The Haunting - Záhadné sídlo Bly

/// U mě překvapivě vede první polovina, ve které je toho strašení spíše sporadicky. Užíval jsem si příběh, nenucený humor, skvěle napsané postavy. Ona se druhá řada snaží původ duchů vysvětlit opravdu důkladně, v osmém díle to vyznělo až trochu pateticky. A možná proto naprostá většina hororů na taková vysvětlení rezignuje - působí to trochu zvláštně. Možná mi je Bly sympatičtější než Hill House, který mě ze začátku neskutečně mátl. A tady jsem si k postavám vybudoval silnější vztah - navzdory očekávání jsem si však nazaplakal :D (29.10.2020)

Mike Flanagan se vrací s pokračováním úspěšné hororové série Tha Haunting. Vrací se nám i část hereckého osazenstva. Ovšem v naprosto jiných rolích. V jiném čase a do jiného příbehu. V mých očích sympatické. Snažit se vystavit nový příběh bez vazeb na předchozí veleúspěšné dílo. The Haunting of Bly Manor zaujme na první pohled perfektním řemeslným zpracováním a mrazivou atmosférou, jako vystřiženou z prvné série. První epizody jsou ve znamení jemného mysteriózního oťukávání a hororových prvků zde tolik není. Ve čtvrtém díle se, ale vše otočí vzhůru nohami a série se začně ubírat nečekaným směrem k takové lehce mysteriózní romantice. Hodně zajímavé a odvážné. Nekvituji tuto změnu, protože jsem čekal a chtěl něco trošku jiného a nově nabitá dynamika mě tolik neuspokojila. Také finální cukrkandl bych tam mít nemusel. Přes všechny výtky, které jsem k tomu měl, se jedná o výborný seriálový počin. Chci další řadu! (29.10.2020)

Chtělo by se říct, že druhá série The Haunting se má ke své první stejně, jako druhá série True Detective, i když jde samozřejmě o nebetyčné zjednodušení. Je výrazně jiná, v tomto případně silně literární, což nejspíš souvisí i s tím, že coby volně adaptovaný vzor tentokrát posloužil Henry James. Stejně jako pro první sérii i zde po dlouhou dobu platí váhavé rozkročení mezi psychologickou sondu do utrápených duší domu a regulérní horor. The Haunting of Bly Manor jde ovšem ve svém žánrovém rozptylu ještě mnohem dál a nebojí se zastrčit své strašící horory často úplně do pozadí ve prospěch jiných, subtilnějších emocí. Nejde zdaleka o tak vděčnou a na první dobrou divácký ohromující záležitost, možná se na výsledném tvaru a lehké rozkolísanosti podepisuje fakt, že tentokrát si to Flanagan celé neodtočil sám. Obrazově jde ovšem stále o úchvatnou podívanou, v mlhách u jezera situované Bly je vizuálně vděčné a navíc zabydlené živoucími charaktery, s nimiž se do jeho hlubin rádi propadáme hlouběji a hlouběji. Zmíněná literárnost se podepisuje hlavně na občas kostrbatých dialozích a především na zpočátku ne úplně elegantní vyprávěcí struktuře - zatímco v Hill House jsme se bezprecedentně neustále pohybovali mezi minulostí a přítomností bez explicitních vazeb, Bly Manor je defacto devítidílnou retrospektivou, v rámci které jsou jednotlivé epizody časově "roztříštěné" mnohem logičtěji. Oltář mrtvých a Romance se starými róbami se vymykají, obě ale stylem vyprávění ještě zdůrazňují ono literární vedení příběhu. Jakkoli na mě zklamání nezaútočilo ani jednou, do sedmého dílu jsem si sám pro sebe identifikoval tolik nedostatků, že bych se neodvážil stavět Bly na úroveň jeho předchůdce. Závěrečné dvě epizody ovšem natolik jdou proti očekávání hororových fandů a vydávají se trochu jiným směrem, že si tam tím plným hodnocením stejně přisadím. Nehledě na to, že mě ten závěr docela rozložil. 90 % (21.10.2020)

Perfectly splendid. Gotická duchařina jak má být; tedy stavící na postavách, psychologii, znepokojivé atmosféře a romanci. Je to spíše o posmutnělosti, následcích činů a melancholii než strašidelnosti. Což je podloženo skvělými výkony; a to především obou děcek. A pak je tu jeden perfektně využitý nápad, který v páté epizodě kvalitní standardní žánrovku posouvá do jiné (a výrazně lepší) roviny. Ano, (nejen) Neviňátka Jamesovu předlohu zadaptovala věrněji/lépe, ale tohle je natolik "volně na motivy", že to vlastně vůbec nevadí, jelikož je to dostatečně své a především natolik dobré, aby to obstálo samo za sebe. Není to lepší/horší "první" série, je to zcela jiné. Lze u toho dokonce hrát hru "najdi v mizanscéně skryté duchy". Navíc veškeré případné výtky přebíjí emocionálně působivý závěrečný čtyřicetiminutový epilog. (15.10.2020)

Mike Flanagan, který mě minulý rok neskutečně potěšil kvalitní adaptací Kingova románu Doktor Spánek, protentokrát neznámo proč přepl do módu Ryana Murphyho - takže takový chujoviny jako naivita, patos, šablonovitý příběh, papundeklový vizuál, či vykastrovaný charaktery bez jakýkoliv sebereflexe, jsou zde regulérní standard - a vznikl z toho dost žalostný debakl.... jakožto rádoby 'cinefilní' divák, který byl z první řady fakt nadšenej, musím přiznat, že jsem jenom zklamanej. Škoda. (14.10.2020)