The Haunting - Dům na kopci

I přes trošku kýčovité finále mě Hill House poměrně silně zasáhl. Mike Flanagan se totiž přesně trefil do věcí, které mám upřímně rád. // (a) Velice chytře vypráví! Systematicky pracuje se spoustou elips, které později zaplňuje využitím perspektivy jiné postavy. Každá z prvních čtyř epizod tak zvládá vyprávět chytrý příběh, ale zároveň vypouštět klíčové informace a neustále divákům odepírat všechny souvislosti. Pátý díl potom vyplní mezery týkající se současnosti a ten šestý definitivně – ve fenomenálně inscenovaných dlouhých záběrech – dovysvětlí minulost. Na těchto základech se pak vystaví zbylé čtyři epizody. Brilantní narativní mozaika! // (b) Soudržnost stylu! Flanigan nekompromisně lpí na spoustě promyšlených návazností – kompozice, pohledu, akce, zvukových můstků –, jejichž zapojením plynule přechází mezi několika časovými rovinami. Do toho patří i zmiňované dlouhé záběry, v nichž se také přechází časem (ačkoliv zde už rafinovaně skrytými střihy). I strašení pak probíhá především v delších záběrech s promyšlenou inscenací v několika plánech. Nejde tak o tradiční jump scare, ale o zdůraznění přítomnosti nepřátelských prvků uvnitř prostoru, do kterého nepatří. Podobně jako ty nejlepší duchařiny: Oculus, Annabelle nebo Insidious. // (c) Přístup k žánru! Obrací totiž tradiční dynamiku mezi dramatem a hororem, v tom se spojují oba předešlé body. Značná část současných duchařin si na rodinném dramatu sice zakládá, ale využívá jej pouze jako základní motivaci ke strašení. To není nutně špatně, první Insidious s tím pracuje výborně! Ale desetidílný seriál by takový přístup asi neunesl, případně by se brzo omrzel. Zde totiž hororové zápletky slouží pouze k rozvíjení rodinných traumat z dětství a neschopnosti se s nimi později konfrontovat. // Spolu s nemotivovanými absurdními násilnostmi je tohle přístup, který mám u hororu nejraději. Mike Flanagan pro mě představuje asi nejzajímavějšího žánrového režiséra současnosti – ať už s limitovanými prostředky natáčí home invasion (Hush) nebo variuje podobná duchařská schémata v různém rozsahu (Oculus x Hill House). (23.06.2019)

60% a celkem zklamání. Slušný rozjezd - tajemno, chladná a mrazivá atmosféra, tajemství někde v dáli, zvědavost. Vše šlapalo. Ale u šestého dílu mě to nějak přestalo bavit a nabyl jsem dojmu, že je to prostě nastavovaná kaše, nic se neděje a není žádný posun. Můj zájem tím opadl a nebýt toho, že mě zajímalo, oč jde, asi bych to vypustil. Ale zvědavost mi nedala a dokoukal jsem. A dočkal se velkého zklamání, co se týká rozuzlení. Sice bylo celkem překvapivé, ale tak.... Mini spoiler - čekal jsem celou dobu nějaké finální peklo a dostal takovou pohádku. Závěr mě už tedy odrovnal totálně. Kdyby zhustili děj do 7-8 epizod, chytne to úplně jiný drive. A ten závěr - jiný. Zklamání prostě. Ty tři hvězdy tedy v podstatě za první 4 epizody a celkový námět, který se dal zpracovat lépe. Howgh! (12.04.2020)

Podařený a výborně natočený seriál, který je ve výsledku daleko méně hororem než by se mohlo na první pohled zdát. Pokud k seriálu přistoupíte, jako k další variaci na V zajetí démonů, můžete být brzy zklamaní. Pokud Vás ale zaujmou všichni členové té zvláštní rodinky a budou Vás zajímat jejich osudy, celý seriál Vás příjemně pobaví i s tím občasným mrazením v zádech. (12.06.2020)

Vzhledem k tomu, že "duch může být i vzpomínka", jak říká jedna postava, je tenhle seriál stoprocentně duchařský. Je to totiž také taková vzpomínka na dobré hororové časy, v nichž hrály prim postavy a které se sice vždycky nevyhýbaly klišé, ale uměly s ním pracovat natolik mazaně, že to nikomu nevadilo. Musím obdivovat Mika Flanagana za to, jak skvělou, poctivě staromódní atmosféru dokázal navodit, a zároveň za to, jak současně ji vypráví. Příběh je mazaně vystavěný, co díl a co scéna, to další tah pro celkový obraz, postavy jsou do jedné perfektně napsané a zahrané - nemohl jsem si nevzpomenout na Odpočívej v pokoji. No a pak jsou tady duchové... Ti duchové... Ti tedy jsou! Dlouhán s buřinkou se rychle zařadil mezi to nej, co jsem kdy viděl, o paní s ohnutým krkem (skvěle vypointované v páté epizodě) ani nemluvím. Způsob, jakým se zjevují, krásně kašle na vše, co nám servírují horory posledních let - žádné laciné baf a kravál, ale prostě mrazivé zjevení něčeho, co tam najednou je... A vypořádejte se s tím. Byl jsem vážně spokojený se vším a jelikož zejména v závěrečných epizodách dával Flanagan najevo, že má velmi rád Kubrickovo Osvícení, jsem přesvědčený, že Doktor Spánek je v dobrých rukách. (04.11.2019)

Horory fungují nejlépe, když jsou obestavěné okolo základů jiného žánru. The Haunting of Hill House je toho perfektním důkazem, protože z duchařských základů tento seriál vyrostl především do propracovaného rodinného (melo)dramatu, vrstevnatého a pečlivě promyšleného. Rozdrobená struktura vyprávění a proplétání několika časových rovin (na úrovni epizody) i úhlů pohledu na minulost, potažmo přítomnost (na úrovni celého seriálu) probouzí zdání úctyhodné komplexnosti. Jako nepřehlédnutelný bonus beru zjištění, že Mike Flanagan je evidentně mnohem schopnější realizátor, než jsem si kdy troufal hádat. Šestá epizoda, která je sestavena výhradně z několika mnohaminutových záběrů, jednoduše bere dech. Navíc má daleko k samoúčelnosti, práce s prostorem a postavami v něm je pečlivě promyšlená a pomáhá k budování dusivé atmosféry, která ústí v regulérní divácký strach. Hill House nestojí na lekačkách, ale na sepjetí tohoto strachu s psychikou postav, na vnitrozáběrovém děsu a očistné (často navíc funkčně dojímavé) katarzi, která následuje po šokujících pointách. Klíčový seriál minulého roku. 95 % (21.10.2020)