Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Píše se rok 1883 a sociální demokrat Josef Hybeš organizuje stávku textilních dělníků. Hlavním požadavkem je zkrácení pracovní doby. Obraz dělnického vůdce i sociálního pnutí je však notně tezovitý a plochý, stejně jako ve všech normalizačních filmech, které ani neskrývají jednoúčelovou politickou objednávku. (oficiální text distributora)

Recenze (9)

rozum i cit 

všechny recenze uživatele

Vzhledem k zdejšímu nízkému hodnocení jsem si od tohoto snímku mnoho neslibovala. Výsledek mne pak vcelku příjemně překvapil. Film o Josefu Hybešovi, sociálním demokratovi, který po vlastním dětství stráveném dřinou v textilní továrně zasvětil život snaze o zlepšení životních podmínek dělníků, stal se později poslancem Říšské rady a necelý rok před smrtí se přidal ke Komunistické straně. Snímek se soustředí na krátké období v roce 1884, kdy se mu ještě jako redaktorovi Dělnických listů podařilo zorganizovat stávku textilních dělníků. Ač se film v období normalizace jistě tématicky hodil, tak vlastně neobsahuje žádnou skutečnou propagandu, pouze konstatuje základní fakta ohledně Hybešovy postavy. To platí konec konců i pro jeho finanční zajištění a přístup k penězům, který vedl mnohem později k rozvodu s jeho ženou. Pouze jeho známost s továrníkem Ulrichem je, jak alespoň soudím, patrně fabulací ve snaze o dosažení silnějšího dramatického efektu. Snad jen ten Marxův portrét v redakci si mohli tvůrci odpustit, ale možná to byla povinná úlitba. Atmosféra strachu po sérii policejních razií a zatýkání je vykreslena dobře, už i počáteční atentát je pojat dramaticky téměř jako atentát sarajevský. Zajímavý je úvod v podobě četby z policejního spisu. Štěpánek je namaskován tak, aby byl skutečnému Josefu Hybešovi opravdu podobný, a nevidím v jeho obsazení problém. K výkonům žádného z herců rovněž nemám výhrady. Někomu možná může snímek připadat nudný, ale to je podle mě do jisté míry i současným uvyknutím diváků na neustálou akci. Pro mne byl spád i vystupňování dramatu v závěru dostatečné. Je nicméně pro dnešek velmi příznačné, že filmy jako tento jsou často házeny do odpadu z důvodu osobního politického přesvědčení či neznalosti historie ze strany některých recenzentů. Pozoruji to zde na čsfd totiž opakovaně u řady filmů. Přitom existují snímky, z nichž ta propaganda opravdu stříká na všechny strany a které jsou současně tak mizerně natočené, že jsou nesledovatelné. Tento k nim podle mého názoru ale nepatří. Sociální realita dělníků v 19. stol. byla skutečně zlá, přičemž továrníkům se vyplatilo zaměstnávat i ženy a děti, neboť jim mohli dávat menší plat, což opět vedlo k zaměstnávání dalších členů rodiny, aby tato vyžila. To platí například i pro Anglii, která velmi bohatla na zpracování vlny. Pobyt v neustálém hluku pletacích strojů pak často vedl u dětí a mladistvých v dospělosti k hluchotě. Rozhodně nelze směšovat snahy lidí v 19. stol., jimž vděčíme za řadu věcí, které dnes pokládáme za samozřejmost, s pozdějším poválečným vývojem u nás či s Leninovými a Stalinovými činy, byť se tak zhusta děje. Stejně tak když se v nějakém současném filmu z předválečného či meziválečného období objeví tehdejší smetánka ve vykřičeném domě či ve varieté, nikdo neprotestuje a za propagandu to nepokládá. Je pravda, že Ulrich je pojat jako značně bezohledný a surový člověk, na druhou stranu ani jeho postava není úplně plochá a prosta nějaké motivace a jeho postoj ,, Musím splatit směnky u banky, jinak přijdu o vše.“ a ,, Celý život jsem dřel, tak teď, když konečně něco mám, si to nenechám nikým vzít, a už vůbec ne svým bývalým spolužákem.“ je z psychologického hlediska do jisté míry pochopitelný. Roli v jeho případě navíc hraje právě ona výše zmíněná osobní rovina. Ovšem i kdyby byla jeho postava pojata beze zbytku negativně, ničemu by to nepřekáželo. Je totiž iluzorní se domnívat, že bezohlední průmyslníci dnes již neexistují. Před časem jsem shlédla dokument o těžbě drahokamů na Madagaskaru, kde dělníci těžce pracují celý den a riskují život v nezajištěných jamách a leckdy měsíce nevidí vlastní rodinu, aby pak od majitele dolu dostalo 15 lidí za hrst diamantů asi 20 dolarů. On je pak nechá dalšími dělníky vybrousit a prodá za mnohonásobně více. Na kameru si tento člověk ovšem nepřipadal jako obchodník s lidským neštěstím, ale jako dobrodinec. Vždyť on jim přece dává práci, bez něj by neměli vůbec žádnou, tak co. Souhlasím ovšem s tím, že život Josefa Hybeše by si zasloužil podrobnější, možná i seriálové zpracování. Byla bych ho ráda viděla v tomto obsazení, protože příběh mne zaujal a stála bych o pokračování, i když následující díly by patrně k nějakému ideologickému podbarvení už vedly. Na druhou stranu když vidím současnou produkci historických filmů, leckdy plných nepřesností či přímo ovlivněných pro změnu současným politickým zadáním, a pojatých poněkud laciným bulvárním způsobem (navíc často ještě s absencí jakékoli dobové atmosféry, chování a mluvy postav), tak si snad ani nepřeji, aby byl nyní natočen. Navíc by bylo těžké ho i obsadit, protože skvělí herci nám postupně odcházejí. Možná, že Hodina života není natolik strhující snímek, aby zasloužil plný počet, je spíše na 4 hvězdy, nicméně půl hvězdy přidám, neboť zdejších 40 % je opravdu jeho nespravedlivým podhodnocením. Pro další film na podobné téma viz Vávrova Policejní hodina s Jiřím Valou a Marií Tomášovou oplývající koloritem takřka nerudovských postaviček. A na závěr si dovolím ještě jeden kacířský názor a úvahu. Domnívám se, že podobné filmy stejně jako například Kachyňův válečný snímek Tenkrát o Vánocích by měly být o Vánocích vysílány, třebas někde na ČT2, jako alternativa k všudypřítomným pohádkám a americkým komediím. Ne proto, že se odehrávají o Vánocích či na sněhu, ale když kolem sebe rok co rok před svátky poslouchám řeči lidí o tom, kterak Vánoce nesnášejí, jak je otravuje dělat štědrovečerní večeři a péct cukroví, nakupovat dárky či jak to mají zrovna blbé v práci apod., tak si myslím, že by mnohým prospělo si připomenout, jaké to bylo, když toho lidé měli mnohem méně, mohli se o svátcích ocitnout bez střechy nad hlavou, v práci dřeli do úmoru nebo umírali pod nacistickou palbou zrovna o těch Vánocích. Zvykli jsme si mnohé mít, chceme stále víc a občas se zdá, že nám chybí vděk. A na ten bychom zapomínat neměli. ()

Schlierkamp 

všechny recenze uživatele

Československé drama odehrávající se v roce 1884 a popisující dělnické nepokoje v textilní továrně na malém městě. Sociální demokrat Josef Hybeš, jeden z pozdějších zakladatelů komunistické strany, jemuž je snímek věnován, přijíždí pomoci organizovat stávku nespokojených dělníků, kteří si chtějí vynutit zkrácení pracovní doby (odtud Hodina života). Z výše uvedeného lze snadno odvodit, že Matějkův pozdně normalizační snímek je natáčen z jediného správného politického pohledu a navíc dosti nepovedeně. Zcela jasně jsou patrny typické černobílé charaktery jednotlivých postav (uvědomělý charakterní socialista žijící v chudobě versus nabubřelý továrník trávící čas v luxusních podnicích). Bohužel jsem na snímku neshledal příliš zajímavých prvků, dokonce ani herecké výkony, jež aspoň někdy dokáží zvednout ne úplně lichotivé hodnocení podprůměrných snímků, mě nepřesvědčily. Hlavní postavu umírněného revolucionáře Hybeše ztvárnil P. Štěpánek, v roli neústupného, cholerického a zadluženého továrníka Ulricha se objevil J. Štěpnička, jehož výkon byl alespoň trochu uvěřitelný. Ve vedlejších rolích jsme mohli sledovat L. Freje, jakožto hlavního představitele policie, jdoucího na ruku bohatému průmyslníkovi, B. Navrátila coby vídeňského policejního inspektora či M. Riehse, továrníkova prokurátora. V dělnických rolích na opačné společenské straně se objevili R. Jelínek, M. Zounar či krasavice Z. Adamovská a D. Bartůňková. Radikální křídlo revoluce spočívalo v agresivním, nemorálním udavači a atentátníkovi I. Vyskočilovi a málo přesvědčivému O. Víznerovi. Matějkovo drama mě rozhodně nepřesvědčilo, ostatně jako málokterý z jeho filmů, snad jen zobrazení společenských vrstev a vztahy mezi nimi v oné době byly zajímavé (ač ideologicky pokroucené), nicméně se domnívám, že celkově si snímek nezaslouží ani průměrné hodnocení. ()

Reklama

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Mám celkem ráda filmy o sociálním pnutí, ale tenhle byl skutečně výrazně plochý a pojednával o šedivých postavách. A navíc naprosto nevěřím, že kdyby Josef Hybeš vypadal jako Petr Štěpánek a především mluvil jeho sametovým hlasem, našla by se byť jen jedna jediná ženská, která by ho nechala dělat politiku místo dětí. ()

Brouk 

všechny recenze uživatele

Tak na tohle mě povině nahnali do kina !!! Moc si to nepamutuji, protože jsem seděl vedle nejhezčí holky ze třídy :-) Ale ten film pojednával o vzniku KSČ a opíral se o skutečnou historickou postavu J.Hybeše ()

Peabody 

všechny recenze uživatele

Klasika. Václav Matějka začal filmy ještě ve stylu 60 let (i když nebýt pana Čepka, nestála by ani Nahota za nic), ale po Zlé noci v tom pokračovat nešlo, tak se jako další neumětelové vrhl na normalizační temata, začal Pomerančovým klukem a pak pokračoval dál, já sám i leckým vysoko hodnocené Anděly vidím jen jako hru na něco, ale přitom stále normalizační sračky ukazují hnusné buržojázní politiky a jejich zhýralost. Scény z nějakého nočního podniku a žranice a děvky ostatně máme i v tomto filmu. Osoba Josefa Hybeše by možná i stála za zajímavý film, ale to by musel na židličce REŽIEsedět někdo jiný, tohle je šedivá nevýrazná a nezvládnutá rutina počínaje castingem, protože Petr štěpánek jako dělnický lídr je nepochopitelné spojení. To budoucí významný pravicově orientovaný hrdina Ivan Vyskočil tady ještě stříhá jednu ze svých dělnických postav přesvědčivěji. I Ondřej Vetchý má velmou roli - "ty zrádce fízlovská" a i Jak Kraus pohledem odsoudí udavače, jo jo . Politická objednávka by mi tak nevadila, tu najdeme v opačném gardu i v mnohých filmech z 90. let, ale ta neschopnost je hrozná. ()

Zajímavosti (1)

  • Herec Josef Kubíček je v roličce hostinského ve filmu osloven jako pan Kubeček. (Ganglion)

Reklama

Reklama