The Haunting - Záhadné sídlo Bly

Pod zastřešující hlavičkou série The Haunting vyšla druhá část, tentokrát čerpající z další hororové klasiky. Po Domě na kopci od Shirley Jacksonové teď filmaři sáhli na Utažení šroubu Henryho Jamese z roku 1898. Záhadné sídlo Bly je solidní duchařina, byť na rozdíl od Domu na kopci méně lekající a více vztahová, přičemž z originálu zůstala lehce naznačena i homosexuální romance, o které se v době vydání knihy velmi živě diskutovalo. Pokud přežijete slabší úvod, seriál si vás zaháčkuje; jestliže jste hledali něco strašidelnějšího, Dům na kopci je jasná volba. Za zmínku stojí i výborná dvacet let stará adaptace Jamesovy knihy pod názvem Ti druzí; naopak raději vynechte loňskou filmovou podobu The Turning. (11.05.2021)

"Cože a to sis jako pustila sama? A nebála ses?" Říkala jsem si, že po letech sledování Walking dead a Supernatural bych se mohla konečně odhodlat k pořádné duchařině. Navíc tady hraje Victoria Pedretti a Rahul Kohli, takže gimme! Zas tak děsivý to ale naštěstí nebylo, občas mi sice zatrnulo (většinou hlavně z creepy holčičky), ale jelikož jde dle mého hlavně o drama s prvakama hororu, tak jsem to přežila ve zdraví.... Přiznávám, že jsem se v noci bála jít čůrat, ale ne o moc víc, než obvykle. Každopádně k první řadě se asi jen tak nepřemluvím, možná za dalších pár let "tréninku". (12.10.2020)

Překvapivě jiné než první série - kde byl Hill House o strašení a potlačených traumatech, tak tam je Bly Manor gotickou romancí. Seriál sám to na konci řekne, ale je dobré to vědět už před sledováním téhle série. Není totiž moc děsivá. Je tu napětí, jsou tu duchové a občas se asi budete bát. Důchové Bly Manor ale nejsou ve své podstatě zlí (narozdíl od Hill House), jejich příběh je spíš smutný. Stejně jako romance v téhle sérii. Je jich tu hned několik a ani jedna neskončí dobře. Ale to tak u gotických romancí bývá. Série (i díky umístění do 80. let) je prodchnutá melancholií a pocitem lítosti nad tím, co se stalo a co se mohlo stát. To vše zabalené v až pohádkovém vyprávění Carly Gugino. Bly Manor je (hlavně co se týče kostry vyprávění) horší než Hill House, ale narozdíl od něj má silnější konec. Uvědomíte si u něj totiž, že Flanagan je prostě romantik a klíčem k jeho seriálu je láska. K dětem, k partnerovi, nenaplněná, nezdravá... Mike se do toho nebojí jít. Mám ale jednu výhradu - zásadní pro sérii je osmá epizoda se dozvíme důležité informace o jednom z duchů, který se ale předtím nezdá tak důležitý a tolik se v dílech neobjevuje. Z vypravěčského hlediska zásadní chyba. Ale ten osmý díl je zase luxusní. (18.10.2020)

Chtělo by se říct, že druhá série The Haunting se má ke své první stejně, jako druhá série True Detective, i když jde samozřejmě o nebetyčné zjednodušení. Je výrazně jiná, v tomto případně silně literární, což nejspíš souvisí i s tím, že coby volně adaptovaný vzor tentokrát posloužil Henry James. Stejně jako pro první sérii i zde po dlouhou dobu platí váhavé rozkročení mezi psychologickou sondu do utrápených duší domu a regulérní horor. The Haunting of Bly Manor jde ovšem ve svém žánrovém rozptylu ještě mnohem dál a nebojí se zastrčit své strašící horory často úplně do pozadí ve prospěch jiných, subtilnějších emocí. Nejde zdaleka o tak vděčnou a na první dobrou divácký ohromující záležitost, možná se na výsledném tvaru a lehké rozkolísanosti podepisuje fakt, že tentokrát si to Flanagan celé neodtočil sám. Obrazově jde ovšem stále o úchvatnou podívanou, v mlhách u jezera situované Bly je vizuálně vděčné a navíc zabydlené živoucími charaktery, s nimiž se do jeho hlubin rádi propadáme hlouběji a hlouběji. Zmíněná literárnost se podepisuje hlavně na občas kostrbatých dialozích a především na zpočátku ne úplně elegantní vyprávěcí struktuře - zatímco v Hill House jsme se bezprecedentně neustále pohybovali mezi minulostí a přítomností bez explicitních vazeb, Bly Manor je defacto devítidílnou retrospektivou, v rámci které jsou jednotlivé epizody časově "roztříštěné" mnohem logičtěji. Oltář mrtvých a Romance se starými róbami se vymykají, obě ale stylem vyprávění ještě zdůrazňují ono literární vedení příběhu. Jakkoli na mě zklamání nezaútočilo ani jednou, do sedmého dílu jsem si sám pro sebe identifikoval tolik nedostatků, že bych se neodvážil stavět Bly na úroveň jeho předchůdce. Závěrečné dvě epizody ovšem natolik jdou proti očekávání hororových fandů a vydávají se trochu jiným směrem, že si tam tím plným hodnocením stejně přisadím. Nehledě na to, že mě ten závěr docela rozložil. 90 % (21.10.2020)

Scénáristicky, vypravěčsky a za mě tedy i příběhově skvělé dílo. To, že tato řada byla méně hororová a strašidelná než ta první mi jako nedostatek nepřijde, ba naopak mi to v kontextu s celkovou atmosférou příběhu přijde skvěle vybalancované a líbí se mi i více. Flanagan se asi konečně našel a prostě jede bomby! (14.10.2020)