Oni a Silvio

Zhruba ve čtyřiceti procentech záběrů Sorrentinova nového filmu jsou vidět ženská prsa a zadky (a nic moc jiného). Nejvíce během prvních padesáti minut, pohybujících se na pomezí Vlka z Wall Street (nechybí ani přednáška o účincích určité drogy), Spring Breakers a Caliguly od Tinta Brasse (dekadence pro dekadenci samou). Ke sdělení nezbytného by stačilo tak deset procent. Stejně je to v Sorrentinově novince se vším. Jde o film, který stejně jako jeho protagonista, obávající se stáří, smrti a zapomnění, hledá smysl. Myšlenkové prázdno předkládá v opulentním balení, což sice samo o sobě nese určité sdělení, ale nepotřebujete to sledovat dvě a půl hodiny stále dokola. Loro přitom současně mnoho motivů nedotáhne (např. nikam nevedoucí vytváření paralel mezi chtíčem a touhou po moci, potažmo politikou a exploatací cizích těl, počínající prologem, kdy jedna z postav vymyslí svůj plán při pohledu na Berlusconiho vytetovaného na zádech ženy, se kterou souloží). Spíše než zkrácení by filmu možná paradoxně prospělo, kdyby byl o hodinu delší (tzn. jako při svém rozdělení na dvě části, uvedené v italských kinech) a odůvodnil to, co působí samoúčelně a prázdně. Žádné zásadní poznání nevyplyne ani ze závěrečné syntézy hledisek představených v první a druhé ze tří přibližně stejně dlouhých kapitol, do nichž je film rozdělen (v té první se Berlusconi skoro neobjeví). Loro ještě nápadněji než Sorrentinovy předchozí filmy připománá pásmo perfektně rytmizovaných videoklipů napěchovaných výbornými nápady (jediné setkání se skutečným světem pro smetánku nastává, když před nimi exploduje popelářské auto), které spolu ale moc nekomunikují a neskládají se do konzistentního tvaru, který by nesl alespoň trochu relevantní sdělení a jen neopakoval to, co Sorrentino dokázal úderněji vyjádřit v Božském. Když se vyprávění v závěru konečně zaměří na tragédii opravdových lidí, je rámováno se stejným nepřirozeným patosem, jakým se vyznačuje zbytek filmu, vyprávějící o lidech falešných. Ze strany režiséra mrhání talentem, pro diváka mrhání časem. 65% (30.10.2018)

Trefné, přesné, výstižné. Komplexní satirický obraz současných mocipánů i (a zejména) těch kdo jim vládnout umožňují a kdo je volí, panoptikum ziskuchtivých kuplířů i přičinlivých objektů vášní, snažících se využít svojí sexualitu nevybíravě a s maximálním nasazením. Řada scén dokumentujících zdatného obchodního ducha, bodrou "lidovost", až patologicky nulovou sebereflexi i bezskrupulózní vypočítavost je nezapomenutelných ("obracení" senátorů, "prodej" bytu, setkání "u kaktusů"). Tento snímek skvěle charakterizuje nejen podobu současné italské politiky a Silvia Berlusconiho - jeho daleko obecnější platnost je očividná a já už jen čekal, kdy se Servillo na diváky obrátí a se svým neodolatelným úsměvem zvolá "Čau, lidi!" (21.11.2018)

Nejde nemilovat film s tak neuvěřitelnou koncentrací krásných holek. Klidně jich tam mohlo být ještě víc - a současně by to mohlo být tak o hodinu kratší - a bylo by to svým způsobem dokonalé. Božský byl zcela jistě lepší - a vážnější - film, ale tento se mi asi soukromě líbil víc coby sled opulentně krásných záběrů. Paradoxně nejvíc mě to ale bavilo v první části, než na scénu nastoupil sám Berlusconi - snad protože mi postava Sergia, podivného chlapíka (v dokonalém hereckém ztvárnění Riccarda Scamarcia, mého italského oblíbence), který se Berlusconimu snaží vetřít do přízně, přišla možná zajímavější než samotný Berlusconi - ten mi zde v mnohém připomínal našeho Babiše - tomu často zmiňovanému přirovnání se člověk prostě nevyhne - tím, jak se zde jeví prázdný, dokonale přizpůsobivý, a vlastně zcela necharismatický a nezajímavý - v tomto ohledu za dva vrcholné momenty filmu považuji dialog se Stellou - 20 letou dívenkou, která jako jediná před Berlusconim neroztáhla poslušně nohy a naopak mu otevřeně řekla, jak je trapný - a potom scénu, v níž mu manželka Veronica oznamuje, že se s ním rozvádí a do očí mu metá zraňující invektivy, které v ní zrály dlouhá léta (naprosto mistrovsky napsané dialogy) - v těchto dvou momentech se naplno odhaluje, jak odpudivá figura ten člověk je, ačkoli dodnes z jakýchsi iracionálních důvodů celé řadě lidí - a nejenom v rodné Itálii - imponuje. Přijde mi hrozné, že dnešní doba takové lidi vynáší k moci, zatímco měli dávno sedět ve vězení. Výtečný film, který - kromě svých nesporných vizuálních kvalit - skýtá mnoho látky k přemýšlení. (11.05.2019)

Viděl jsem directors cut, čekal jsem na něj dva roky. Ale protože nebudu rozepisovat jednotlivé díly, tak komplet hodnocení tady. Že to bude hodně dlouhé, to jsem i chtěl. Ale že to bude taková nuda bez děje, bez sexu a bez čehokoliv zajímavé, to jsem opravdu nečekal. První díl opanuje spíše Riccardo Scamarcio, sympaťák jehož role ve dvojce zcela vymizí. V druhém už hraje prim Toni, ale jak jsme u Paola zvyklí, je to spíš střih jednotlivých nápadů a kamerových obscénností (v pozitivním smyslu), než film který by dával patu a hlavu. Hudba a kamera jako vždy super, ale strávit tímhle tři hodiny už bych znovu nechtěl. Holky krásné, erotiky je víc v traileru než ve zbytku dohromady. (15.06.2020)

SPOILER: Spíš než na celého Berlusconiho jsem byla zvědavá, jak se italská tvorba celkově popasuje s tématem.. Předesílám, že zpracování je fakt precizní.. Skvělá výprava, suprové lokace, kamera, hudba, obsazené "topmodelky", skvěle podaný zmíněný Silvio, takže po audiovizuální stránce není na filmu nic k vytknutí.. Bohužel příběh je roztříštěný, mělký, povrchní, suchý, děravý a celkově nesrozumitelný.. Na začátku poznáváme hlavního hrdinu a jeho záměr, aby se po cca první půlhodince ztratil a odbyl si ještě pár výštěků do tmy.. Střídá ho linie s Berlusconim, která je sice šťavnatější a humornější, ale je bohužel prokládána "slepými postavami", které jsou pro diváka neuchopitelné (souvislost, motivace, pointa jejich zjevní), takže tyhle odklonky silně nudí.. Upřímně jsem čekala něco víc syrovějšího a trošku víc soft porna.. Chudák Silvio si na plátně ani jednou neštrejchnul.. Stopáž v tomhle podání byla smrtící.. Ale prostě Toni Servillo měl svou dávku šarmu, i když z něj téměř celou dobu tvůrci dělali spíše kašpara a šaška.. |Kasárna Karlín| (06.01.2019)