Tvůrci:
Saverio CostanzoRežie:
Saverio CostanzoKamera:
Fabio CianchettiHudba:
Max RichterHrají:
Elisa del Genio, Ludovica Nasti, Luca Gallone, Antonio Milo, Antonio Pennarella, Fabrizia Sacchi, Vittorio Viviani, Gennaro Canonico, Mattia Bisonni (více)VOD (1)
Epizody(8)
Recenze (19)
Série podle populární předlohy je udělána velmi poctivě. Scénář dostatečně prokreslil i většinu vedlejších postav, takže dobře obsazení herci mají oč se opřít. Produkčně je vše na jedničku, od neošizené výpravy a kostýmů až po použití neapolského dialektu, ve většině Itálie nesrozumitelného. Zatím lepší, než jsem čekal, snad tvůrci nastavenou laťku udrží i ve druhé sérii... ()
Adaptace bestsellerového italského hitu je zřejmě nejvíce umělecký pojatou quality TV poslední doby. Dospívání dvou dívek v Neapoli padesátých let sice není příliš nosný námět pro osmidílnou sezónu, pomalé budování děje a vztahů mezi postavami je však vynahrazeno exkluzivním zpracováním, upomínající na slavná díla italské kinematografie od jmen jako Vittorio de Sica nebo Federico Fellini. Všední příběhy z ulice vycházející z poetiky sociálních a vztahových dramat však režisér Saverio Costanzo obohacuje o magický realismus, který dodává celku neopakovatelnou tajemnou atmosféru, kterou ještě umocňuje skladatel Max Richter (Pozůstalí) svým tepajícím soundtrackem. Naprosto jedinečný a zároveň nevyzpytatelný seriál, stejně jako postavy geniálních přítelkyň, o nichž vypráví. Nejlepší epizoda: The Island (6) ()
Poezie vztahu dvou silných žen. Není to ani zdaleka tak krásné jako knižní předloha, ale povedlo se. Oproti předloze to však celé působí tklivějším a dusivějším dojmem, možná kvůli osekaným vnitřním monologům Eleny, možná na mě jen silněji působí vizualizace všudypřítomného násilí, chudoby a zmaru.. nevím, jen je mi ze seriálu smutněji než z knihy. Také netuším, jestli je kulisovité zobrazení čtvrti záměr, na mě působilo rušivě a některé záběry mě tím pádem zbytečně vytrhávaly z děje. Ale i tak je to krásné. ()
Skvele vystihnuta atmosfera, kostymy, mista, mesta. Herci me magicky a zoufale vtahli do deje. ()
O knižní předloze Geniální přítelkyně jsem popravdě nikdy neslyšela, natož abych si ji přečetla. Nicméně po zhlédnutí první řady seriálu to asi budu muset napravit, jak moc se mi líbila. Momentálně se však neskutečně těším na druhou sérii. Pak se určitě rozepíšu trochu víc. ()
První série v pomalém tempu popisuje ambivalentní vztah dvou dívek, který by se s trochou nadhledu dal nazvat i přátelstvím, ale pod jehož povrchem probublávají spodní proudy jako je láska, žárlivost, nenávist a pochopení či nepochopení v jednom. Z jednotlivých dílů čiší dobová atmosféra, obě hlavní hrdinky jsou si (ne)podobné jako den a noc, jedna doplňuje druhou.Těším se na pokračování. ()
Je zapotřebí přijmout, že namísto epický rodinný ságy je Přítelkyně lyrika o dospívání. A já se v její atmosféře topil jako neplavec, zvlášť tehdy, když Gaia Girace hraje očima nebo když Max Richter hrábne do pián. Absence kompaktnějšího závěru zamrzí. Pár epizod, především léto na Ischii, je ale čistá užívací pětka. A dobrej nášup pro všechny, kdo se stejně jako já zakoukal do Dej mi své jméno. ()
Snažila jsem se, ale první epizoda mne nijak nezujala. Pomalé tempo by mi ani nevadilo, spíš jsem čekala něco intimnějšího a komornějšího. Hlubší zaměření na popis přátelského vztahu mezi dvěma holčičkami a méně okolních příběhů lidí ze sousedství.. Chudé dialogy, mělké příběhy. Třeba se to později rozjede, ale nemám na to trpělivost. ()
Z nějakého důvodu je to záhada. Doufám, že ale co možná nejmenší taková, abych vypadal méně jako idiot já. Z nějakého důvodu mi totiž přijde, že koukat na zahraniční seriály od HBO je mnohem lepší než od Netflixu. Kdo ví, proč? Doufal bych, že to je prostě kvůli tomu, že to umí lépe. Ale může jít i o to, že jsem na Geniální přítelkyni koukal s dabingem. Kdežto u Netflixu musím mnohdy "přetrpět" nečeské titulky. Doufám, že spíše to první. Ale každopádně je zde případ toho, že seriál byl vlastně super. Sice jde o nějaký kus něčího života, který je prostě přepracován do seriálové podoby temperamentní Itálie padesátých a šedesátých let. to mluví samo za sebe, protože postavy nemají problém si vyhrožovat smrtí, mlátit se a rozhazovat rukama na všechny světové strany. Itálie. Jednoduše odvyprávěné kapitoly něčího života, které jsou i hezky zpracované. Jediné, co tady zůstává trnem v oku je konec. Ten totiž je otevřený jak mrtvá kočka u silnice. Pokud to má být vše, tak seriál silně zklamal. Ale je skoro jasné, že tvůrci útočí na druhou sérii. Protože jestli ne, tak celý seriál bohužel postrádal veškerý smysl a vysvětlení. Uvidíme. ()
Knižní předlohu jsem nečetla, takže nemohu porovnávat. Po zhlédnutí první řady seriálu každopádně popravdě moc nerozumím tomu všeobecnému nadšení, které dílo vzbudilo. Ano, herecké výkony (představitelek malých i velkých Lenu a Lily i představitelů dalších lidí z jejich okolí) byly jistě mimořádné, seriál dokáže navodit dobovou atmosféru a diváka přenést do prostředí sociálně slabých vrstev tehdejší Itálie. Ale tím bych asi tak nějak skončila. Když si to zrekapituluji, tak mi při sledování série často (zejména tedy ze začátku, pak jsem si asi přece jen trochu zvykla) bylo dost nepříjemně z toho, jak hnusně se tam k sobě lidi chovali, jak byli "uřvaní" (ano, chápu, že Italové jsou trochu horkokrevnější, ale i tak...), hrubí. A to ne zrovna hezké chování platilo bohužel i o dvou hlavních hrdinkách, které bych jen stěží označila za přítelkyně. Jejich myšlenkové pochody a chování zejména k sobě navzájem pro mě bylo někdy opravdu obtížné správně číst, předvídat (pokud v něm vůbec nějaký smysl, logika byly), vůbec se mi nedařilo s nimi sympatizovat, naopak mi někdy byly (obě zaráz nebo na střídačku) dost protivné a asi právě kvůli tomu mi vlastně až tak nezáleželo na tom, co se s nimi v průběhu příběhu bude dít. Asi si prostě příběh o ryzím přátelství (který jsem od tohoto počinu čekala tak nějak nejvíce) představuji jinak... Na to, že řada má pár dílů, mi mnohdy vyprávění připadalo zbytečně zdlouhavé, až tolik se toho v jednotlivých částech kolikrát vlastně nedělo, chvílemi jsem se u toho začínala nudit... Abych jen nehaněla, tak díky skvělým hereckým výkonům dokázal seriál na vícero místech vzbudit emoce, způsobit vedle těch v tomto směru pro mě hlušších míst vlastně až nevídané vcítění se do té které postavy. Asi nejvýraznější ukázkou byla pro mě závěrečná scéna na svatbě, kdy jsem měla najednou pocit, že jsem v kůži Li, že na 100 % chápu, co v danou chvíli prožívá. A díky závěru dám možná seriálu ještě šanci a pustím si další řadu. Jsem přece jen zvědavá, jak se to s dívkami po těch finálních peripetiích bude vyvíjet dál. Zatím 60 %. ()
Další HBO libůstka, ze které ta atmosféra poválečné Itálie přímo čiší. Herecky taky kvalitka, ale po těch osmi dílech mám prostě pocit jakoby mi někdo pustil půlku fakt dobrého filmu a že na zbytek se mám podívat za rok. ()
Je to dlouhý, suchopárný, je to o ničem, Margherita Mazzucco je naprosto marná a Gaia Girace na tom není o moc líp. ()
Překvapuje mě, že jsem to dal. První dvě epizody byly celkem utrpení, ale v momentě, kdy už nebyly na scéně malé holčičky, dostal film jiný, lepší ráz. Atmosféra a kolorit staré Neapole jsou úžasné. Se vším tím bordelem a chaosem. A samotné "hrdinky", puberťačky Elena a Lila, jsou podány kvalitně a zároveň mě obě vytáčí svou tupostí a zabedněností. A chorobnou závislostí na sobě. To hlavně v případě "zoufalky" Eleny. Film je udělán kvalitně, ale žádnou lásku k těm dvěma holkám necítím ... ()
Geniálně jednoduchý příběh plný emocí italského jihu. ()
Obávala jsem se, jak se mi bude film, atmosféra a herci líbit poté, co jsem četla knižní předlohu, ale moc se mi i seriál líbil. Film je citlivě natočený a vystihuje atmosféru knižní předlohy. Krásně, bez ostychu ukazuje předměstí Neapoli se svou jednoduchostí i komplexitou zároveň. Těším se na další sérii. ()
první tři díle úžasné, potom už občas toporné až nudné, ovšem když nastoupí Lila je to o něčem jiném, literární předlohu jsem zhltnul a nutno říct, že o Eleně Grekové se líp čte, než se na ni kouká, a to ne, že by byla špatně obsazená, jen tak nějak zpomaluje děj ()
Poválečná Neapol za peníze HBO, podle literárního díla vysoké tržní hodnoty. Kdo rád vyprávěcí klišé a stereotypy Itálie na jih od Říma, nabaští se tu dosyta: komplementární dvojice roztomilých děvčátek - citově rozvodnění Neapolitánci v mraveništi malebné nuzoty a špíny - synáčci z lepších rodin s úsměvy zkřivenými vědomím moci - nechápaví rodiče a vcítivá pančelka - opožděný první pohled na moře... Jak děvčátka dospívají, chlapovlády neubývá, zato přibývá divácké nudy. Vzdal jsem to po šesté kapitole. ()
Aj kebyže to má byť jediný seriál, ktorý si tento rok pozriete, neprehlúpite. Za bežných okolností by mi vadilo, že sa 1. séria končí „nijako“. Dokonca by sa dalo povedať, že to nie je cliffhanger, ale proste ustrihli príbeh uprostred. Ale do Geniálnej priateľky sme s manželkou vpadli v momente, kedy boli na svete už 3 série, takže toto mi žily netrhalo. Trochu mi ich trhalo to, že na začiatku sa ocitneme v „súčasnosti“ a logicky som to isté čakal na konci. Zbytočne. Epizódy sú síce dlhé (cca 55 minút), ale žiadna nie je smrteľne nudná. Uchvátila ma dobová retro atmosféra a horkokrvný temperament postáv, aj keď hod von oknom už predsa len bol cez čiaru (kebyže žije Leslie Nielsen, určite by ho sparodoval). Veľmi sa mi páčilo ústredné priateľstvo, ktoré si ako každé priateľstvo prejde všetkým: dobrým, aj zlým. Strhla ma nenápadná epickosť príbehu. Začíname s dôchodkyňou (dôchodkyňami?), pokračujeme deťmi a končíme mladými ženami. Všetci okolo, ako to už v živote chodí, starnú a umierajú. Som zvedavý, akým smerom sa príbeh vyvinie v nasledujúcich sezónach. Mám rád, ak príbehom z detstva sprevádza zostarnutý hlas rozprávača. Oceňujem prácu s tzv. uhlom pohľadu. Seriál má v podstate dve hlavné hrdinky (aj keď ku koncu je zrejmé, že tou „najhlavnejšou“ je zrejme Elena), takže jedna udalosť sa dá vnímať z viacerých uhlov. Oná geniálna priateľka z názvu je pre každú tá druhá. Každého inšpiruje niečo iné. Niekoho to, že je druhá osoba neovládateľná a rázne si ide za svojím. Dotyčná rázna osoba naopak paradoxne môže ticho závidieť osobe, ktorá je menej priebojná, ale talentovanejšia. A talentu sa čo? Talentu sa nevypláca stáť v ceste, lebo vás zvalcuje. Je zaujímavé sledovať, akí dospelí vyrastú z detí, ktoré už ako malé stáli pri sebe. Scenáre zároveň nútia zamyslieť sa nad tým, čo nás formuje a či je skutočne až také dôležité, či je niekto geniálny. Nie je ešte o kus dôležitejšie to, aby na sebe neustále pracoval? Aby nezahadzoval svoj talent? Aby ho rozvíjal? Lebo ak začnete hlivieť a necháte sa zničiť prostredím, ak uveríte jeho slovám, že nestojíte za nič, stane sa z vás súčasť plebsu. Druhou stranou mince je, že „obyčajní“ ľudia majú skoro vždy jednoduchší život, než géniovia, ktorí „zbytočne“ premýšľajú. Treťou stranou mince (!) je, že čo z toho, ak je talent obrovský, keď sociálne podmienky sú tragické. Z chudoby len málokedy vzíde niečo dobré. Máme právo hnevať sa na človeka s talentom, ak sa rozhodne svoj talent nezužitkovať? Nie je to predsa vždy jeho chyba. Často v tom môžu mať prsty iné faktory, ktoré nemá šancu ovplyvniť. Napr. rodina si jeho talent neváži a nemieni ho podporovať. Alebo by aj podporovala, ale nemôže si to dovoliť. Niektorí rodičia možno dokonca svojim vlastným deťom závidia a keďže im samým život nevyšiel tak, ako si predstavovali, sa istým spôsobom mstia na vlastných potomkoch. Zvláštne bolo, že to začalo ako Krstný otec (!), ale nekončilo to tak (SPOILER naivne som si myslel, že to Lila celé hrá a na konci sa ukáže, že v skutočnosti len zberala dôkazy o mafii a následne ich posunie polícii SPOILER). Najlepšia postava? Asi učiteľka. Super úvodné titulky. () (méně) (více)