Au nom de ma fille
Im Namen meiner Tochter - Der Fall Kalinka
In Her Name
Spravodlivosť pre moju dcéru
Kalinka
Režie:
Vincent GarenqKamera:
Renaud ChassaingHudba:
Nicolas ErrèraHrají:
Daniel Auteuil, Sebastian Koch, Marie-Josée Croze, Christelle Cornil, Serge Feuillard, Christian Kmiotek, Fred Personne, Thérèse Roussel (více)VOD (2)
Obsahy(2)
V červenci roku 1982 dostává André Bamberski zprávu o smrti své čtrnáctileté dcery Kalinky. Dívka trávila prázdniny v Německu u matky a jejího nového manžela doktora Krombacha. Brzy vyjdou najevo podezřelé okolnosti její smrti. Chování doktora Dietera Krombacha i podivná pitva vyvolávají řadu otázek. André Bamberski je přesvědčen o Krombachově vině. Začíná zápas o jeho usvědčení, který bude trvat 27 let a stane se jediným smyslem otcova života. (Bohemia MP)
(více)Recenze (62)
,,NEMŮŽETE BRÁT SPRAVEDLNOST DO SVÝCH RUKOU, PANE BAMBERSKI..“ /// Když ženský nestačí chlap, kterej miluje svoji rodinu, dostanou věci celkem logickej spád. Teda až na tu smrt, vo kterou celou dobu jde. Vyprávění voživený kraťoučkejma flashbackama o fotříkovi, kterej podniká až šílený věci, aby vypátral příčinu smrti svý dcery a hlavně, aby dosáhl spravedlnosti. Daniel Auteuil není žádnej akční hrdina, takže nepobíhá s bouchačkou v ruce, ale používá právníky a spolíhá na soudní systém. Nechávaj vás, abyste mu začali rozumět. Asi bych nedokázal to co von, ale rozumím mu… Skoro neuvěřitelnej třicetiletej příběh o dodrženým slibu, pro všechny, kteří maj rádi skutečný dramata. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti skutečnosti. 2.) Stará se začala učit německy. 3.) Potřebuju zjistit, že nejen Česko je neskutečnej Absurdistán. 4.) Thx za titule „sonnyboy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
André Bamberski je můj nový hrdina ... chlap, který obětoval celou polovinu života, aby dostál spravedlnosti pro svou dceru, která byla znásilněna a zabita doktorem Krombachem ... milencem Bamberskiho ženy. Jinými slovy, nic z toho by se nestalo, kdyby někdo neměl potřebu roztáhnout nohy cizímu chlapovi ... o to odpornější na celé situaci bylo to, že matka Kalinky Krombacha po celou dobu bránila, i přesto, že byl Krombach několikrát odsouzen za znásilnění svých nezletilých pacientek. Realita je občas velmi smutná. ()
Je obrovská škoda, keď tvorcovia disponujúci v rukách tak neuveriteľne silnými kartami, "odbijú" takúto "wrong story" nejakou slabšou hodinkou a pól, miesto toho, aby po emocionálnej stránke, zašli viac do hĺbky. Ja sa absolútne nesťažujem (!!), lebo "Au nom de ma fille" dokáže pomerne slušne "rozhnevať" či znechutiť, no mám dojem, že sa zo samotného, veľmi, veľmi smutného príbehu, dalo predsa len vyťažiť viac. Na "neprávo", páchané na hocijakom človeku, by sa totiž v žiadnom prípade nemalo zabúdať. Ba práve naopak ... ()
Veľmi silný námet, navyše podľa skutočnej udalosti, no žiaľ po dramatickej stránke mi to prišlo dosť odbité. Je tu napríklad plno nelogickostí, ktoré súvisia s vekom hlavnej postavy a tých pocitov plynúcich z jednotlivých situácií som tiež čakal viac. Viac-menej to bolo celé o doťahovaní sa s právnikmi, písaní listov, šoférovaní nešťastného otca.... Tých naozaj zaujímavých a emotívne vyhranených dramatických scén tu bolo len pár. Kto chce naozaj vidieť ako funguje nespravodlivosť na francúzskom súde a popritom sa aj zdravo naštvať, tak nech si pozrie snímok Obvinený (2011), ktorý je v tomto smere jednoznačne najlepší. Lepší priemer. 65/100 ()
Rozhněvaný muž třicet stárne během boje za spravedlnost pro svoji dceru. Dan Auteuil opět kouzlí a divák je rozhněván spolu s jeho Bamberskim. Pro českého diváka bude potěšitelným fakt, že neskutečný nepořáďek a korupce ovladájí nejen naši justici (slovo spravedlnost se mi jaksi nedaří v tomto případě použít). ()
Toto je presne ten typ filmu, pri ktorého sledovaní sa vám otvára nôž vo vrecku, avšak je tak 'rýchlo' podaný, že sa vám ten nožík nemá kedy ani otvoriť. ()
Áno, toto je typ filmov, aké sa musia neustále nakrúcať a pre ktoré bol vlastne celuloid vyrobený. To bez ohľadu na ich objektívnu kvalitu, pretože obsah tu zohráva rozhodujúcu úlohu. Je potom škoda, že ak nejaký scenárista vyhrabe podobný prípad z nejakého archívu, tak nevznikne aj skutočne dokonalý film. Spravodlivosť má sotva hodinu a pol a dovolím si povedať, že pri takýchto obrovských časových skokoch je to dosť málo a kľudne by som zvládol aj ďalšiu hodinu, ktorá by viacero vecí viac objasnila, pretože film je veľmi skratkovitý a mohol o európskej byrokracii toho povedať ešte viac. Takto kriticky sme nemali nemecké, a ďalej francúzske a aj rakúske, orgány vykreslené snáď nikde okrem diel z DSV, ale tak hodili francúzskym filmárom rukavicu. Holt sme si rovní a rovnejší a na tom sa bohužiaľ asi nikdy nič nezmení. Ale ani na tom, že najväčšou zbraňou pravdy je čas. ()
Tak toto je jeden z těch příběhů, kdy od začátku do konce musíte držet palce hlavnímu hrdinovi i když vidíte, že mu z toho postupem času pořádně jeblo. Vzhledem k neobvyklým okolnostem a řadě nešťastných ran osudu se ani není čemu divit. Přijít o všechno na čem vám záleží a dívat se, jak se vše kolem vás rozpadá a do toho se ještě nedočkat spravedlnosti, tak to musí sakra bolet. Popravdě řečeno, ona každá nespravedlnost, ať už malá anebo jako v tomto případě velká přeroste postupem času ve vnitřní nenávist, která vás zevnitř sžírá jako jed proti kterému nejsou protilátky. V horších případech to člověka dovede, až k extrémním blbostem a to hlavně protože neví kudy ven. Tak to se přesně stalo našemu hrdinovi Andrému Bamberskimu, kterého skvěle zahrál francouzský herec Daniel Auteuil. Z počátku nám snímek vykresluje příběh vcelku normální francouzské rodinky ve které všechno funguje, jak má až do té doby než zemře jejich teprve čtrnáctiletá dcera. Okolnosti její smrti jsou zahaleny nejastnostmi až do té doby než se při pitvě zjistí, že měla před smrtí pohlavní styk ve kterém byla v bezvědomí. A v tom nastupuje náš André a začíná ten pravý Saigon, který trvá bezmála půlku jeho života. Příběh je vyprávěn pěkně postupně, jak šel čas a my se v něm dozvídáme rok po roce jeho nešťastné boje hlavně se soudní byrokracií. Neschopnost soudů, ministerstev a policie v naší nádherné Evropské unii stoprocentně nefunguje a spolupráce mezi členskými státy už vůbec ne. Píšu to hlavně proto, že tento film byl natočen podle skutečné události a postoj Německa v této kauze je nehorázný, skoro až do nebe volající. Po třicetiletém marasmu, kterým si náš André prošel by si zasloužil minimálně nějakej ten diplom za výdrž a z mého pohledu taktéž obdiv a zasloužených 80%. ()
35 let skutečného případu za méně než hodinu a půl. Za tu dobu se nedá vybudovat soudní drama, protože tu máte třeba jedinou scénu se dvěma právníky následovanou dalším titulkem „o rok později“. Stejně tak se nedá vystavět drama o tom, jak posedlost spravedlivou pomstou ničí život hlavního hrdiny. Buď to můžete brát jako civilizovanou verzi známého Přání smrti, nebo jako obžalobu (ne)fungování evropské justice na konkrétním případu. Film je natočený podle autobiografické knihy hlavní postavy, takže je hereckým sólem Daniela Auteila, nikdo jiný (včetně Sebastiana Kocha) tu nemá moc prostoru. Přes všechny výhrady to má cenu vidět. Kéž by podobných filmů nemuselo vznikat více... ()
Silná záležitosť, ktorej jedinou chybou je skákanie z roka na rok, jedná krátka scéna a zase o rok neskôr a podobne. Je to samozrejme pochopiteľné zohľadňujúc fakt, že celý príbeh trvá cez 30 rokov. Veľmi sympatický herecký výkon predviedol Daniel Auteuil. Neviem si predstaviť lepšie stvárneného otca, ktorý tak dlho bojoval za spravodlivosť pre dávno mŕtvu dcéru a obetoval kvôli tomu aj svoje súkromné šťastie. Zdá sa, že súdny systém bude prehnitý všade na svete bez rozdielu režimu. ()
Život do kinematografie přináší nudné životopisy, ale i neuvěřitelné příběhy, které by z per scenáristů působily jako absurdní troufalosti. Nějak tak může vyznívat příběh, který Spravedlnost pro mou dceru popisuje. Souhlasím, že tvůrci měli v rukách natolik silné karty, že si dovedu představit ještě o něco lepší výsledek, nicméně i současná podoba filmu je nadmíru působivá. Technicky je film vhodně nenápadný (zároveň ale zdařilý) a nechává tak v popředí prostor pro hlavní postavu a její absurdní snažení. A předpokládám, že pro někoho, kdo je rodičem, bude zážitek z filmu ještě diametrálně odlišný. 7/10 ()
Jasné poučení, když člověk tápe a vybírá si stále horší a horší filmy, stačí sáhnout po něčem francouzském a ideálně s úžasným Danielem a hned je z toho plný počet, resp. čtyři hvězdičky a jedna navíc za jeho excelentní a naprosto uvěřitelný výkon o zarputilosti otce, jenž obětuje vše, aby dosáhl spravedlnosti a vnitřního klidu a smíření. Sluší se neopomenout rovněž výtečného Kocha a Croze. ()
Silné nosné téma automaticky nezapomenutelný film neudělá. Povrchně zpracované, zkratkovité, s podivně zvoleným hl. hereckým představitelem (nic proti Auteuilovi). Je prostě divné, když herec, kterému je 66 let (8-10 mu lze ubrat) hraje otce šestileté dívenky (později 14leté dívky, na konci ženy, které by bylo 44 let) a během příběhu vyjma pár šedin navíc téměř nestárne - stále stejně zachovalý muž v roce 2010 jako na počátku let sedmdesátých. Film se odehrává na prostoru 38 let. Jako "hraný dokument" pro informační hodnotu přínosné, jako film bohužel zcela zbytečné a nefunkční. Vše korunuje stopáž, necelých devadesát minut. [FFF 2016] ()
Bylo to hodně dobré, ale mělo to být vynikající. Tvůrci měli k dispozici skvělý námět a perfektní herce, ale z mého pohledu chybělo víc emocí, což se odrazilo především v případě otce. Auteuil hraje dobře, o tom žádná, ale ta jeho umanutost, díky které se snaží takřka třicet let doshánout spravedlnosti, je tu na mě příliš plochá a i emoce jeho ex-manželky a ostaních aktérů kolikrát zůstávaly zcela nevhodně na bodu mrazu. Na druhou stranu jako ukázka toho, jak (ne)pracuje justice, lhostejno zda ve Francii či Německu, to funguje skvěle, ačkoliv ten výsledný efekt nebyl tak silný. Čekal jsem něco podobného Présumé coupable, což jsem bohužel nedostal, ale i tak to stálo za to. 70% ()
Au nom de ma fille má silné příběhové podhoubí, který je brilantně rozvedeno do několika časových mezidobí, v nichž sledujeme zoufalý boj otce proti justičnímu systému. Po celou stopáž filmu se frustrace postavy s mimikrami výborného Daniela Auteuilho "vypalují" skrze obraz přímo do Vás, což má za následek téměř perfektní ponoření do tohoto depresivního děje. Jedinými atributy, které tedy mohu snímku Au nom de ma fille vytknout, obsahují pár hluchých míst a fakt, že z tohoto příběhu by se dalo vykřesat ještě o kousek více dramatických linií, což by klidně mohlo být i na delší stopáži. Až na tyto drobné detaily jsem navýsost spokojen. Skvělá práce! ()
Tento snímek má dvě nepřehlédnutelné přednosti, tou první je silný příběh, sledovat zoufalého otce, jak se ze všech sil snaží dostat za mříže odporného pedofila, jednu nenechalo vydechnout.. Tou druhou je obsazení hlavní role, Daniel Auteuil tady předvádí v kvalitě A+, co všechno umí.. ()
Stala se velká křivda a film je podle skutečného příběhu. Příliš mě to ale nezasáhlo, bylo to celé nějak vlažné. Kromě celkem dobře zahraného zoufalství a sveřeposti hlavního hrdiny tam chyběly jakékoli emoce. ()
I když je příběh podle skutečné události, je to příběh silný a tvůrcům se podařilo sílu tohoto příběhu přenést do filmu. Jasně, líbí se mi to proto, že je to vlastně revenge movie, i když vše v rámci nijak zásadního překročení spravedlnosti ze strany mstícího se. Jít za spravedlností se ale někdy přece jen vyplatí, i když to může trvat skoro 30 let. ()
Silné téma, trochu škoda, že pojaté místy skoro dokumentárně, leč dá se to pochopit. Nacpat třicet let zoufalého otce do jednoho snímku v tomhle bolestném případě není nic jednoduchého. Herecky slušný Auteuil i Koch. Neuvěřitelná laxnost justice se najde v každé zemi, bohužel. ()
Nie je to až tak často, aby som sa zhodol z názormi tunajších komentárov. Prečítal som si komentáre *CARNIFEX* a sochoking a môžem len súhlasiť. Čo sa týka spravodlivosti vo Francúzsku, tak práve v týchto dňoch sa o nej presviedčame - PETER SAGAN. ()