Les Invisibles
Invisibles
Režie:
Louis-Julien PetitKamera:
David ChambilleHudba:
Laurent Perez del MarHrají:
Fatsah Bouyahmed, Audrey Lamy, Déborah Lukumuena, Noémie Lvovsky, Corinne Masiero, Pablo Pauly, Sarah Suco, Natalie Beder, Marvin Dubart, Marianne Garcia (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Citlivá a empatická komedie vypráví o čtyřech pracovnicích, které se v denním centru na předměstí francouzského města snaží pomoci ženám ve složité životní situaci. Když má být centrum kvůli úřednímu rozhodnutí uzavřeno, jeho zaměstnankyně se nevzdávají a berou situaci do vlastních rukou. Od teď udělají vše pro to, aby svým návštěvnicím pomohly postavit se znovu na vlastní nohy, i když to bude znamenat porušení spousty pravidel. Někdy je totiž potřeba spojit síly, postavit se problémům čelem a jít štěstí naproti! Vnímavý snímek plný humoru, naděje a autentických hereckých výkonů ukazuje, že za každým „neviditelným" člověkem z okraje společnosti stojí silný příběh a že s pomocí a podporou ostatních lze překonat i ty nejtěžší překážky. (Aerofilms)
(více)Recenze (16)
Bylo by zajímavé vidět podobný film natočený u nás, ale na to jsme moc malá země a témata, do kterých se investují peníze, jsou prakticky uzavřený svět sám pro sebe. Ale tak obecně je fajn vnímat seriózně sociální témata v kontextu dnešní Francie, protože opravdu vždycky to nemusí být komedie jako Samba. ()
Označení „komedie“ mi připadá značně zavádějící. Už jen volba nehereček z ulice a realisticky polodokumentární vzhled míří úplně jiným směrem. Profesionální dobračky, které by nejradši pomohly i těm, co o to nestojí, a přitom nemají čas žít svůj vlastní život, bych asi měl obdivovat. Fajn film někde na festivalu, ale bohulibým úmyslům navzdory je hlavně snadno zapomenutelný. ()
Příjemný „sluníčkářský“ příběh s nezlomně optimistickým dobrem. Sociální pracovnice pomáhají ženám bez střechy nad hlavou. Je zde mnoho svérázných klientek denního stacionáře, kterému hrozí zrušení. Školí se pro návrat do společnosti v různých řemeslech. Těchto filmů v nichž charitativní alternativa bojuje s byrokratickými předpisy je více. Režisér a scénárista Petit odhaluje postupně soukromé zázemí pracovnic a pohnutou minulost bezdomovkyň, vesměs nehereček z ulice. Sbírce ztracených existencí vévodí dojemně zábavná postava vlekoucí neustále celý majetek v taškách a bojující o vlastní důstojnost. Film je namířen proti ustálenému modelu mladých pěstěných krasavic. Na šedém předměstí, kam mondénní styl bulvárů nedolehne, se plně přiznává každá vráska, každý obnošený hadřík i každé kilo navíc. ()
Zbytečně nevýrazné. Z námětu se mohlo vyždímat opravdu milionkrát víc. Takhle to bezprostředně po zhlédnutí sice zanechalo docela fajn dojem, ale večer už mi celý film naprosto vyšuměl z hlavy. Minimum emocí, žádné zapamatovatelné scény, prostě hrozně moc se to drželo u země. ()
O vážných věcech nevážně. Přesně tak by se dalo charakterizovat tohle malé sociální drama z prostředí francouzského předměstí. Čistokrevná komedie to určitě není, ale některé situace vyvolají lehký úsměv na rtech. Díky neprofesionálním herečkám film působí velmi autenticky. Sice chybí zapamatovatelné scény, ovšem rozměrná paní tahající se s obříma taškama mi z hlavy jen tak nezmizí. To myslím samozřejmě v dobrém. (70%) ()
Ty, co kopou za ženy v ofsajdu, popelavého osudu. Fénixův tým. Samy obdrží červenou kartu za přípravu šancí na druhý poločas, málem i pokutu za lidství. ()
Sociálně existenční drama, které láká na veselou taškařici navzdory osudu hlavních hrdinek a nakonec předkládá skoro až polodokumentární nezáživnou sondu s velice lehkou dávkou humoru. Navíc vyloženě zaměřené na dámské publikum. Škoda nevyužitého komediálního potenciálu a celkové nevýraznosti. ()
Neviditelné jsou jedním z těch nenápadných filmů, které se vám dokážou zarýt hluboko pod kůži. Film se zaměřuje na jakýsi denní stacionář pro ženy bez přístřeší. Katalyzátorem děje je pak moment, kdy se blíží zavření stacionáře, ten je totiž pro mnoho klientek klíčovým bodem v jejich jinak velmi chudé sociální síti. Sociální pracovnice tedy vezmou rozum do hrsti a zkusí to jinak. Jak? Tak na to se radši běžte podívat do kina. Film Neviditelné totiž asi není z těch, které by trhaly divácké rekordy, takže o to lepší dojem můžete mít, když se na něj na stříbrném plátně mrknete :-). Velkým plusem filmu je jeho autentičnost, kdy si absolutně na nic nehraje, dialogy tu nepůsobí uměle a ani prvoplánově (možná s jednou výjimkou). Autentičnosti nahrává i obsazení některých skutečných žen bez domova. Ve výsledku se tak jedná o velmi sympatický film, který sice na úvod může působit trochu chaoticky, nicméně věřím, že u každého diváka se to brzy vstřebá. Jen je potřeba neočekávat od toho nějakou velkou komedii (byť film je tak někdy prezentován). Ano, humorné scény tu jsou, nicméně netvoří základ snímku. Vyčítat by snad šlo i trochu "happyendové" zakončení některých scén, neboť skutečnost bývá asi o poznání více depresivnější. Chápu to ale jako záměr tvůrců pracovat s nadějí, ta je totiž pro klienty bez domova někdy opravdu klíčovou. A znáte to, lepší falešná naděje, než falešná beznaděj. ()
"Moje huba se taky nikomu nelíbí!" Je to takové až dokumentární, ale Frantíci mne málokdy více dostanou. ()
Neviditelné mají jasné poslání, které je vyjádřeno humornou formou. Základní stavebním kamenem mého problému s tímto filmem je fakt, že dobrovolnice vůbec neakceptují ten fakt, že řada žen vlastně ani nemá zájem pracovat. Vidíme výmluvy nebo jejich nemožnost zařazení. Místo mnohých vymyšlených kurzů, které dámy vaří na místě by bylo vhodné raději poslat je na skutečná školení, sebevzdělávání či doplnění vzdělání. Jenže to se neděje. Hledají se možnosti, jak to zařídit, ale nevychytává se příčina, pouze důsledek. Je to sociální drama. Připomíná nám, že na ulici nebo do svízelné situace se člověk může dostat mnohými způsoby. Také sociální pracovnice to mají složité, úřady jim mnohdy házejí klacky pod nohy. Jenže to není nic překvapivého. Kdo nemá klapky na očích a sem tam něco čte nebo kouká na zprávy, tak to ví. Pro mě je tu ale právě i druhá stránka mince, což i jedna z postav sama přiznává, že dámy nelze neustále vodit za ručičku a musí se též snažit samy. ()
Dobre natočený, remeselne zvládnutý film, ktorý ma však osobne neoslovil, resp. miestami až vytáčal vzhľadom na to, že máme sociálny prípad v rodine... Tí ľudia často naozaj "nechcú". No, každopádne fajn sonda do tohoto prostredia, veľmi zamerané na ženy, avšak značne patetické. Oceňujem obsadenie autentických bezdomovkýň (afaik), ktoré hrali skvelo. ()
Mám ráda tenhle sociálně laděný typ filmů a připadá mi, že to je takové typicky francouzské a povedené. Herecky příjemné, příběhově také. Vyvolává úsměv i stín na tváři a stojí za to vidět. ()
Príjemná komédia ponúkajúca zmes príhod zo života centra pre ženy bez domova so silnou vôňou človečiny. Ťažko povedať, či sú viac hrdinkami dobrovoľníčky pracujúce v centre alebo samotné ženy používajúce jeho služby, ale kokteil charakterov a situácií ponúka množstvo úsmevných situácií aj keď majú často horkú príchuť. Už len ich mená či prezývky: Edith Piaf, Cicciolina, Salma Hayek, Vanessa Paradis, Dalida či Lady Di vyvolávajú úsmev. Produkcia je dobrá, tak skôr európska bez snahy veci dramatizovať či nejako zvlášť citovo podfarbovať. Herci sú zväčša ženy bez domova hrajúce samé seba čo je na jednej strane autentické a na druhej strane prekvapivo dobré. 65% ()
Milý film o lidech, kteří nemají potenciál být úspěšní v dravém světě. Tedy skoro sociální drama, za komedii bych se to neodvážil vydávat. Hlavní metodou je práce s ošklivými neherci. Nepoznáte, kde končí herec a začíná hraný looser. Škoda, že se to nepodařilo natočit veseleji, jako třeba Formanovi. ()