Tvůrci:
Mike FlanaganHudba:
The Newton BrothersHrají:
Carla Gugino, Michiel Huisman, Elizabeth Reaser, Henry Thomas, Paxton Singleton, Victoria Pedretti, Mckenna Grace, Oliver Jackson-Cohen, Kate Siegel (více)VOD (1)
Série(2) / Epizody(19)
-
Dům na kopci (2018) - 10 epizod
-
Záhadné sídlo Bly (2020) - 9 epizod
Obsahy(1)
Dej tohto seriálu z dielne Netflixu sa odohráva okolo 7 člennej rodiny Craineových, ktorí v minulosti bývali v záhadnom starom dome zvanom Hill House. V jednu osudnú noc po čudnej smrti matky vezme vystrašený otec rodiny všetkých svojich päť detí narýchlo preč z domu a už nikdy sa tam nevráti. Navyše, deťom o smrti ich mamy odmietne čokoľvek povedať. Po 26 rokoch za podivných okolností spácha samovraždu jeden zo súrodencov a ostatní musia konečne začať čeliť svojim démonom, ako aj zlu v Hill House, ktoré s nimi zďaleka neskončilo. (Lapedro)
(více)Recenze (241)
Duchařský horor určený primárně příznivcům komplexních psychologických rodinných dramat. Něco takového tu asi ještě nebylo (a tuplem ne mezi TV seriály). Spolu s Děsivým dědictvím asi nejambicióznější hororové dílo (nejen) letošního roku. S01: 80 %; S02: 75 % ()
Čím je pro mě Interstellar ve světe sci-fi, tím je teď pro mě Haunting of Hill House ve světě hororů (tak trochu)! Flanagan umíchal ultimátní džus strachu, dramatu a filozofična, ze kterýho ve výsledku pramení jedno moudro za druhým, aniž by to působilo kýčovitě. Přitom si dovedu představit, že se kde kdo ztratí v ději, protože příběh proplouvá po časových osách stejně, jako kapky deště prostorem během bouře! Skvěle napsaný, zrežírovaný i zahraný. Nečekejte nový využití hororových postupů, nebo nějakou poctu žánru. Čekejte příběh, jenž dnešním hororům tolik chybí! Bacha: Hodně děsů se odehrává v záběrech, ve kterých se zdánlivě nic neděje. ()
Na poli hororových seriálů jsem byl řekl bych skoro nováček a nevím to určitě, ale tohle je možná vůbec úplně první. Přes trošku horší první díl jsem ale dál tomuhle strašidelnému domu šanci a na konci nevím, co bych vychválil víc. Jestli scénář, herce, zpracování, protože tohle vše tvoří naprosto deset sourodých dílů, které jsou vyprávěny velmi originálním způsobem, který nenudí, je hodně napínavý a hlavně, když skončí jeden díl, máte co největší chuť si pustit další. Prostě těžce návyková věc, na kterou se podobně, jako v Silent Hillu přes den celkem pěkně kouká a po setmění nahání husí kůži. Jedno z nejpříjemnějších překvapení za tenhle rok. A navíc od režiséra, od kterého bych to teda vůbec nečekal. Klobouk dolů. ()
Exkluzivně jsem si tohle hororové, ehm, rodinné drama užil. Dialogy velice povedené, lekačky nejsou prvoplánové (a je jich málo) a vše je skvěle propletené - a to jak jednotlivé příběhy, tak i časové osy. Dlouho jsem si takhle neužil něco tajemného, z poslední doby snad pamatuji jen Dark či Twin Peaks (a vzpomněl jsem si na první sérii AHS). ()
Studie redefinování žánru. Psychologické vztahové drama vs horor. Epizody The Bent-Neck Lady a Two Storms už stěží někdy zapomenu. Když se něčemu klaní Stephen King, je třeba věnovat pozornost. ()
Nešířit se kolem takovej buzz, možná nepřekoušu víc, než první dvě epizody. Těch hororových klišé je na prvních hodinách stopáže trochu moc a přes Stevův charakter "sbírám cizí strašidla a pak píšu knihy" jsem skoro nepřelezl. Kolikrát ještě? Nicméně časová investice a trpělivost se vyplatí. Hill House má, co nabídnout a stupňuje, jak zvědavost z jedný strany obrazovky, tak kvalitu a především tahá nové, zajímavější postavy za současného dokreslování starých. Málokterá série stojící na odhalování tajemství nakonec ustojí samotné odhalení. Ač za to většinou můžu já, co se natěším tak, že mě vlastně žádný závěrečný rozmotání nemůže naplnit. Hill House tenhle úkol zmáknul. Rozmotává průběžně, současně pořád zvládá překvapovat a jako celek drží pohromadě. Žádný z členů rodiny tam nakonec není v pozici panáka, co tupě posouvá příběh nebo se jen veze. Soustředění na hloubku postav funguje, ač teda zrovna ten Steve z toho stejně vyleze dost nejpodivnějš a všechno to zvládne ke konci přišerně vykoupat v kýči. Svlíkněte z toho nálepky o "nejlepším seriálu roku" a je to výbornej zážitek. ()
Nesleduju horory protože většinou přes prsty ani půlku nevidím a tento komentář píšu asi pro podobné lidi, jako jsem já.. Vydržte 4 díly a při pohledu na ducha se nebudete bát, budete brečet. Už dlouho jsem neviděla nic tak emocionálního se skvělým výprávěním jako tohle, a hned po zhlédnutí jsem se začla dívat podruhé. Bravo. ()
Kto tu dával takéto hodnotenie, snáď deti čo sa boja ducha pod posteľou? Veď tu nie je takmer nič strašidelné, okrem príšerného detského kriku. Raz za časť niekto zabúcha na stenu alebo sa mu prevrátia oči. Okrem jedného skvelého bubáka v štvrtej epizóde a pár škaredých duchov inak sledujeme len kostrbaté dialógy v jednej rodine, kde chýba akákoľvek strašidelná atmosféra. Horor, ktorý nemá vystrašiť, ale len vzbudiť divný pocit, to bol ten zámer? Celkovo to bolo strašidelné tak na 20 percent, zvyšok je rodinná dráma. Najlepšia a jediná naozaj dobrá časť bola piata, kde sa vyriešila otázka ženy s ohnutým krkom. EDIT: Po 2. sérii ešte znižujem hodnotenie, nakoľko z hororu to prešlo na lesbicko-gotickú romancu. Takéto melodrámy si Netflix môže strčiť. ()
Tento poznáte? Vojdu spisovateľ, feťák, psychiatrička a majiteľka pohrebného ústavu do strašidelného domu a dom im hovorí: vitajte späť, deti... ()
No tak fakt nevím, cely serial hodně sází na budování atmosféry a boom finále, ze kterého se všichni posereme, ale to se fakt nestane. První 2-3 díly to atmosféru buduje, ale díky tomu, že až do 6-7 dílu se téměř vůbec nic nestane a je to spíše jen psychologické vykreslování hlavních postav a jejich vztahů, tak to tempo hodně ztratí. Poslední 3 díly už se dají, tím, že se konečně jde do domu a ASPOŇ NĚCO se konečně vysvětluje, ale finále pro mě nebylo o nic intenzivnější než celý seriál. Zklamání, ale podívat se na to dá. ()
Samotné díly by byly za 4 hvězdy. Ovšem jako celek, který funguje až při zpětném přemítání bravurně je za plnej počet. ()
Skvělý příběh, herecké obsazení super, přepínání součastnosti a minulosti bombové, hororová atmosféra přímo skvělá, tohle se hodně povedlo. Napínavé, zajímavé, děsivé skvělé prostě. ()
Původně jsem tu měla komentář ohledně série Hill House, ale poté, co se tvůrci rozhodli seriál rozdělit na více částí (kde žádná z nich nemá nic společného s tou předešlou), nemohu jinak než komentář pozměnit a napsat tak své názory zvlášť k jednotilivým sériím. Původně jsem si myslela, že už mě nic tak jako právě Hill House nesebere, ale spletla jsem se. Bly Manor (stejně tak jako Hill House) je naprostá emoční bomba, která vás pomalu ale jistě ve finále rozcupuje na kousky. Nemohu jinak, než udělit všech pět pohromadě. Mike Flanagan a spol vědí, jak na to. Jestli tedy očekáváte strašlivý horor nadupaný lekavými scénami nebo nebezpečné prostředí, kde se to duchama a démonama jen hemží, raději si na sledování najděte něco uplně jiného. The Haunting je hlavně o propracování postav a jejich příbězích. Duchové v těchto vyprávěních, jsou bráni totiž uplně jinak. Ne každý duch musí mít fyzickou podobu a strašit vás. Může to být vaše vzpomínka, stará fotografie vašeho kamaráda, nebo vlastní odraz v zrcadle. Vše se tak nějak staví spíše na té emoční stránce, kdy pak máte z celkového děje daleko lepší zážitek a prožitek, ponevadž se dokážete s postavama pěkně přirozeně sžít. Já jsem z kolekcí příběhů The Haunting naprosto nadšená a doufám, že se brzy dočkám i třetí řady. - "More important than the horror for me, is always the human drama. If we loved these characters and if we truly could empathize with them on a personal level, we wouldn't be able to stop ourselves for being afraid for them." - Mike Flanagan ()
Po druhé sérii má spokojenost poněkud upadla a poblíž se zrovna nevyskytoval Gerard Butler, aby ji zvedl, jak to dělá s jinými upadlostmi. S Domem Hillových se to mělo tak- ve chvílích, kdy se mě nesnažil ohororovat, přišli scénáristé s výborně napsaným dramatem o jedné dysfunkční rodině; v Sídle Bly mi dost často chybělo jak strašení tak i kvalitní drama. Přesto není má výsledná známka vůbec špatná, protože na první sérii odvedli filmaři sakra dobrou práci. Jen bych rád věděl, čím tvůrce tak strašně naštvala Victoria Pedretti, to jak se chovali k jí ztvárněným postavám, zavánělo až šikanou. ()
Ne že by se mi Flanaganova tvorba po Oculusu nelíbila, ale pořád jsem čekal na nějakou pecku, která mě zarazí do židle a ta nepřicházela. Až teď. Co se týče atmosféry, nástupů a vizualizace strašidel či lekaček, tak není vůbec co vytknout. Takhle to dokáže už jenom Wan a celkem záhy jsem přestal jednotlivé epizody sledovat po setmění. Ale v tomto případě se nejedná o pouhý duchařský horor, ale i o hutné rodinné drama o vzájemném odcizení, které hororovou linku v lecčem předčí, byť jsou obě roviny neodmyslitelně spjaté. S tím úzce souvisí i dokonale napsané postavy sourozenců, kdy je každý úplně jiný, ale zároveň je z nich cítit vzájemné pouto a to platí jak pro dětské, tak dospělé verze všech hlavních hrdinů a hrdinek. Na tom má zásluhu skvěle odvedená práce při castingu, který nemohl být lepší. A nakonec mi sedl i styl vyprávění, kdy se přítomnost prolíná s minulostí a vzájemně se doplňují. Jediné, čeho jsem se trochu bál, byl konec, který často dokáže dobrý dojem pokazit, ale ani tady nejsem zklamán a dá se říct, že mě Flanagan skoro rozbrečel. Pro mě jednoznačně nejlepší hororový seriál vůbec a zároveň jeden z nejlepších žánrových počinů napříč věky. 100% ()
Hodně povedené série. Hauting mi doporučovalo tolik lidí. A já jejich rady poslechl až teď. Tenhle seriál má luxusní atmosféru a velmi dobře využívá svoje herce. Každý díl končí dalším kliknutí na pokračovat. Navíc v první sérii vás nutí zjistit, co se stalo v červeném pokoji a v druhé co se to safra děje... Bere si na paškál hodně divoké a smutné osudy lidí v rodině. K tomu všemu je to horor, jak se sluší a patří. Nechybí tedy mrazivých scén, děsivých úkazů a taky trošku toho "Wanova" hororu. Mistr se sic na díle nepodílel, ale drobná inspirace tam asi bude. Cením, že druhá série je totálně odlišná od té první a stále stejně kvalitní. Atmosférou, hudbou, herci i samotnou zápletkou. Navíc obě série mají setsakra emotivní konec. A to jako fakt! (80 %) ()
Hmmm... Tak první řada by se fakt měla hodnotit spíš podle dílu, protože ze začátku mě to teda moc neoslovilo - první díly byly imho celkem průměrně, postupně se to ale pořád zvedalo a zvedalo a zhruba ve druhé třetině to najednou nabídne TOP díly na 5 hvězd. Ovšem pak zase úroveň začala klesat a finále mě vyloženě zklamalo. Celkově mi to nakonec vychází na slabé 4 hvězdy, v rámci žánru je to rozhodně nadprůměr a po většinu stopáže si to zajímavě buduje atmosféru a pracuje s postavami. Příběh vás teda stále zajímá a zajímá, nicméně jsem čekal mnohem lepší pointu. Možná i méně zamotanou, protože jsem si docela jistej, že ne všechno jsem pochopil tak, jak jsem asi měl. Nicméně velká škoda, že gradace se zastavila někde u šestého, sedmého dílu a pak to ztrácelo dech. Každopádně druhé řadě dám rád šanci. 70 % ()
Na to, že jde o typickou duchařinu s domem, ve kterém straší, mě to dokázalo celých těch 10 dílů zabavit... Vlastně mě ten seriál i příjemně překvapil. Kdyby se podobný příběh měl odehrát během dvou hodin v normálním hororovým filmu, tak by asi za moc nestál. Respektive by to byl prostě jen další z mnoha podobných filmů, ale tím, že je to rozložené do 10 hodin, jde příběh poměrně dost do hloubky. Všechno se vyvíjí pozvolna a autoři netlačili na pilu, jak to u většiny hororů bývá. Potěšily mě třeba i dlouhé a určitě i náročné scény bez střihu. Konec mohl být asi trošku líp podaný, ale je dobře, že se všechno k tomu konci nějak extra neubírá a každý díl je zajímavý sám o sobě. ()
Seriál, ktorý ukazuje Flanaganové majstrovstvo. Je nekonvenční, hoci využíva zažité schémy a konvencie žánru. Je iný, pretože sa nebojí pracovať s postavami a s ich vývinom. Je výrazný, pretože časové roviny a neustále striedanie minulosti s prítomnosťou má nielenže silné emočné presahy, ale zároveň ukazuje komplexnosť a premyslenosť diela, keď na konci všetko do seba krásne zapadne. Bez zbytočných scén. Bez zbytočných hlúpostí. Má to skvelé ľakačky a má to správnu duchársku zápletku. Koniec je nádherne dojímavý a rezonuje. Páčilo sa mi to veľmi. Jedna z tých vecí, za ktoré som rád, že sú a dúfam ticho v ďalšie...podobné príbehy. Bolo to veľmi príjemné. 1 séria - 90% ()
Související novinky
Tvůrce Hill House chystá Zánik domu Usherů
Po úspěchu se dvěma řadami seriálu The Haunting a následně s novou minisérii Půlnoční mše oznámil režisér a scenárista Mike Flanagan další, celkově již pátý projekt pro streamovací službu Netflix.… (více)
The Haunting Of Hill House se vrátí
Populární hororová série The Haunting of Hill House, která loni přistála na Netflixu a okamžitě si získala srdce mnoha diváků i kritiků, se vrátí. Druhá série se bude jmenovat The Haunting of Bly… (více)
TOP 2018 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD.cz tradičně sestavili trojku nej filmů a seriálů, uvedených do distribuce nebo na filmových festivalech v uplynulém roce. S pěti hlasy jednoznačně vyhrávají mezi filmy… (více)
Nominace na 76. Zlaté glóby
Nominace na 76. ročník Zlatých glóbů byly čerstvě oznámeny a vy po nich teď nejspíš budete mít ještě více otázek, něž kolik jste měli před nimi. Mezi pěticí nejlepších dramat se totiž objevily filmy… (více)
90%. The Haunting se pro mě stal dalším důkazem, že by divák neměl dát na haló efekt a vzdávat seriál po prvotním dojmu. První dva díly mě totiž vůbec nepřesvědčily, což bylo způsobeno jednak tím, že mě skutečně nebavily, a jednak tím, že jsem obecně celkem alergický na horory všeho typu, kde se objevují samoúčelné lekačky na efekt a podobné čistě estetické prvky, aniž by narace vedla k hlubšímu poznání či katarzi. The Haunting se ale rozjíždí pomalu, abyste až po čase zjistili, že pravděpodobně všechno souvisí se vším, a že dokonce i tyto účelové efektní lekačky tu nejsou jen na efekt, ale naopak mají své neodmyslitelné místo v celkovém příběhu. To bylo velmi příjemné zjištění, protože teprve pak jsem si mohl začít užívat tu zvolna gradující psychologickou hru, která někdy v polovině série vygradovala do zcela mimořádné atmosféry, jež už mě až do titulek posledního dílu nepustila. The Haunting se na první pohled tváří jako horor a bez znalosti narace a příběhů jednotlivých postav jej tak pravděpodobně budete vnímat, protože hojně využívá hororových prvků, ale při pečlivém sledování zjistíte, že spíše než o horor s prvky psychologického melodramatu jde o psychologické melodrama (bez pejorativního vyznění toho pojmu) s prvky hororu, které jen doplňují napjatou a dusivou atmosféru celého příběhu. Sofistikovanost a síla celé metanarace společně s naprosto fantasticky napsanými (i zahranými) postavami vytváří přesně to prostředí, které chcete u psychologického dramatu vidět, až jsem chvíli uvažoval, jestli bych si The Haunting neužil ještě víc, kdyby se obešel právě bez onoho hororového rámce, jež v těchto případech povětšinou považuji za zbytečný. Dospěl jsem k tomu, že nikoliv, protože v tomto případě prvky hororu ladí celkové vyznění dílčích subpříběhů a výrazně zvyšují celkové genius loci onoho Hill House (ale i ostatních lokací jako Shirleyiny pitevny ad.), který se po shlédnutí posledního dílu stává spíše hluboce rozporuplným místem plným emocí, než dalším rádoby strašidelným domem. A to je velmi příjemná změna, která, společně s geniálně vystavěným, kombinovaným a propojeným příběhem plným reálných emocí a realistických motivací postav, dělá z The Haunting dle mého nejlepší psychologický (ano, nikoli hororový) seriál moderní doby a definuje zcela nový žánr hororů. Dosud totiž horory sloužily primárně jako horory, na nichž byl vystaven příběh, zkrátka proto, aby tam nějaký byl. The Haunting má perfektní příběh, na němž vystavil hororový rámec, a to prostě a jednoduše funguje. O dokonale mysteriózní atmosféře, vtahující režii, fascinujících dialozích a skvělém načasování zmiňovaných hororových prvků vůbec nemluvě, tam The Haunting exceluje naprosto zkušeně; myslím, že co se týče intelektuální vrstvy nemrtvých, ještě nikdy v minulosti nebyl překryv mezi trojrozměrnou a duchařskou dimenzí tak stylový. Velmi příjemné překvapení, které se mi z paměti rozhodně nevytratí jako kdejaký laciný horor. Po druhé projekci celé série se navíc musím pozastavit ještě nad jedním aspektem, který jsem prve spíše míjel a až nyní jsem měl šanci užít si ho díky znalosti reálií hned od počátku. Tvůrci dokázali neuvěřitelně realistickým způsobem vystavět dospělé fáze postav na těch dětských a traumata interpretovaná v době pobytu v domě jsou úžasně přenesená do současnosti ve formě mnoha různých psychologických (až psychiatrických) emocí a odchylek, jejichž patologie zcela odpovídá přirozenému vývoji. Díky tomu máte dojem, jako byste znali i ony části života postav, které v seriálu nevidíme (Shirley vypořádávající se se smrtí svou přísně racionální povahou prostřednictvím pohřebnictví jako racionálního nástroje smrti, Luke podléhající stínům minulosti vzhledem ke své bojácné povaze, Theo projektující svou senzitivitu do své kariéry ad.). Tato sofistikovanost dává divákovi ohromný prostor k tomu získat si k postavám a celé metanaraci značný vztah, a to je něco, co je v deseti dílech paradoxně možná složitější, než u dvouhodinového filmu, protože pětinásobná délka dává tvůrcům pětinásobnou možnost šlápnout vedle. Nestalo se. Bez špetky přehánění považuji vývoj charakterů a jejich věrohodnost za nejvíce fascinující od dob Waltera Whitea a Jesseho Pinkmana a celou první sérii The Haunting za absolutní žánrový masterpiece. Laťka pro druhou sérii je hodně vysoko, nu což? () (méně) (více)