Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Teprve při matčině pohřbu se sejde trojice znesvářených bratrů, kteří si až při této smutné příležitosti vyjasňují vzájemné postoje a stanoviska. Důležitou položkou je už samotné profesní a sociální zařazení: jeden je váženým vědcem, druhý pracuje jako autobusový řidič a poslední krátkodobě vyvázl z vězení. (oficiální text distributora)

Recenze (16)

Dvojirakri 

všechny recenze uživatele

Nadějné, ale nedotažené, pomalé, unylé, nudné. Herecké výkony kvalitní. Líbila se mi ta ponurost a hudba. Jednou tomu určitě dám znovu šanci, až se budu cítit špatně, nebo až jednou za noci na nebi uzřím smaragdový měsíc... ()

Master19 

všechny recenze uživatele

Když budete ze smutku, beznaděje, deprese a prostě z každé špatné myšlenky koulet kuličku, za řadu let možná vytvarujete něco jako tenhle film. Zhmotnění výše uvedeného v naprosto syrovém podání, bez jediného zbytečného slova, marinované v alkoholu, potu a dýmu, kalené nekonečnou sněhovou vánící... Bez špetky soucitu s divákem. K pěti hvězdičkám schází jen nemnoho, vadil mi například ten polák předabovaný Mrkvičkou. ()

Reklama

Schlierkamp 

všechny recenze uživatele

Československé filmové psychologické drama natočené podle povídky J. Křenka vyprávějící o setkání třech bratrů po letech na pohřbu jejich matky. Teprve při této smutné příležitosti v rodné vesnické chalupě si mohou bratři vyjasnit své postoje a odhodit vzájemnou letitou zášť. Do hlavní role byl obsazen R. Brzobohatý jako Jan Kysučan, nejstarší z bratrů, který v mládí opustil rodnou ves, aby mohl vystudovat a později byl jmenován ředitelem biofyzikálního ústavu. Jeho soukromý život však není tak úspěšný, neboť ho z důvodu vysoké pracovní vytíženosti a nezájmu o rodinu opustila manželka M. Dvorská a posléze i syn P. Kříž. Prostředního bratra Cyrila, jenž se živí jako řidič autobusu, ztvárnil polský herec J. Trela a nejmladšího Vojtěcha, odpykávajícího si svůj trest ve vězení, zahrál P. Višňovský. Cyrilovu manželku, zoufalou, že nemůže mít dítě, představovala rodačka ze Sofije B. Turzonovová, avšak kromě jedné hysterické scény toho ve filmu V. Matějky mnoho nepředvedla. Snímek je natáčen v pomalém tempu, které je ještě zpomalováno četnými retrospektivami, v nichž hlavní postava vzpomíná na zlomové okamžiky svého života (odjezd na studia, smrt otce či rozpad rodiny). Film postrádá potřebné napětí a může proto pro někoho působit až nudně. Jedna z mála scén, kdy může divák překvapením zvednout obočí, se odehrává, když za Janem do jeho rodné chalupy přijede jeho družka M. Vašáryová a brzy po svém příjezdu začne svádět Janova bratra Vojtu. V menších rolích venkovanů, živících se kopáním hrobů, se objevili P. Nový a R. Hrušínský ml. Tito místní drsňáci nejdříve veřejně odmítli vykopat hrob pro matku Kysučanovou (V. Kubánková), a poté byli velmi překvapeni a dotčeni, že hrob vykopali bratři sami. V dávných vzpomínkách představovala Janovu mladou matku Z. Adamovská a jeho samého jako mladíka V. Kopta. Ponurost a jakousi snovou lyričnost snímku výrazně podbarvuje velmi zajímavá hudba J. Svobody. Nepříliš výrazné Matějkovo drama nakonec končí pro hlavní postavu dobře, neboť si uvědomil své chyby, po letech odcizení se svými bratry si vzájemně vyjasnili své názory a současně navázal kontakt se svou manželkou a synem, kteří se na pohřbu nečekaně objevili. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Komorní drama o opětovném setkání tří bratrů a rodinném odcizení je protkáno takovou dávkou depresivní atmosféry, že ta deprese a smutek z něj úplně nevyprchají ani během zpívání lidových písní v hospodě. Jednotlivým postavám z různých společenských pozic se dostalo na malém prostoru propracovaného vykreslení, režisér a scénárista si s jejich psychologií pěkně vyhráli i skrze pravidelné vzpomínkové výjevy. Nejvíc mě zaujal hlavní příběh vědce v podání Radka Brzobohatého, v práci vždy zapáleného pro svůj obor a v soukromí svádějícího svůj vnitřní boj s rostoucím nezájmem o rodinu. Pomalé tempo mi nepřekáželo a působivě ve mě umocňovalo pochmurnou náladu z celého snímku, stejně silně jako zasněžené prostředí kolem horské chaty. Václav Matějka (režisér výborného a nedoceněného psychologického filmu Nahota z roku 1970!) opětovně stvořil nenápadný malý klenot, který zdá se víc zaujal v zahraničí (viz. nominaci na MFF Berlinale) než u nás, o to větší překvapení jeho objev může přinést, byť k pomyslné dokonalosti Noci smaragdového měsíce tak jeden a půl schůdku schází... 75% ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Dotáhnout a zlepšit by se to dalo snad ve všem, hlavně co se nějakého silnějšího celkového dojmu týče (byť se to dost snaží, ale stejně je to málo), ale i tak je to solidní psychologické drama se silným námětem, povedenými hereckými výkony a pěknou kameru tvořící zvláštní pochmurnou atmosféru (která mi prostředím zasněžených hor, které jsou věčně v mlze, trochu i připomněla film Kvnitet). Jestli bych si to pustil znova sice netuším, pak mi taky přišlo, že ty flashbacky jsou tam divně zasazené, ale jinak za mě docela spokojenost a opět se bohužel jedná o jeden z neprávem zapadlých československých filmů, mezi které řadím třeba i Zelené obzory nebo Zlé pondělí. Slabé 4* ()

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama