Oni a Silvio

tak kdo je zlej ? svet nebo on ? klasicke dilema vsehomira..... (24.12.2018)

Co záběr, to obraz plný života, vše do detailů vymyšlené. Bohužel věc, kterou sráží tento film dolů je to, že bych rád viděl dvojdílný film pro televize, jelikož to je záměr tohoto projektu. Protože opravdu film působí jak přelomený na dvě půlky, které sice drží, ale vidět že z nutnosti. (29.11.2018)

Začiatok, respektíve prvá polovica, akoby bol poskladaný z vystrihaných častí filmu Vlk Wallstreet-u. V druhej polovici už je to „čiastočne“ o Berlusconim a o jeho snahe vrátiť sa do politiky. A celý je to paradoxne veľmi pasívny. Pán Sorrentino mal v rukách takmer všetko: „zaujímavý“ životopisný príbeh, skvelý hlavný herec a mnoho prekrásnych slečien. Ten film vo výsledku však nedokáže byť takým akým by mal byť a vďaka mnohých statických prvkov (najmä druhá polovica filmu) trošku dlhý. Veľa nevyužitých potenciálov. Z hereckej stránky veľmi dobrý T. Servillo – maskéri sa u neho predviedli. Osobné hodnotenie: 72% (***) (29.04.2019)

Dochádza k tomu, že Sorrentino vykráda sám seba. Ľúbivý vizuál, dokonalá choreografia, cit pre odrazy svetla, tiene a pod., to všetko recykluje zo svojho najznámejšieho diela. Opäť má svojho obľúbenca Servilla, ktorý sa dokonale naučil Berlusconiho úšklebky a nebyť jeho, film by bol prázdny. On ho napĺňa i napriek faktu, že režisér ho pustí na pľac až po 50 minútach. Dovtedy sledujeme iného týpka, ktorý si vie obmotať krásne ženy okolo prsta a s nimi vyraziť sa votrieť Silviovi do pozornosti, ale je toho príliš, a ak už by som to aj prijal, tak je pre mňa nepochopiteľné ako ho rejža odpáli v ďalšom priebehu filmu. Ukáže sa, že celé jeho predstavovanie, párty, luxus, nahotinky, tanečky, spomalené zábery sú primárne na efekt, pre vábenie oka i ucha, no na konci filmu si poviete, že prázdne. Snímke chýba poriadna spojiťosť postáv, s výnimkou manželky Silvia, ktorá sa však tiež vytratí v určitej časti filmu, tentokrát do Kambodže. Berlusconi je nám predstavovaný skôr epizódne, zaujme jeho siahodlhý telefonát, kde jasne deklaruje aký vie byť brilantný populista. Alebo ako kŕmi vnúčika monológmi o tom ako vyrobiť pravdu svojou ráznosťou a silou prejavu. Sorrentinova veľkosť je badateľná vtedy keď si na základe epizód divák pospája ako dokáže tvorca servírovať kontrasty luxusu a pôžitkárstva na jednej strane a uvedomenia si starnutia a straty dôležitosti na strane druhej. Kontrast problémov obyčajného ľudu po zemetrasení verzus ľudí zhýralých večierkami, žijúcich neustále vo vlastných chúťkach. A v samotnom závere kontrast akoby "moderného" prázdneho života a klasiky, života kde nevládne hmota nad duchom. (16.05.2019)

Starý, bohatý muž, který ke svému bohatství přišel bůhvíjak. Předseda vlády (několikrát), vlastník vlivných médií a mnoha firem (střet zájmů), má problémy se zákonem, podezřelý z podvodů a nekalých praktik. Krucinál, koho jen mi to připomíná, když se navíc ukazuje, že i on má své motýle? Nahoty je tu opravdu dost, ale nevadilo mi to. Myslím, že ta spousta žen, často nahých měla ukázat tu povrchnost, snobství a tu moc peněz, stejně jako vlastní sopka. Egoistický, sebestředný, kontroverzní. Jistě, ale viděl jsem i člověka, který prostě odmítal zestárnout. Stella měla pravdu, byl trapný, ale měl rád ženy a pomocí peněz je získával snadněji. (15.09.2021)

Predpokladal som, že film bude mať podobný štýl a vyznenie ako Il divo. Najnovší film Paola Sorrentina je však živý, plný života a zábavný, dokonca viac ako La grande belleza, ktorý mi neustálymi "žúrkami" pripomínal. Veľmi mám rád obrazy vo filmoch pána Sorrentina a to ako s nimi spolu s hudbou narába. To je pre mňa definíciou filmu ako umenia. Trochu ma mrzelo, ako sa v posledných možno 40 minútach zmenil tón filmu. Bolo to trpké vytriezvenie zo sna, ako keby to bol iný film, o niečom inom, a hoci chápem, že režisér tým chcel poukázať na určité veci, bol to útlm dobre našlapnutého diela. Celkovo to pôsobilo veľmi dobre a aj tá posledná tretina mala niečo doseba. Toni Servillo opäť ukázal, že je skvelý herec a Paolo Sorrentino režisér. 7,6/10. (25.04.2019)

Paulo Sorrentino je mistr audiovizuálu. I kdyby jeho filmy postrádaly děj, tak je rozhodně na co se divat. Jednotlivé a zvláštní obrazy si vás okamžitě podmaní. Většinou se to vše děje za úžasných zvuků, ještě podmanivější hudby. Příběh italského politika a magnáta Silvia Berlusconiho, v podání vynikajícího Toni Sevilla, je příběh zajímavý a nevšední. Nicméně se nemohu zbavit dojmu, že sleduji jeden dlouhý a pestrobarevný videoklip. Jak jsem již napsal, někdy film zabije dějová linie a trochu to zachrání právě ten aspekt povedeného audiovizuálu. Tady se mi to líbilo nějak celé. Nutno dodat, že mám pro Sorrentina velkou slabost, už jen kvůli jeho stylu, který je velmi specifický. Pro mě není Paolo pouze filmař. Při sledování jeho filmů mám pocit, že jsem na velké bláznivé párty, nebo na překrásné výstavě umění, kde sledujete práci těch největších mistrů světových dějin. (04.02.2020)

Skvělá kombinace formy a obsahu. Plynulý přechod napříč žánry, od vizuálních orgií po hořký závěr. Zkrácení původní dvoudílné verze o hodinu by zasloužilo větší zásah. Úvod je zbytečně dlouhý (ale nejzábavnější). (17.11.2018)

Excelentní. Božský Sorentino nezklamal. Film o Berlusconim (Oni a Silvio) je na jednu stranu slast pro oko, na druhou stranu pohled do nitra muže, ale vlastně to nitra každého z nás, v tom smyslu, že mít všechno je vlastně ta největší nuda / prázdnota na světě. "Můžeš mít všechno." "A to jako stačí?" odpovídá mu dívka, která se jako jediná nedá opít touhou po pozlátku. Berlusconi disponuje mentalitou 15ti letého rošťáka, který sází na jediné: že se do něho 50,5% voličů zamiluje, protože si za ně dovolí žít jejich prostinké sny bez pocitu viny (čip svědomí už spláchnul do hajzlu). V závěrečné scéně s ním jeho zmoudřelá manželka / vyšší všudypřítomná ženskost zamete / zúčtuje. Sorentino celou dobu svírá režii pevně v rukou a jeho film / videoklip plný krásných křivek je možno vnímat jako Buddhovu pradžnáparamitá sútru: "Zde, Sariputro, je forma prázdnotou a prázdnota formou." ... Náš malý Babiš je Silviovi hodně podobný, s tím rozdilem, že i když Silvio pracuje, tak se baví, zatímco i když se Babiš baví, tak pracuje (pardon: "maká"). Takže na večírky (rozuměj: orgie) raději k Silviovi. (20.11.2018)

Ze Sorentina je sráč. Je schopen pouze stylizovanych (ale hlavně prvoplanovych) obrazů a prvoplanovych textů. Jinak tam není vůbec nic a narozdíl od Nádhery tady nefunguje ani ta forma. Všechno drhne a neumetelstvi autora něco opsat je opravdu do očí bijící. V kombinací s délkou jeho kusů je to prostě nekoukatelny. (18.12.2018)

Zfilmovat život Silvia Berlusconiho v jeho celé šíři za jeho života je naprosto nemožné, tohoto politického, mediálního či podnikatelského chameleona už totiž jeho soupeři mnohokrát odepsali a on se dokázal mnohokrát vrátit. I když to nyní vypadá, že poté co si nechal na zádech své středopravicové koalice vyrůst mladšího (Berlusconimu už je přeci jen 83 let), energičtějšího, modernějšího a radikálnějšího Mattea Salviniho z Ligy, dovolím si říci, že Berlusconiho politická kariéra už nikdy nebude v těch úplně nejvyšších funkcích, i když například v loňských volbách do Evropského parlamentu ukázal, že se umí vrátit i potom, co mu byly zákonem zamezeno vykonávat jakoukoliv politickou funkci. Nyní už je zase europoslancem a může sázet na účast v budoucí Salviniho vládě jako jeho juniorní partner s významným vlivem a ministerstvy. Nebyl by to ale Berlusconi, kdyby neměl zadní vrátka. Jeho Forza Italia totiž klidně po příštích parlamentních volbách v Itálii může v rámci boje proti politickému extrému tvořit koalici s v současnosti vládnoucími socialisty a dalšími dostředivými stranami, jako už to Itálie před sedmi lety také zažila. --- Avšak k filmu. Jeho děj se odehrává zhruba v letech 2006-2009, což už je doba, která se dá poměrně dobře s odstupem reflektovat. Berlusconimu je 70 let, je v době osobní i politické krize. Těsně prohrál volby, musí být schovaný v opozici a snaží se zachraňovat manželství, které mu krachuje kvůli jeho nezměrnému libidu. Sorrentino zvolil k vyprávění příběhu velmi zajímavou techniku. Jelikož má k dispozici velmi velkorysou stopáž, může si dovolit ukázat Berlusconiho na plátně až po zhruba tři čtvrtě hodině, mezitím film sleduje snažení jakéhosi podnikatele z Tarentu, který se snaží vlísat se do Berlusconiho přízně. Jakmile se ale hlavní postava objeví, film si v podstatě přestává všímat všeho okolo, podnikatele z Tarentu odhazuje a skvělý Tony Servillo si film krade pro sebe a své herecké galapředstavení. --- Loro opět jako u ostatních Sorrentinových projektů velmi těží z vynikající souhře obrazu a zvuku, který umí italský režisér namíchat pro můj osobní vkus snad vůbec nejlépe ze všech současných i minulých filmových tvůrců. --- Italský film o italském způsobu života, italských reáliích a největším (či snad nejslavnějším?) Italovi od dob Benita Mussoliniho. Sorrentino si nedává za cíl natočit biografický film o Berlusconim, pečlivě se mu však povedlo vykreslit jednu konkrétní kapitolu v jeho osobním i politickém životě. Na podrobně zevrubný filmový životopis by byla potřeba televizní série, tak třeba se někdy dočkáme. Pokud by se jí zhostil Sorrentino, mohlo by jít o skutečně velkolepou podívanou. --- Dvě poznámky na závěr: 1.) Stella asi musí být Ruby 2.) hrozně často je tu k vidění jedno prso. (04.02.2020)

Co vám budu povídat. Byl to takový běžný sobotní večer kdy jsem si v dámských šatičkách usednul k televizi rozhodnut že si dobře zamasturbuju nad nějakým erotickým filmem. No prostě klasika dyť to kluci dobře znáte. Vidím že běží film Oni a Slivovica..nějak blbě jsem to přečetl ale měl jsem v piči hlavně že je to Italský erotický film. Paradoxně ač bylo ve filmu více kurev než v české poslanecké sněmovně bzy jsem zjistil že namísto erotickýho filmu sleduju něco mezi soft pornem a surealistickou komedií, vedle které i film Slunce Seno Erotika vypadá jako seriózní sonda do hlubin postkomunistické společnosti v Československu, nad kterou se dá navíc i lépe pohonit. Při pohledu na osmahlého pošuka napodobujíciho pohyby i gestikulací Georga Clooneyho, jsem se citil trapně ještě i za něj. Z filmu si odnesete pouze jednu myšlenku a poselství, a to že dnešní Itálie je již morálně a i celkově zcela v prdeli, a že pokud se tam narodíte s kundou čekají vás nekonečné večírky na jachtě nebo ve vile nějakého milionáře, zatímco pokud se tam narodíte s čurákem čeká vás tam pouze čekání v nekončící ŕadě na pracáku, kam jedete odovzdat autogram. (05.09.2020)

Zkrácení tohoto filmu na přibližně 100 minut by pomohlo, protože je příliš dlouhý. Na druhou stranu existují silné scény, zejména dialogy mezi Berlusconim a dalšími protagonisty, které mají v sobě spoustu pravdy. Celkově je však film pro mnoho úseků příliš nudný. (19.09.2020)

Rovnaké, ako všetky Sorentinove filmy - slabé, nerozvinuté a nevyužitý potenciál. 2,5* Pozn.: v Taliansku išiel film do kín rozdelený na 2 časti, aj ČT ho tak premiérovala. Videl som 150min. celú verziu (31.07.2022)

Silvio Berlusconi si bezpochyby zasloužil, aby ho veřejnost viděla takto. S nekonečnou chutí na sex a touhou po moci. Ta se skrývá za vším a úplatky někdejší premiér rozhodně nešetřil. Je v tom poznat typický Sorrentino, jehož jsem já objevil seriály Mladý papež a Nový papež. I zde máme řadu zdánlivě nic neříkajících leckdy abstraktně působících obrazů a scén, které mají jistý symbolický význam. Je zde hodně moderní hudby a hodně leckdy až poeticky vyznívajících scén, kdyby ovšem nešlo o téma korupce a zneužívání moci. Silvio je vykreslen nejen jako milovník, ale i jako tvrdý politik, který se nebojí zkoušet korumpovat prakticky kohokoli a to naprosto bez vytáčení a nějakých vytáček. Jde rovnou k věci a nemá strach. Že je v jeho filmech hodně sexu, nahoty a vulgarit je vlastně běžné. Tentokrát to ale lze jaksi pochopit, protože k bývalému majiteli AC Milán to tak nějak vše patří. Italského expremiéra uvidíme sice v prvním filmu až po delší době, ale to je teprve příprava na film číslo dvě. Nutno dodat, že při takové stopáži (či dvou filmech, jak chcete) bychom přeci jen mohli z Berlusconiho vidět víc než večírky. Jen slovně je zmíněna evropská část jeho působení či samotná italská politika nebo mínění veřejnosti. Tím ale dochází k tomu, že se nic moc nedozvíme o tehdejší Itálii a není tak úplně jasné, proč vlastně veřejnost volila opakovaně právě nadutého Italského podnikatele, který se opakovaně snaží vypadat mladší. Také on sám zmiňuje několikrát minulost, ale my nevíme, jak se ke svému bohatství dostal (víme jen, že stavěl domy) a tudíž je složitější mu rozumět či jej chápat. (07.09.2022)

2,5 hodiny, proč?? (08.12.2018)

Těšil jsem se možná až příliš moc a dostal jsem jen kadencí krásky v různých pózách.Inu první hodina a naprosto do konce filmu bezvýznamná dějová linka se Sergiem,který se chce dostat na Silvio stranu,aby mohl být ve vatě a už nedělal jen toho s holkama.Sorrentino už klipovitě ukazuje první hodinu tendenci italského ševce,který chce být něčím jiným a to vždy obrazem.Statické pózy,lemující kamera,obraz spirituální,který má vyvolat emoce.Bohužel vlastně koho to zajímá,když se to neustále opakuje.Nejhorší na tom je,že vidět prsa a zadky na dalším záběru jen v jiné pozici přestane doopravdy bavit i kluka co má Brazzers jako úvodní stránku.Po nějakým warm-upu se konečně dostává na scénu samotný Silvio ve skvěle zahraném dvorním herci,který doopravdy snad ani nehraje,ale žije.Diváka upoutá tato postava sama o sobě,protože Berlusconiho život je hodně obsáhlá epopej a tu Vám režisér nabídne z jedné letní vilky,kde máte kolotoč a tu maketu Kambodži pro svoji manželku s posluhovači a politiky.Dialogy jedou na plné obrátky a jsou tím nejlepším,když Servillo mluví,zpívá či jen se jde projít.V tomhle snímku vše okolo jde stranou a vlastně ho ruší a bohužel Sorrentino ho neustále cpe a cpe,až je člověk přesycen.Scény o hráči který dá nakonec všanc Juventusu,manželské rozepře,to je oním kořením filmu,který ho zvedá i tou sopkou na lehký nadprůměr.Bohužel absolutně nesnáším tu vatu okolo,která neměla smysl a byla jen na oko.68% (20.10.2019)

Tak tohle byla opravdu taková postmoderní parketa italských filmařů. Umělecké, fantazijní, lyrické až snové. Pro Čechy náznaková paralela s naším předsedou vlády, jinak velmi iluzorní, neuchopitelné. Krásné ženy, povalečský život italské smetánky, nádherné interiéry i exteriéry. Pár velmi zajímavých dialogů a vypravěčských monologů. Jinak spíše nudné, táhnoucí se. Vlastně mne to moc neoslovilo. (07.07.2020)

Silvio rulez! Ťažko povedať, či sa bavíme o životopisnom snímku, nakoľko tam bolo dosť irónie, ale tak možno o tom aj Berlusconiho život je. Prakticky celkom vierohodne zobrazený život "talianskeho Vlka z Walk Street", ktorý vo svojom živote razil jasnú podnikateľskú líniu aj v politickom živote, pričom v tom súkromnom bol prakticky bez zábran. Vzhľadom ale na stopáž filmu, to nebolo až také úderné, ako by som očakával. 60 % (08.10.2020)

Pastva pro oči. Skrze obraz jsem se dostal do extáze. "Najela mi!" Parádní výběr hudby, skvělá kamera, specifická nstrospekce do nitra italské politiky posledních dvou tří dekád. Forma jednoznačně převažuje nad obsahem. Řemeslně dobře zpracovaný příběh plný sexu, drogách, lásce a nenávisti, realitě a snu, lži a pravdě, manipulaci. Obsah je koncentrovaný do relativně dialogy nasycených scén na konci filmu, ten tak působí neúměrně dlouho a myslím, že mnoha divakům délka filmu určí zážitek z filmu. Jedno však Silviovi upřít nelze. Života si užíval dosyta. Dolce Vita. Ohýbal jej podle svých snů, představ, zdánlivě vytvářel nové zítřky pro miliony, vydělával na hranicích možného, šel až tam, kde se ostatní báli prozrazení. V konkurenci nenasytného a určujícího trhu šel až za hranici myslitelného. Přetavil vlastní ekonomické aktivity v politikum, prorostl do společnosti a stal se její neoddělitelnou součástí. A to jej nakonec stálo všechno. (29.12.2018)