Genèse
Genesis
Režie:
Philippe LesageScénář:
Philippe LesageKamera:
Nicolas CanniccioniHrají:
Noée Abita, Paul Ahmarani, Brett Dier, Pier-Luc Funk, Mylène MacKay, Théodore Pellerin, Émilie Bierre, Étienne Galloy, Édouard Tremblay-Grenier (více)Obsahy(1)
V soukromé chlapecké škole se šestnáctiletý Guillaume tajně zamiluje do svého nejlepšího kamaráda. Jeho osmnáctiletá sestra Charlotte je zaskočena svým přítelem, který ji navrhuje, aby měli otevřený vztah. Na letním prázdninovém táboře najde dvanáctiletý Félix zalíbení v Béatrice. Všechno se mění. Režisér Philippe Lesage ve svém komplexním a mimořádně emotivním filmu využívá netradiční strukturu, aby zachytil traumata dospívání a prvních lásek. Nelineární vyprávění následuje tři vzájemně propojené zkušenosti protkané tragédií a kosmickými náhodami. Intimní, tiše transgresivní a znepokojující portrét adolescentní touhy. (Artcam Films)
(více)Recenze (37)
Klasický problém očakávania: skvelé recenzie na Cinepure a v Českom rozhlase, vysoké hodnotenia mojich obľúbencov... Žiaľ, nepretli sme sa. Áno, záverečná epizóda bola naozaj povznášajúca, láskavá, krehká, civilná a nostalgická, pretože ešte detská. Krásne detská. Prvé dotyky, postávania v úzadí, zrýchlený dych, habkanie, dlhé odhodlávanie a hanblivé vyznania lásky na poslednú chvíľu. Kto by sa v tom nenašiel? A aj ten záverečný pohľad otváral dvere do ďalších dimenzií. Predchádzajúce časti zasa výborne ukázali, čo sa stane, keď deti opustia chránené hniezdo a začnú riskovať. Aké krehké je obdobie dospievania. Ako narazia na ľahostajnosť, násilie, pohŕdanie a krutosť zo strany dospelých. To, že sa celý vývoj obrátil a ukázal na úplne iných dvojiciach, mi dodalo nádej a vytvorilo podnetné tematické spojenia. Na druhej strane bol ten film formálne až príliš presný, na milimeter vypočítaný (vykalkulovaný), sociologicky verný, tematicky aktuálny, ideologicky progresívny, štylisticky správne, pretože festivalovo jemne odťažitý... Akoby prešiel všetkými tými pitchingovými fórami a workshopmi, kde ho vybrúsili a zostalo niečo strojové, taký ten nadštandardný generický festivalový art. Nič, absolútne nič ma nemohlo prekvapiť (okrem záverečného pohľadu), udalosť nenastala, duše sa nepretli, dvere zostali zatvorené. Za všetkým tým kovovým povrchom som pritom stále cítil bijúce srdce. Škoda. ()
Vidět tenhle film je tak trochu jako poprvé se zamilovat... a poprvé si nechat zlomit srdce. Skvělá struktura, která po většinu času sleduje oddělené, ale v mnohém související osudy sourozenců Guillauma a Charlotte, chytře zvolený indie soundtrack, fantastické herecké výkony, ladné snímání... a nádherné finále, které změní náladu i protagonisty, ale v kombinaci s deziluzivní sourozeneckou linií vytvoří nezaměnitelný hořkosladký a prchavě okouzlující zážitek. ()
Zase moc nechápu zdejší hodnocení, vždyť Guillaumeova linka je zcela odtržená od reality - ať už nepřesvědčivým proslovem jeho kamaráda sekundu po polibku nebo Guillaumovým vyznáním před třídou, po němž kolektiv zatleská. Záběrováním a použitím hudby mi to přišlo spíše jako shluk arthouse klišé, bohužel. 60% ()
Kanadský snímek 'Genèse' je bez sebemenších pochyb naprosto perfektní ekvivalent subžánru coming-of-age filmů. Jde totiž o silně subverzivní introspektivní teen romanci, která skrze tři paralelní příběhy geniálně zachycuje půvab i naivitu prvních lásek, a disharmonii i ambivalenci sexuality. Philippu Lesageovi se zkrátka podařilo natočit surreálnou emocionálně-realistickou mozaiku o adolescentní nevinnosti, která se ze dne na den jen tak nevidí...... [#PRIDE2022🏳️🌈] ()
Nádherně upřímný a čistý coming-of-age. Závěrečná "kapitolka" to málem vyšvihla na plnej počet. ()
Tak ja som tu nič tak extra emotívne nenašiel. Len kopec neprirodzeného jednania, najmä zo strany tých žiakov, a režisérsky nudne podaný film s LGBT tématikou. Pri scéne čo pred tabuľou čítal tú básničku, či sloh, som musel zavrieť oči, lebo trápnosť nad trápnosť. Veľmi slabý priemer. 50/100 ()
Úžasné, do toho filmu jsem se doslova zamiloval (a jeho finální záběr je tak krásný, až to není možné - odcházel jsem z kina zcela okouzlen). Byl jsem dotázán, co se mi na tom tak líbilo, a zjistil jsem, že to vlastně slovy moc nedokážu popsat. Přišlo mi to tak úžasně autentické, civilní, čisté, srozumitelné, plynulé... herecké obsazení a především ty postavy mi byly neuvěřitelně sympatické, hraje tam skvělý soundtrack (nejlepší song - TOPS - "Outside"), a hodně mi to připomnělo mě samotného, když mi bylo tolik, co těm postavám ve filmu, ale podle mě to pořád nevystihuje to, co je na tom filmu tak mimořádného... Celkově mě samotného až překvapilo, jako moc se mi ten film líbil, protože třeba anotace sama o sobě mi nijak zajímavá nepřijde, stejně tak trailer by mě do kina určitě nedostal, a kupodivu mi ani nevadilo, že to má víc jak 2 hodiny - protože ačkoli bych si dovedl představit, že by se z filmu závěrečná část na letním táboře mohla vystřihnout, byla by to ve skutečnosti strašná škoda, protože to ona je možná na tom filmu to nejhezčí. A vůbec - myslím, že to nejvýstižnější, co jsem o tom filmu slyšel někoho říct, bylo to, že se prostě musí líbit každému, kdo ještě není otupělý a kdo nezapomněl, jak krásné jsou první lásky. Philippe Lesage podle mě přivedl na svět podobný filmový zázrak jako je třeba Před soumrakem Richarda Linklatera, ale je to vyloženě jen pro lidi, kteří to dokáží docenit a naladí se na jeho vlnu. Btw. český plakát Genesis mi silně připomíná český plakát Imaginárních lásek. ()
Asi nejhezčí (a náladově nejkřehčí) film o (první) zamilovanosti, co jsem za poslední roky viděl. Náramně pasující soundtrack (Outside od TOPS je top), přirození herci, žádné okázalé teze. A ten povznášející závěrečný letmý úsměv do kamery...! Moc pěkné. 80 % ()
Dobrej, citlivej film o dospívání. A můj oblíbenej a skvělej Théodor Pellerin, kvůli kterýmu jsem na to vlastně koukal. Tématicky to jde nicméně mimo mě. #Aerovod ()
Trochu smutný pohled na problémy dnešního dospívání. Ačkoli s tím "dnešním" si nejsem tak jistý, protože autoři nebrali v potaz sociální sítě, mobily, apod. Zatímco příběhy sourozenců jsou propojeny, poslední příběh je zde jako kus dalšího filmu. Nicméně podstatné vystihuje. Není to však jen o prvních láskách, ale taky o vztahu s dospělými, kteří jsou někdy přímou příčinou zklamání těch, kterým mají být oporou a průvodcem v tom nejtěžším životním období. Herci skvělí, velmi dobře sedla hudba i prostředí, chtělo to jen trochu dotáhnout samotné příběhy. ()
Prvních sto minut aka volně propletené dva příběhy byly parádní. Krásně hořkosladké, nádherné, bolestné životní cesty nejen dvojice sourozenců, ale i postav kolem nich. Místy jsem si říkala, že některé scény nemusely být tak dlouhé, ale ještě bych to skousla.. za tento film bych dala 4,5*. Avšak můžete mi někdo vysvětlit návaznost na těch dalších 30 minut????? Upřímně jsem si myslela, že se něco stalo špatně, někdo ustřihnul titulky filmu (protože přesně ty měly přijít po shledání sourozenců, kteří si láskyplně usnuli v náručí) a napasoval tam úplně jinačí nový film. A teda těch 30 minut jsem si jen říkala wtf??? Co mají sakra společného s těmi předešlými dvěma propojenými příběhy, kdo to tam sakra je, proč to tam sakra je, proč už sakra nebyl konec, proč to sakra trvá tak dlouho.. Za tento film bych dala 2*... Když to tedy zprůměruju, protože evidentně je to zamýšleno jako jeden film, tak vychází 3* a čau :D ()
Pro mě příliš nevýrazné. 1) Postavy jsou neuchopitelné, bez jasných kontur, beztvaré a bez chuti. Vlastně jediným plnokrevníkem je protivný učitel, který říká studentům veřejně do očí a bez obalu, co si o nich myslí. Ten ve mně dokázal vybudit zdravý odpor. Ostatní postavy nezvládly ani sympatie. Snad jen ti hezcí kluci..._____ 2) Ovšem za srdce beroucí komentáře mě přivádějí k myšlence, zdali bych se na film přece jen neměl podívat ještě jednou._____ 3) A teď ti kluci. 21letého Théodora Pellerina (Guillaume, Charlottin nevlastní bratr) znám už z jiných filmů. 24letý Pier-Luc Funk (Charlottin kluk Maxime), Jules Roy Sicotte - věk nezjištěn (Guillaumův spolužák Nicolas) a 15letý Édouard Tremblay-Grenier (Félix) jsou pro mě novinky. ()
Skutočná pocta ľudským citom, láskam a zraneniam. Ukazuje teenagerov s úctou, bez zbytočných vulgarít, ale zároveň bez tabu, v ich bezradnosti, labilite a tej všeľudskej túžbe po láske, ešte nepoznačenej vypočítavosťou. Menším negatívom je kolísavá dynamika deja a väčší počet postáv. Na druhej strane to má tak pozitívnu atmosféru, že aj z udalostí, ktoré by boli "na mašľu" máte pocit, že ide len o triesku zadretú pod necht. Pomalé a krásne emotívne. FFI BA 2019 ()
Viděno v rámci Aero Naslepo. Jedním slovem - zdlouhavé. Žádná pořádná pointa, nepřesvědčivé situace, nevyužitá myšlenka... A hlavně velmi všední. Ale na druhou stranu výborný soundtrack. ()
Film na mě nezapůsobil nijak mimořádně emotivně že by mi zabrnkal na city .Spíš na psychiku.Do půlky už jsem toho pokvikávání a žvanění měla plné zuby.Abita je mimořádná jen v tom že je pomalu jako dvojče Exarchopoulos.Nic víc.A komediálního jsem v tom neviděla ani špetku ()
Právě mi ve sluchátkách hraje ústřední píseň ze soundtracku "Outside" od TOPS a tělem mi probíhá neskutečná husina. V hlavě se mi totiž znovu promítá výjimečný snímek o lásce, citech a dospívání. Přede mnou jsou poslední 3 měsíce ve světě náctiletých, ale tenhle svět prvního zamilování se, nejistoty, hledání sama sebe, dětského strachu...veškeré emoce, každičkou vteřinu jsem prožíval s postavami a každým momentem jsem byl zasažen neuvěřitelnou autentičností, kterou Genesis disponuje. Skutečná krása tohoto filmu je, s jakou lehkostí k danému materiálu přistupuje a zároveň se nebojí odhalit skutečnou tvář tohoto světa, jenom proto, aby byl nanejvýš autentický. Pokud bych měl doporučit nějaký film všem teenagerům procházejícím obdobím lásky a počátky milostných vztahů, padla by jasná volba na Genesis. Je toho tolik, čeho si může divák z filmu odnést (zejména z prvních dvou propojených epizod), až mám pocit, že to chci vidět znova a znova. A vůbec nevadil náhlý cut do třetí dějové linie, tuhle závěrečnou nostalgii na táborové časy jsem si vyloženě užil. ()
Na film jsem se těšil, popis i reakce vypadaly skvěle. Ale přesně, jak někdo psal, ve výsledku se neuchopitelné postavy nacházejí v nepřesvědčivých situacích. Asi jsem cynik, nebo mi možná něco uniklo, tudíž mě to vůbec nechytlo, jako bezrukej dick na pánech. 40 % ()
Ač na “slaďárny” mívám rozpoložení jednou až dvakrát za deset let... někdy i třikrát, tak Genèse bych tímhle směrem ouplně neškatulkoval. I pro to největší hovado to bude přinejmenším představovat sondu do mladých let, kdy bylo ještě malým a nevinným hovádkem, zažívalo své první chvilky zakoukání a lásek ke stejně nevinným hovádkům opačného pohlaví a na okolním světě sotva zasychal čerstvý růžový nátěr, který se krátce po vstupu do světa dospělých hovad začal pomalu ale jistě odlupovat a odkrývat nánosy starých a zašlých vrstev pod ním... někteří z nás naštěstí zpravidla nestárnou, ale těm ostatním to vůbec nezávidím. ()
Sakra ako som sa len nechal oklamať tými hodnoteniami tu.. 1* za soundtrack ()
Jako charakterová studie s melancholickou atmosférou a otráveným jablkem uvnitř je to celkem originální. Připomínka toho, že mladí prožívají intenzivně a věnují víc pozornosti impulzům než důsledkům. Je to vzrušující a za srdce beroucí. Přepíná se mezi třemi vypravěčskými linkami. Posledních dvacet minut drama. Genesis téma dospívání, prvních lásek, jejich počátků i konců uchopuje citlivěji a originálněji než většina konkurence. Lesage se ukazuje jako mistr v zachycení přirozených situací i zručný vypravěč, který nezvyklou konstrukcí svého snímku zachycuje na lidských bytostech to nejprchavější: gesta, pohyby a to, co se ukrývá za nimi. A také společenské souřadnice, v nichž ta gesta, pohyby či promluvy vznikají. Guillaume není žádný výstřední outsider, přesto tento vytáhlý chlapec se zálibou v četbě i třídním šaškování nepředstavuje prototyp sebevědomého teenagera obletovaného děvčaty. Režisér Lesage své hrdiny pozoruje a dlouho trvá, než - náhle, v přesně trefeném okamžiku - naznačí divákům, jaké je mezi protagonisty pouto. Mezitím film ukazuje spoustu neznámých situací ve škole, na diskotékách, v ložnicích. Vždy ale zachycuje víc než prosté všední chvilky. Díky skvělému vedení herců, třeba když Guillaume přešlapuje na večírku, kde všichni tančí. Kamera uprostřed parketu desítky vteřin sleduje jeho tělo, jak se natáčí, chystá se někoho oslovit, ale pak se zase pohybuje dál. Všechna nesmělost světa se tu schovává do pár prostých, váhavých pohybů. Často režisér Lesage mezi řádky nechává rezonovat i velká témata jako sociální rozdíly či hledání sexuální orientace.Hrdinové jsou komplexně vystavění. Využívá k tomu současnou hudbu, která umí podtrhnout křehké chvíle, v nichž se romantika mísí se studem, především v synthpopové baladě Outside od kanadské kapely Tops, jež snímkem zní jako leitmotiv. Jindy soundtrack zdůrazňuje rozjařenost mládí, tančícího na ušpiněný, punkem nasáklý elektropop v podání newyorské dívčí kapely Le Tigre. Vždy jde o pocity, které mají dvě stránky. Lesage umí vybalancovat nevinnost mládí s drsnými tématy, včetně znásilnění. A na závěr jako důkaz, že se objevil nenápadný, ale o to originálnější vypravěč světového filmu, divákům předkládá novou dějovou linii. Zcela opouští původní postavy a slouží jako elegantní dovětek. Místo trhlin ve vztazích, místo prvních bolestivých okamžiků, které na takové trhliny zadělávají, se najednou objevuje dětský svět lidí o několik let mladších, svět táborového ohně, kde se to nejintenzivnější odehrává v mlčenlivých zamilovaných pohledech mezi dívčími a chlapeckými "tábory". Ještě spí v oddělených chatkách. Ale to nezabrání přeskočení jiskry. Které ovšem může trvat věčnost, než zažehne plamen. Jediným nepřítelem je stud, překonávání ostychu, které klidně trvá týdny. Philippe Lesage natočil snímek o tom nejobyčejnějším, o počátcích a koncích lásky. A povedlo se mu zachytit všechny ty věci, které jsou unikavé jako plameny mihotající se uprostřed lesa za zvuků kytar. Romantiku ve veškeré dětské nevinnosti i důležité momenty mezilidských vztahů brzděné společenskými konvencemi. Film Genesis ukazuje, jak obtížné je vyjádřit lásku, i když v cestě nestojí jiné překážky než stud a nesmělost. A tím nabízí naději, že věci mohou být jednoduché, stačí se osmělit. Zároveň - a v tom spočívá největší mistrovství filmu - Lesage ukazuje, že jde o věc nadpozemsky obtížnou. Čímž vzniká bolestivý pandán, vrhající nové světlo na ty vztahy, které už se musí potýkat se složitějšími problémy než jen s prvními nesmělými kroky do dívčího tábora na druhé straně ohniště. Snímek Genesis zkrátka zachycuje krásu i bolest lásky. A je to jeden z nejdojemnějších filmů roku 2018. () (méně) (více)