Režie:
John KrasinskiScénář:
John KrasinskiKamera:
Polly MorganHudba:
Marco BeltramiHrají:
Emily Blunt, Cillian Murphy, Noah Jupe, Millicent Simmonds, Djimon Hounsou, Wayne Duvall, Okieriete Onaodowan, Blake DeLong, John Krasinski (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Neví se, odkud přišli, ale okamžitě po invazi na naši planetu se postavili na vrchol potravního řetězce. Reagovali na jakýkoliv zvuk a jeho původce bleskově zlikvidovali. Abbottovi přežili i díky tomu, že se kvůli nejstarší dceři naučili všichni komunikovat posunkovou řečí. Jenže ani to jim nakonec nepomohlo, otevřený střet s vetřelci nepřežil otec Lee (John Krasinski) a matka Evelyn (Emily Blunt) zůstala se třemi dětmi (z nichž jedno je novorozeně) úplně sama. Pragmatické ženě je jasné, že přežít dokážou jen s pomocí dalších přeživších. Právě tak začíná příběh druhé části Tichého místa. Abbottovi opouštějí svou farmu, díky systému přísných pravidel relativně bezpečné útočiště. Vydávají se na extrémně nebezpečnou pouť, na jejímž konci snad čeká někdo, kdo jim pomůže. Během svého putování si však uvědomí, že stejně velké nebezpečí jako od nezvaných hostů z jiné planety, jim může hrozit od jejich vlastních lidí, k nimž se upínali jako k poslední naději na záchranu. Jak říká cynický drsňák (Cillian Murphy), ke kterému se přidají: „Lidi, co zůstali, si zachránit rozhodně nezaslouží.“ (CinemArt)
(více)Videa (15)
Recenze (596)
Trošku mi vadí, že vlastně veškerej děj druhého Tichého místa vyplývá z toho, že jedna z postav vymyslí docela smysluplnej plán, ale místo toho, aby ho v klidu promyslela a probrala s ostatními, vydá se ho okamžitě realizovat samotná. Čímž samozřejmě dá do pohybu řadu problémů a nebezpečných situací pro sebe i ostatní. Dál to trochu trpí syndromem druhého dílu trilogií (počítám, že pokračování se dočkáme), kterej de facto nijak nezačíná a nijak nekončí. A v konečné řadě bych se obešel bez těch několika laciných jump scares. I přes tyhle výtky se ale jedná o velmi funkčně natočený monster horor, a už jen proto, že je to po deseti měsících covidové bídy a utrpení první zážitek v kině, jít s hodnocením pod čtyřku nemůžu. ()
Jediný způsob, jak dvojka mohla obhájit svou existenci, bylo dát nám Emily Blunt jako drsnou matriarchu s bouchačkou. Místo toho jsem ji musela opět protrpět jako hodňoučkou tradwife, navíc v konzervativním příběhu o rekonstrukci nukleární jednotky, protože bůhví, že jediná věc, která při obehraném mccarthyovském rozpadu komunitních vazeb může myslitelně obstát, jsou pevně definované genderové role. Pokud by vás při sledování náhodou napadlo, že na Cilliana Murphyho se ve stejné roli kouká o mnohem líp než minule na Krasinskiho, film na vás několikrát úplně bezkontextově vyštěkne, že Murphy nikdy nebude lepší herec, ehm, tedy otec a ať si jako dáte zpátečku. Pokud trojka nebude o Iokastině komplexu, který si postava Emily Bluntové zcela zjevně osvojila při pohledu na to, jak její syn za zvuků triumfální hudby předčasně přichází o dětství a ujímá se tradičně maskulinní úlohy hlavy rodiny, budu opravdu hodně zklamaná. ()
Velmi solidní pokračování, v němž se sice jen variuje všechno to, co už nastavil první díl, nicméně stále ve velmi poutavé formě a bez hluchých míst. A Cillian Murphy byl výborně zvolenou posilou obsazení. Jen teda musím přiznat, že ač jsem nějaká pochybná rozhodnutí postav v jedničce relativně přijímal, zde už jsem párkrát opravdu musel kroutit hlavou. ()
Dvojka "Tichého místa" už nevyhnutelně nemůže znovu vstoupit do stejné řeky jako fenomenální jednička. Tvůrci to moc dobře vědí a ani se o to nepokouší. Sequel dějově vychází z toho, co ustanovil první díl, a dále na tom staví. Jednička bravurně pracovala s omezeným prostorem, důmyslně představovala svět a jeho zákonitosti a hlavně pracovala se zvukem jako prostředkem expresivním, dramatickým, vyprávěcím i dramaturgickým. Dvojka sice stále v souladu se základním konceptem série využívá zvuk k budování napětí v rámci jednotlivých scén, ale roli ústředního formálního prostředku, od nějž se odvíjí dramaturgie a vyprávění filmu, přebírá střih. Krasinski v celé druhé půlce filmu udržuje napětí vlastně výhradně prostřednictvím paralelních montáží, ale také střih využívá k postupnému otevírání postapokalyptického světa. Střih, potažmo v širším významu skladba filmu a toho, co divákům ukazuje, co vynechává i ponechává k domyšlení, ukazuje Krasinského nejen jako filmaře perfektně ovládajícího řemeslo, ale také autora schopného uvažovat filmovou formou. Právě tyto schopnosti povyšují jeho filmy nad klasický žánrový standard a situují je po bok nejlepších hororů nového tisíciletí. Většina ostatních výrazných žánrových tvůrců jako Ari Aster, Robert Eggers či Jordan Peele staví svou osobitost na vizuální stylizaci či síle scénáře. U Krasinského vidíme unikátní symbiózu originálního high conceptu a užití esenciálních filmových postupů k jeho vytěžení a maximálnímu efektu. Krasinského metoda řemeslně šponovaného napětí naplno vyzní pouze v kině - s prostorovým zvukem, velkým plátnem a okolní temnotou, ve které 130 lidí ani nedutá se i sequel ukazuje jako výjimečně efektní stroj na fyzicky intenzivní pocity (byť už postrádající wow efekt a prostorovou i koncepční kondenzovanost jedničky). O to více si člověk uvědomí, jak skromně vlastně tvůrci pracují s lekačkami a naopak spoléhají především na pečlivě připravované a gradující situace vycházející z hitchcockovsky promyšlené výstavby vyprávění a scénografie. Ačkoli sequelům obecně nefandím, protože pouze výjimečně nabízejí něco originálního, v případě série "Tiché místo" vlastně doufám, že trojka vznikne. Chci vidět, jak Krasinski vlastní hozenou rukavici zvedne tentokrát a jaký filmový výrazový prostředek si zvolí jako svou weapon-of-choice. ()
Galerie (53)
Zajímavosti (11)
- Z důvodu celosvětové koronavirové pandemie byla zrušena celosvětová premiéra filmu, která byla plánována na březen 2020. (Duoscop)
- John Krasinski (Lee Abbott) v rozhovore priznal, že štúdiu Paramount hneď po dotočení prvého dielu povedal, že nechce ani písať, ani režírovať ďalší diel, lebo prvá časť pre neho bola neuveriteľne osobná. Nakoniec ho presvedčila jeho manželka Emily Blunt (Evelyn Abbott), že ak natočí a napíše s rovnakou láskou aj druhý diel, tak sa do svojej role vráti aj ona. Po natočení filmu Krasinksi uviedol, že druhý diel je lepší ako ten prvý. (bichalmajus)
- V pokladnách severoamerických kin diváci nechali 160,1 milionu amerických dolarů, součet celosvětových tržeb pak dosáhl 297,3 mil. (NIRO)
První Tiché místo bylo v roce 2018 skutečně velkým překvapením. A to nejen kvůli tomu, že šlo o masivní hit, který při rozpočtu 20 milionů dolarů vydělal dohromady 341 milionů dolarů. Šlo totiž opravdu o skvělou podívanou, kdy John Krasinski nejen výtečně uměl pracovat s atmosférou, ale zároveň ve světě plném nebezpečných vetřelců, kteří jsou citliví na zvuk dokázal vytvořit silný emocionální příběh, který se točí kolem jedné rodiny. Už kvůli vysokým tržbám a lehce otevřenému konci se pokračování tak trochu nabízelo. A ve finále na něj skutečně došlo. Otázka je ovšem pochopitelně důležitá: Stojí návrat do světa Tichého místa za to? John Krasinski si opět jako scenárista a režisér uvědomil, co přesně dělá film dobrým pokračováním. Nejen, že je Tiché místo: Část II dle očekávání mnohem větší (akčnější, výpravnější, emocionálnější), ale skutečně se daří přijít s něčím novým. Dostaneme nový pohled na svět Tichého místa, pracuje se s jistými tématy, které použilo již první Tiché místo a skutečně se přitom daří i něco více než vaření z vody prvního filmu. Tiché místo: Část II je skutečně větší. Více akce, více nebezpečných vetřelců, více obětí a větší rozšiřování mytologie. Jenomže Tiché místo: Část II to vše používá způsobem, kterým to skvěle funguje. Díky Krasinskiho scénáři a režii přitom opět fungují emoce, daří se opět nahnat tu správnou atmosféru, je to celé neskutečně intenzivní a především se opět mistrovky pracuje se zvukem. Což je u filmu, který se jmenuje Tiché místo a jeho zápletka se točí kolem co nejmenší přítomnosti zvuků tak trochu důležité. Hlavní děj Tichého místa: Část II začíná přesně v momentě, kde skončili události předchozího dílu. Ještě předtím ovšem následuje prolog, který se odehrává ještě před událostmi prvního filmu a funguje skvěle nejen díky představení nové postavy Emmetta v podání Cilliana Murphyho, ale především i skvěle prezentuje, jak nenadálá invaze vetřelců zničila veselí rodiny Abbottů. Jenže Tiché místo: Část II nadále dokazuje, že tahle rodina prostě drží při sobě a díky své vzájemné lásce a s ní spojenou silnou vůli jsou společně schopni velkých věcí. Abbottovi zůstávají očividně milující rodinou. Emily Blunt je nadále naprosto skvělá, stejně tak mladá (skutečně hluchá) Millicent Simmonds, která v Tichém místu: Část II dostává ještě zásadnější úlohu. I Noah Jupe je ve své roli nadále skvělý a i on dostává v Tichém místu: Část II výraznější úlohu. V Tichém místu: Část II je ovšem především skvěle zapojena postava Emmetta v podání Cilliana Murphyho. Murphy nezklamal a daří se mu prodat silný herecký výkon, kdy je motivace jeho postavy skvěle vykreslena, Murphy do své role skutečně dává vše a je k rodince Abbottů připojen výtečným způsobem. Obsazení Tichého místa: Část II je jednoduše skvěle a to i díky ověřené sázce na jistotu z předchozího filmu, tak i v sázce na nové postavy. I takový Djimon Hounsou ve své menší roli je opravdu výtečný. Tiché místo: Část II je brilantně napsaným filmem. Dá se to velmi snadno potvrdit i tím, že snad neexistuje pomyšlení na to, že by z toho Krasinski mohl vymlátit ještě o poznání víc. Tiché místo: Část II má daleko od toho, aby působilo jako na rychle slepené pokračování. Jde o skvěle napsaný hororový thriller. Díky délce, která nepřesáhne 100 minut se především v Tichém místu: Část II pořád něco děje a přesto Krasinski dokáže vše schopně vyprávět za pochodu. I té akce ve finále ovšem není tolik a dojde na spoustu momentů, kdy si postavy navzájem povídají a funguje přitom emocionální náboj. Přitom všem se skutečně daří vybudovat atmosféra apokalypsy, Krasinski ve scénáři několikrát přijde se správně mrazivými momenty a pak dojde na finále, kde velmi snadno dojde k husině a vyloženému nepříjemnému napětí. Je to ukázka naprosté intenzivní podívané, kde se dá intenzita krájet. Scénář Tichého místa: Části II neodpoví na všechny otázky, které divákovi naskočí. Divák je v podstatě ohledně invaze nebezpečných vetřelců ve stejném obraze jako hlavní hrdina. A díky tomu to tak moc dobře funguje. Když tak dojde na nějaké to odhalení o nepřátelích z vesmírů, divák je stejně tak překvapen jako hlavní hrdinové. Když dojde na lámání chleba a hlavním hrdinům jde o krk, divákovi velmi pravděpodobně bude bít srdce. Krasinski s atmosférou dokáže pracovat stejně jako v prvním díle, tentokrát dost možná i o ždibec silněji. A i kvůli tomu musí divák Krasinskimu složit pomyslný klobouček. Kameramanku prvního filmu Charlotte Bruus Christensen nahradila kameramanka Polly Morgan. Stejně jako v případě prvního filmu se ovšem film točil na 35mm film. A je to prostě neskutečně krásný. Divák dost možná při sledování těžko rozezná rozdíl mezi klasickou filmovou surovinou a digitálem, přesto ovšem ty rozdíly existují. A Tiché místo: Část II ukazuje, že hororová podívaná může vypadat jednoduše skvěle. Morgan si hraje s dlouhými záběry, skvěle pracuje s osvícením i použitím jeřábů a na Tiché místo: Část II a jeho vizuál se prostě nedá vynadívat. Kamera hodně pomáhá onu budování té nepříjemné atmosféry a v případě téhle výměny kameramanek nemohl Krasinski jednoduše šáhnout po lepší náhradě. Díkybohu se opět skvěle pracuje se zvukem. Vrátili se stejní mistři zvuku Erik Aaadahl Ethan Van der Ryn a naštěstí se drží nastavené úrovně předchozího dílu. Ten zvuk je očividně neskutečně vypiplaný, při děsivých scénách správně nepříjemný a husí kůže tak moc funguje i díky němu samotnému. Především momenty, kdy dojde na lekačky fungují opravdu skvělým způsobem. Zvuk je u Tichého místa důležitý a tvůrci si to naštěstí uvědomili i druhého dílu. Vrátil se i skladatel Marco Beltrami a opět jeho hudba stojí za to. Dochází na ní sice opatrně a to právě kvůli oné práci se zvukem, jakmile na ní ovšem dojde, ta hudba je tak správným způsobem mrazivá v momentech, kdy tomu má být, dojemná v momentech, kdy tomu má být a a napínavá v momentech, kdy tomu má být. Krasinski si naštěstí udržel většinu svých spolupracovníků a i díky tomu Tiché místo: Část II nejspíš tolik funguje. Tiché místo: Část II je jednoduše příkladem skvělého pokračování. Emocionální, děsivý a napínavý zážitek, který těží ze svého výtečného castingu, brilantního scénáře, skvělé režie a celkově výtečného zpracování. Tiché místo: Část II dost možná patří mezi nejlepší hororová pokračování všech dob, kdy se skutečně skvělým způsobem rozvíjí motivy staré a zároveň přichází i něco nové. Tak trochu se mění způsob vyprávění, smysluplně se rozšiřuje mytologie a ukazuje se, že tohle pokračování rozhodně není zbytečné. Těžko říct, zda i další film ze světa Tiché místo ukáže, že se potenciál nadále nevyčerpal, minimálně po Tichém místu: Části II tomu ovšem nic nenapovídá. Snad tedy kromě plánovaného spin-offu bude i potencionální třetí díl stát za to. Tiché místo: Část II zatím ovšem nezávazně na svém potencionálním nástupci funguje jako ideální prostřední díl trilogie. A Krasinski jednoduše odvedl opět výtečnou práci a o poznání větší ukousnuté sousto zkousl s plnou parádou. Při detailnějším rýpání by se možná lehké vady na kráse našli, přesto je Tiché místo: Část II nejen skvělým pokračováním, ale především skvělým filmem...... () (méně) (více)