Režie:
Václav MatějkaKamera:
František UldrichHudba:
Luboš FišerHrají:
Petr Čepek, Kristina Hanzalová, Vlado Müller, Věra Galatíková, Emma Černá, Sylvia Turbová, Bohuslav Čáp, P. Karel Mach, Jarmila Kurandová, Emil Iserle (více)Obsahy(1)
Mladý vězeň, jenž se pokusil o sebevraždu, získá několik dnů volna, aby se zotavil. Vypraví se do míst spjatých s jeho mládím, během krátké dovolené se seznámí s osamělou vesnickou učitelkou. Zaujme zvláště herecké ztvárnění, plně soustředěné na přiblížení vnitřních dilemat... Film s Petrem Čepkem v hlavní roli nemohl být do kin uveden kvůli účasti Kristýny Hanzalové, Československé Miss 1969, která před premiérou filmu emigrovala. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (50)
Další z komentářů, který zmizel v propadlišti času ... Nahota bez přetvářky, není za co se schovat, city jsou komplikované, ale opravdové. Film, který mě pokaždé dostane svou syrovou úpřimností. Uhrančivý Petr Čepek je drsný i zranitelný, komplikovaná Kristina Hanzelová, oba zasazení do komorního prostředí. Setkání a odcházení. Výborné vedleší role, citlivě zahrané. Za mě nejlepší Matějkův film, který nese prvky československé nové vlny (v titulcích rok 1969). ()
Petr Čepek už svou přítomností v mnoha snímcích jim zajistil originalitu a "jinost". Jeho naprosto nezapomenutelný přednes a osobnost vzbuzují u mne ještě dnes mrazení. ()
Petr Čepek je vynikající a démonický jako obvykle, což je hlavní devíza tohoto snímku. Alespoň pro mě. Samozřejmě nelze upřít i zajímavý, dramatický, psychologický příběh a zdařilé zpracování, počínající kamerou a končící hudbou. ()
Čepek byl neskutečnej herec! Jeho charizma z něj přímo sálalo! Ale Hanzalová mu skvostně sekundovala. Nádherný film o opuštěných duších, které se na malou chvilku v daleké vísce kdesi na Moravě potkají a splynou do sebe i přes značně rozdílné schránky jejich nositelů. Film je o tom, že opuštěná nemusí být jen mladá venkovská učitelka, ale i na první pohled drsně vypadající a drsně se chovající vězeň na dovolené. Škoda toho otevřeného konce, ale o to více otázek :-). K výkonu Čepka dělá film skvělým i krásné prostředí vesničky mezi vinohrady, kde je žití tvrdé samo o sobě. Nechápu tak nízké hodnocení zde. Film je asi příliš náročný pro většinového diváka. 4 fotografie. * * * * ()
Průměrně dobře natočený český film, s nadprůměrně talentovaným Petrem Čepkem. Různé pohledy na životní hodnoty, morálku a hlavně zdlouhavé nalézání spřízněné duše. To vše zde řeší nejen Jan, jehož čas je ovšem omezen návratem zpět do vězení, ale i Jarmila, která má problém s láskou, jak psychickou, tak fyzickou. I když by Jarmila měla trávit čas s někým jiným, pomalu se sbližuje s Janem a nakonec dojde i na sex. Janův čas ovšem doběhne dokonce a Jarmila zůstává opět plná citové prázdnoty. Pro někoho možná nezáživné, nicméně v pohodě stravitelné drama. ()
Hlavní žeská postava sice promlouvá divadelním hlasem Angeliky markýzy andělů, ale zase tu máme nádherného Čepka a konec českých šedesátek v barvách, což vám každý nedá. Lokačně jde Nahota po stopách Helgeho Studu, což je velmi dobře. Ne snad proto, že se točí v tomtéž Mikulově, jeho okolí a v některé z místních viničních vesnic, nýbrž proto, že i zde hrají lokace charakterově samy sebe (byť vsi v obou příbězích jsou fiktivní a jméno Mikulova nikde nezazní), a dále proto, že v obou filmech má narační prostředí obdobnou funkci, jejíž náplň je odlišná tak a natolik, jak a nakolik se liší hlavní hrdina a jeho téma. Oba však vykonávají obdobnou, silně motivovanou pouť. Vedeljším produktem této lokační paralely je povšimnutí hodná dvojice názvů (Stud - Nahota). Pokud jde o kvalitu některých složek díla, tak ano, taky jsem byl zpočátku rozpačitý. Nicméně zklamání z "podprůměrných dialogů", "absence myšlenky", eventuelně "děje" atd. bude laskavý divák ušetřen, pokud se buď zaměří na krásnou obrazovost celého filmu, nebo si laskavě všimne, o čem to je. Vyvrhel je na krátko propuštěn na svět a hledá matku. Matka je mrtvá. Má na to čtyři dni. Ale matka je mrtvá, vždy už byla mrtvá. Ale on ji hledá. To je výchozí premisa celého filmu.Všechny krasavice jsou vyvrhelem přitahovány, jen co ho zahlédnou. Ale on hledá matku. V hrobě, v půdě, v krajině, v obci, v babce, v ženě. Jak s tím souvisí nahota? Nahý je odhalený, bezbranný. Jen u matky jsi byl nahý v bezpečí. Později nahota implikuje stud, o čemž zase něco ví žena, kterou vyvrhel nachází při hledání matky. S ní se ocitá nahý. A ona s ním. Konečně. Jenže matka je mrtvá. ()
Ajovaris! ...a drsně! Opětovný kontakt s normálním světem zřejmě nebývá pro bývalé vězně jednoduchou záležitostí. O to víc tísnivý pocit vyvolává, jde-li pouze o krátkou dočasnou propustku jako v případě hlavní postavy Jana-drsňáka. Tohle psychologické drama se mi hluboko vrylo pod kůži i díky silné hudbě Luboše Fišera a vynikajícímu Petru Čepkovi v hlavní roli. Ačkoliv jsem dlouho měl Čepka za nesympatického a nepříjemně působícího herce, zde mne neskutečně uhranilo jeho podmanivé herectví, ty pohledy a charisma, které z něj přímo vyzařovalo. Zajímavou volbou se ukázalo i obsazení neokoukané tváře Kristiny Hanzalové, která ztvárnila opuštěnou mladou učitelku Jarmilku, ocitající se v dilematu lásky (či spíše vztahu) mezi doktorem, kterého nemiluje, a nabízejícím se Janem, omezeným vyhraněným časem a povinností návratu za mříže. Velice citlivé vyprávění o hledání ztracené útěchy po stopách mládí, s působivou atmosférou, kterou podtrhuje kromě hudby i vizuál plný vyschlých, šedých barev. Příběh plyne ve své délce hodně pomaly, ale nechává nahlédnout jak do psychologie postáv, tak do celé vesnice (například i skrze odlehčenou scénou s dechovkou hospodě či setkání s Jarmilčiny přátely z viného sklípku). Výborný režisérský debut, který Václav Matějka snad už nikdy poté nepřekonal. 95% (52 rokov filmu za 52 týždňov) ()
Doznívající, spíše chladnější, nová vlna, která má předobrazy jinde (třeba Mášovo Bloudění), civilismus je vlastně nejsilnější u neherců (scény z pohřbu a následně hospody mají velkou autencitu) a Jarmily Kurandové spolu s V. Galatíkovou, u jiných (Čepek, Vlado Müller, Bohuslav Čáp) je poněkud chtěně tlumené.Literární složka filmu je navíc velmi literátská. ()
Tak tento malý veľký film som si pustil po Návrate ztraceného syna a musím povedať, že sa mi páčil minimálne rovnako. Porovnávanie je celkom na mieste, keďže začiatok je takmer totožný a (hlavne) v obidvoch filmoch vládne ťažká melanchólia. Čo je ale pozitívnejšie na Nahote, tu tie pocity nemuseli byť tak často vyslovované. Bolo to zrejmé aj bez slov. A navyše prikrášlené krásnou krajinou a ešte krajšou hudbou. Prostredím, v ktorom aj obyčajný pohľad z okna do noci zároveň depresívne vôbec nepôsobí. Jediné čo môžem vytknúť je Kristina Hanzalová a jej divadelné neherectvo (kto uvidí, pochopí). Ďalším nesporným kladom bol však Vlado Müller so svojou charizmou a nenapodobiteľným hlbokým hlasom. Toho zatienil už len Čepek v hlavnej úlohe mladého človeka, ktorý sa stále len nasiera a uteká, aj keď pred vlastným hnevom neujde. Som naozaj spokojný. Na dva filmy ktoré sú mi natoľko blízke každý deň nenatrafím. To už ale odbočujem. ()
"Mám tam být ve tři." "Proč ve tři? Co je to za čas? To nic nezačíná, ani nekončí, taková nepotřebná doba." ()
Tak trochu jiný český film s netradičním námětem o propuštěném vězni. Snímek je postavený především na neskutečném výkonu Petra Čepka (bez diskuze jeden z deseti nejlepších českých herců všech dob), ale má i správně depresivní atmosféru a místy na svoji dobu odvážné repliky, z čehož usuzuji, že by skončil v trezoru tak jako tak. Škoda jen, že příběh se zhruba v polovině jakoby zasekne a ve výsledku není jasné, jaké vlastně mělo být jeho poselství. Už kvůli Čepkovi a jeho nevyrovnanému "drsňákovi" však rozhodně stojí za vidění. ()
Podivný a temný film, zjevně rezonující posrpnovou depresí. Ještě je v tom cítit nová vlna (zvláště v obraze), ale už jakoby přešlá mrazem, rezignovaná, umírající. Dějové zátočiny jsou občas násilně komponované či překombinované, trochu se v tom našinec ztrácel, některé postavy trochu nepravděpodobné. Leč Čepkův výkon leccos překryje, Kristina Hanzalová je krásná a hudba působivě tesklivá. Pro mne 3, 5 *. ()
Psychologické drama. Ve filmu se toho mnoho nenamluví a je těžké vyrozumět, co chce vlastně divákovi říct. Snad že pustý život může náhle získat díky lásce hodnotu, a tehdy člověk teprve může začít náležitě litovat svých hříchů. --- Téměř celý film je představením Petra Čepka. Hledá lásku sveřepě a náležitě nerudně. Je dobrý, ale do nebes bych jeho výkon nevynášel; hraje jen totožný typ jako již předtím v silnějším (a vůbec hodně podobném) Vláčilově Údolí včel. --- Nostalgicky působí obrazy venkova v historickém okamžiku, kdy poslední generace českých sedláků vymírala a na místo vzápětí dorazily bohaté normalizační strukturální fondy a všeobecná kulturní devastace. Je to tak zřetelně protisocialistické, že by to možná zůstalo v trezoru i nebýt emigrační aféry představitelky vedlejší role. --- Dobrá filmařina, dobrý Čepek, ale Matějkův scénář a dialogy nejsou na výši tak náročného námětu. Není vůbec snadné psát s onou koncentrovanou intenzitou jako Hemingway. --- (Mimochodem, zamyslel jsem se i nad názvem filmu. Napíšeme „Čepek - Hanzalová“, a pod to „NAHOTA“. To zaboduje. Matějka tak jde ve šlépějích jistého zapomenutého českého génia, který kterousi svou hru uváděl pod vhodně zvoleným názvem „Jitrnice zdarma“.) ()
"Nahota" ve svých nejsilnějších momentech připomene poetiku nové vlny, ale jedná se opravdu jen o dozvuky. Daleko více snímek signalizuje filmařské tápání, které bude v následujících letech naši kinematografii provázet - zde se to projevuje převážně obsahovou prázdnotou a neschopností něco sdělit (film postrádá výraznější myšlenku). Čepek jako vždy výborný. 6/10 ()
Velmi úspěšný autorský debut Václava Matějky, byť časově o 20 let opožděný (a pro mě o dalších 30 let). Přesto mě drama ženami obletovaného vězně na dovolené zaujalo patrně víc, než standardně populární filmy té doby (včetně těch, které jsem viděl na premiéře). Mikulovská zápletka dvou psychicky (běžně) narušených lidí vede spojením k ozdravení. I přestože je jejich milenecká budoucnost nejistá, jejich budoucnost sociální je rozhodně nadějná. Těch pět dnů posílí Drsňáka na celý rok, i když Drsňákem už zůstane navždy. "Nahota", symbol v němž se sváří nevinnost se studem, navazuje na díla Ladislava Helgeho, ke kterému měj Matějka i jinak blízko. ()
Roku 1970 uz ficala normalizacia /vdaka Moskovskym Protokolom 1968 / naplno, ale aj tak vznikali fajne filmy. Ovsem tento k nim rozhodne nepatri. Co k tym kvalitnym filmom potom patri? Ciastocne Zinkova veza Martina Obleceneho, dalej Ctyri Vrazdy Staci, Drahousku, pripadne Hogo Fogo Homolka od Papouska. Film Nahota je len taky normalizacny vyplach, mlady vazen sa vydava do miest, kde stravil mladost, stretne samicu ........ takyto scenar bez pardonu vyplodim aj ja na dvojvrstvy Harmasan pocas sracky na hajzli /pripadne v kadibudke/. 25 % ()
Film o hledajicích, ale nenalézajících lidech, a sebestředném sociapatovi " Jeníčkovi ". Libuše Švormová ve filmu nehraje, ale propůjčila svůj hlas Hanzalové. Ta byla- mimo jiné -semifinalistkou na Miss universum 1970. http://en.wikipedia.org/wiki/Miss_Universe_1970 ()
Petr Čepek se coby sirotek potácí životem odnikud nikam a tak trochu"roste pro šibenici". Je nesnášenlivý, nečitelný a prchlivý. Nikdo se k němu nemůže dostat blíž, jelikož nikomu nevěří, nikoho k sobě nepustí. Střídá ženy, ty se na něj lepí, chtějí ho změnit, nebo mu aspoň pomoct. Hledá své rodiče a při té pouti prochází životy jiných lidí. Ta setkání jsou středobodem filmu, který jinak nemá výraznou dějovou linku a jede ve stylu "nepropadejme žádné naději". Hrdina potkává stejně ztracenou učitelku ve vesnici, kde žila jeho matka. Naučit se ale v sobě najít a ovládnout city je pro něj velmi těžký úkol. Snímek je typickou ukázkou Čepkova herectví, Kristina Hanzalová s hlasem "Angeliky" Libuše Švormové zdatně sekunduje. Takové filmy se už dnes netočí a je to škoda, rád bych jich podobného ražení užil víc. 85% ()
Poměrně smutný psychologický snímek o tom, že "někdo k sobě přitahuje štěstí, někdo neštěstí." Konstatování Vlado Müllera "špatně jsme se narodili," je přitom charakteristické snad pro všechny výraznější postavy filmu (snad s výjimkou moudré "paní domácí" v podání kouzelné Jarmily Kurandové). Určitě to platí jak pro mladého vězně Jana alias "drsňáka", jehož matka, jak říká "byla kurva a otce nezná", tak pro krásnou ale osamělou učitelku Jarmilu, která se "bojí milovat, jen se mučí a čeká až jí někdo vysvobodí." Oba jsou sami, a hledají zpřísněnou duši, přesto to jejich vzájemné sbližování je dost složité (až trošku zdlouhavé). A nemá žel ani žádné nadějné vyhlídky, i když v to oba moc doufají. Petru Čepkovi byla ta role snad psána přímo na tělo, jeho charisma je neskutečně silné. Silný je i hlavní (trošku překvapivě pozitivně laděný) hudební motiv, který v sobě nezapře typický rukopis Luboše Fišera. ()
Asi nejlepší, co jsem od Matějky viděl. Čepek skvělý. Kristina Hanzalová krásná. Hudba vynikající. Scénář sem tam uletí do fantazie postrádající reality-jak typické pro dnešní českou tvorbu-tedy škvár. Suma sumárum hezká věc. ()