém domě založila školku pro děti z HIV pozitivních rodin, aby jim pomohla vyrovnat se se stigmatizací, které čelí v životě. Další z postav je Tanker, bývalý profesionální boxer, který pro mladé lidi ze slumu postavil boxerskou školu, kde je učí disciplíně a sebeobraně. Vypravěčem filmu je Don – mladý fotograf, který strávil celý život ve slumu. Svými fotografiemi se snaží dokázat, že Kibera je především místo s velkým potenciálem, plné kreativních jedinců, kteří se naučili prostředí slumu využít na maximum, usilovat o lepší budoucnost a hájit tak svoje práva. Jsou to právě oni, kteří nahrazují chybějící služby a činí tak místo pro své sousedy lépe obyvatelným. Kibera: Příběh slumu sleduje, jak tento neformální systém funguje a je-li možné jej udržet i když přijde do konfliktu s formálním – během frekventovaných politických nepokojů. (CinemArt)
(více)Recenze (19)
Dobrý a citlivý film - jen jsem se během sledování nemohl zbavit pocitu, že jsem ho už viděl. Hodněkrát. A to u dokumentu taky neni dobrý. 3 a 1/2 ()
Menší sonda do keňského afrického slumu Kibera u Nairobi očima místního mladého fotografa, který diváka provede komunitou tohopto slumu a jejím životem. ()
Původně sociální pracovník Martin Páv, jenž v Kibeře strávil několik let, se snaží tento nechvalně proslulý slum prezentovat jinou perspektivou než většina evropských médií. Kromě klasických záběrů na nepokoje, jež se zde rozpoutaly v období okolo keňských prezidentských voleb, tak přináší divákům příběhy jednotlivců, jejichž lidskost, nápady a energie si zaslouží velký obdiv. Jednotlivé mikropříběhy z Kibery propojuje komentář mladého místního fotografa, který boří jakékoliv předsudky o nevzdělaných, násilných a líných Afričanech. Páv má výborný cit pro nalezení těch správných aktérů a vykreslení jejich charakterů. Často se mu však příběhy a myšlenky nedaří dotáhnout až do konce a nechává tak diváka se zbytečně neúplnými informacemi. ()
Na jednu stranu obdivuji, že se bílý štáb dokázal dostat dost blízko ke svým protagonistům. Na druhou stranu se tu vlastně neobjevilo nic, co bych nečekal. Jsou tu střípky z životů obyvatelů slumu na jejich nelehké cestě životem odnikud nikam, ale fakt mi přišlo, že jsem si jen potvrdil, že podobné prostory fungují tak, jak jsem si myslel. A pořád zbývá dost témat, kterým se dokument radši vyhnul. ()
Stav obyvatel slumu adaptovaných na tyto podmínky vzbuzuje při sledování lítost. Jejich štěstí je , že nemají internet ani satelitní televize a nemohou se srovnávat s ostatním světem a být nešťastní. Když tedy vymírající západní Evropa trpící nízkou porodností jim třeba máma Merkelová nezaplatí sluníčkářsky multikulty cestu do Evropy? Nedávno jsem byl týden na předměstí francouzského Lille v Roubaix velkém jak Pardibice a tam tito lidé tvoří půlku obyvatel a druhou tvoří Arabové. A jak říkal za První republiky developer Tomáš Baťa ďo České republiky se může vměstnat klidně třicet milionů obyvatel. V dokumentu se vydávají opačnou cesto a sice pomoci obyvatelům slamu zapojit se do života místních komunit. Nechci použít udržitelného, protože tomuhle slovu již pomalu přestávám důvěřovat, protože jenom zastřešuje zrychlující se devastaci planety a změnu klimatu s níž se třicet let nic nedělá. V závěru dokumentu se mi zdá , že se už jen opakuje. ()
Obycejny dokument, ktery mohl byt natoceny vlastne v jakekoliv africke zemi a vysledek, pokud by nebyl stejny, tak by byl velmi podobny. Jim proste neni pomoci, jedine tak, ze pred nimi zavreme dvere, nedotovat je ani na jejich uzemi a nestarat se o ne, ani o jejich nerostne bohatstvi. Zaklety kontinent. ()
Martin Páv ukázal, že už i jeho debutový celovečerní dokument je velmi zdařilou záležitostí, jak po obsahové, tak po vizuální i zvukové stránce. Jde o velmi zajímavou sondu do chudinského slumu, kde se pod rezavými plechy skrývá nesmírně barevný svět. Ale ačkoli ten svět obsahuje lidi ušlechtilé, lidi moudré, lidi uměním nadané, lidi pracovité, lidi zkrátka dobré, stačí jiskra a nahromaděná frustrace z chudoby a bezvýchodnosti životní situace se může rázem proměnit v doutnající peklo poháněné rabující lůzou. Je však fajn vidět tohle všechno určitou nadějnou perspektivou oněch prvně zmíněných. ()
Vizuálně hodně vydařený český dokument. V kině super relax a silný dojem. ()
Proč tak nízké hodnocení? 1) Přestože bylo poučné vidět, jak lidi ve slumu prožívají politiku, hrozně mě štvalo, jak to tvůrci filmu natahovali. Na všechno to vyřčené by bohatě stačila polovina stopáže. 2) Mám s čím srovnávat: příběhy z Kibery jsem už viděl v daleko lepší podobě - v hraném filmu Soul Boy, který si částečně natočili sami Kibeřani, částečně jim vypomohl T. Tykwer. ()
cineport 8.4.2019 ()
Zdalo by sa, že keňský slum je miestom zaostalosti a beznádeje. Film nám takýto názor trochu poopraví, pretože tam majú mnoho vecí ako v bežnom meste, napríklad MHD, obchody, kultúru, rádio, školy, šport, voľby alebo aj subkultúry. Na prvý pohľad na nás pôsobia odpudivo domy kompletne postavené z vlnitých plechov, keď my sme dokonale privyknutí na panelákové bývanie, čo by sa možno nepáčilo im. Film je kompletným pohľadom na slum, ľudí tam žijúcich a atmosféru mesta. Keď som sa prispôsobil, na konci som už mal pocit, že sledujem film o živote v takom „inom“ New Yorku. Akurát kriminalita sa rieši celkom inak: O recidivujúceho zlodeja sa postará dav a priamo na ulici ho zaživa upália. –––– Naše škola je domovem radosti a naděje. ()
Život ve slumu z pohledu jeho obyvatel. Dokument se soustředí se na zdejší postavy, které jdou ostatním příkladem, ale zachycuje přirozeně i chudobu, násilí (místy až za hranou pochopitelného), nemoci (AIDS), strach, děti, které se nejbezpečněji cítí ve škole, anebo volně ležící skládky, po nichž pobíhají prasata a za deště se z nich odplavují hromady odpadků. Všichni si přitom přejí hlavně: mír. P. S. "Tamty děti plýtvají vodou!" žaluje klouček. To by se v našich končinách těžko kdy stalo. P. P. S. "Kdo stvořil... náš otec Bůh!" zpívají si děti ve škole. Stejně jako se to učí třeba v drnovském Orlu. :) ()
Na české poměry naprosto unikátní počin! ()
Hodnotím kladně už jen to, že takový film v našem prostředí vznikl. Také, že si film drží myšlenku, kterou dle debat s tvůrci od počátku měl a za výborný hudební doprovod. ()
Brutální ukázka něčeho o čem nemáte ani tucha. Přitom je to čistý optimismus. Ani náhodou to tam takhle optimisticky probíhat, prostě z čisté logiky nemůže. Záběry jsou ale parádní! Vyprávění příběhu také. Nejde co vytknout, skoro. Hudba výborná. Děkuji za promítání v Metropolu Olomouc! ()
Vyborné téma a skvělý výsledný formát. Citlivé vyprávění silných přiběhů, autentická atmosféra, velice dobrá dramaturgie i režijní vedení. Kvalitní dokument s mezinarodním distribučním potenciálem. Všem tvůrcům smekám a držím pěsti! ()
Ty jo moc mě to nebavilo, dlouhé záběry, tempo takové, že jsem u toho 2x usnul. Už jsem viděl asi lepší dokumenty a to jsem se na to tolik těšil. Alespoň za téma, které je mi blízké nějakou hvězdu dám. ()