Kramerová versus Kramer

Trautenberk kdysi prohlásil, že to kyselo je moc kyselý, a já stejně kategoricky prohlašuji, že tohle melodrama je moc melodramatický a při vší snaze zároveň mělký. Že má závažné téma rozpadu rodiny a konfliktu kolem výchovy dítěte, o tom žádná, stejně jako je fakt, že ve snímku účinkovali v hlavních rolích nejvýznamnější herci své generace. Jenže mám prostě pocit, že jde o plochý film, kterému ve skutečnosti schází syrovost a který se bojí ukázat konflikt v celé své složitosti a bezvýchodnosti. Osobně znám řadu případů, kdy bolestná realita daleko překonala hollywoodský scénář. Tenhle film hezky manipuluje s divákovými city a nedá se mu upřít zručnost, ale žádnou citovou katarzi ve mně nevyvolal. Celkový dojem: 65 %. (20.06.2011)

Opět úchvatná a nepřekonatelná česko - americká herecká excelence v podání Dustina Hoffmana a jeho dvorního dabéra Jiřího Prágra. Nedokážu si představit, že by Dustina v českém znění mluvil někdo jiný. Jinak tolik zde vychvalovaná Meryl Streep mě svým výkonem příliš neuzemnila. Ztvárnila svou postavu nestálé ženy a matky výborně, ale žádného ohromení se mi nedostalo. Snímku pro mě absolutně vévodil Dustin v roli workoholického chlapíka velmi hektické a impulsivní povahy. (06.10.2010)

Řekl bych, že tvůrci tenkrát spojili to nejlepší, co spojit mohli a až tak moc si věřili, že to nejlepší z tehdejší doby zakomponovali do rodinného dramatu, které je zakončeno, pro mě nenáviděnými, soudními procesy. Výsledek nakonec ale naštěstí není tak zlý a to především proto, že Dustin Hoffman a Meryl Streep předvádí své klasické maximum. (15.04.2016)

Skvělý film, u kterého se myslím povedla ta výjimečná věc, že je autentickou zprávou své doby (aniž by jí byl neblaze poznamenán, jak se často říká o českých filmech ze stejné doby), a přitom je nadčasový a nestárnoucí. Film si mě získal již od prvních záběrů a nepustil až do velmi působivého konce. Jako vynikající hodnotím herecké výkony obou představitelů titulních rolí, režii, kameru, hudbu i střih. Jediné, co mě trochu mrzelo, byl zmatek kolem motivace odchodu Joanny Kramer od rodiny. Tady se sice píše něco o ženské emancipaci, ale mně to spíše přišlo jako psychická labilita hraničící s hysterií - ta postava mi byla skoro protivná, a v reálném životě bych se s někým takovým asi setkat nechtěl (natož s ním mít nedejbože dítě). Příliš sympatií ve mě nevyvolalo ani to jejich děcko, jehož věčnou ufňukanost a depresivní obličej jsem shledal téměř nesnesitelným. Naopak Ted Kramer je po mém soudu vysloveně sympaťák, který se neleká nečekaných výzev a který i ve vypjatých situacích vždy chladnokrevně najde nejlepší řešení. Skoro jako bych v něm viděl mladého Bena Braddocka, kterého si Hoffman zahrál o 12 let dříve ve svém debutu ABSOLVENT. Jak moc nemusím filmy ze 70. let ani tu éru jako takovou, tento si mě získal na celé čáře - za mě jasných 5 *. (10.12.2013)

Mimo mísu... . . . - - - P.S. Tak jsem si chtěl dát po nějakých třiceti letech repete na >jiném prostoru< a po třiceti minutách jsem to zase zabalil a začal psát tuhle filigiku... . . . Protože ignorantští magoři z >čéesertévé< znovu a znovu fakt perlí. Naordinovali stádu další zrůdnost jako důsledek diletantsky debilního přístupu k uvádění (nejen) starší zahraniční filmové produkce. Takže diváček >intelektuálně(?)< - sic! - zaměřeného druhého programu dostane svou dávku filmového (oscarového!) umění s unylým umělohmotným (s oblibou říkávám "kuchyňským") českým dabingem (hlavně to kvákání a pištění a ňuhňání jakéhosi čudláckého smrada /Ha! Při závěrečných titulcích jsme se dozvěděli, že to byl mladý KOTEK - model 2000!!! Svatá prostoto.../ - mi tedy otvíralo pověstný nožík v kapse), vyráběným jakýmisi diletanty bez schopnosti namixovat výsledek aspoň vzdáleně podobný originální zvukové stopě, bez většiny reálných ruchů - a jako bonus navíc pak v ořezaném obrazu, kde z původního formátu 1,85:1 vidíte jakýsi vertikálně i horizontálně zpatlaný výřez (důsledek to opět debilního myšlení zodpovědných ignorantů, kteří kdysi stádu (dle tvrzení jednoho nedávného >veřejnováckého< kulturního impotenta) nechtěli v televizi 4:3 pouštět černé pruhy nahoře a dole a dnes po přechodu televize na formát 16:9 jsou nuceni s touto >filozofií< přístupu k uměleckému dílu obraz ořezávat znovu, takže výsledkem je jakýsi rozostřený paskvil místy s doočíbijící podivnou kompozicí obrazu, dobrý tak leda pro protekční debily, technicky parazitující na takto jen trochu náročnějšímu diváku nepochopitelně nastavených pravidlech hry... . . . Docela je mi pak líto zejména mladších diváků, kteří díky nezkušenosti si tuhle praxi od všech stanic napříč tušašským televizáckým spektrem (zde konkrétně od té, kterou si nuceně! platí) neuvědomují a deformuje se tak jejich pohled na světovou kinematografii (že by i to byl záměr?), majíce pak pocit, že všechny ty sračky co (zde) naše >televize veřejné služby< uvádí (i ve vztahu k vlastní tvorbě) jsou standardem a normální! . . . A docela se i divím, že ani těm >profesionálně kritickým< hlavám našim publicistickým stále toto nevadí. Jojo, byznys je byznys, že! Živí se těmito sračkami valná část prostonárodní čudlárny... Ejhle stav té naší kulturně-televizácko-mediální žumpy - jedenáctý rok jednadvacátého století... Sráči! - - - - - (Nekomentář zde znechuceně otrávený jako dvěstědvacátý - 20.9.2011) (20.09.2011)