Spravedlnost pro mou dceru

Je obrovská škoda, keď tvorcovia disponujúci v rukách tak neuveriteľne silnými kartami, "odbijú" takúto "wrong story" nejakou slabšou hodinkou a pól, miesto toho, aby po emocionálnej stránke, zašli viac do hĺbky. Ja sa absolútne nesťažujem (!!), lebo "Au nom de ma fille" dokáže pomerne slušne "rozhnevať" či znechutiť, no mám dojem, že sa zo samotného, veľmi, veľmi smutného príbehu, dalo predsa len vyťažiť viac. Na "neprávo", páchané na hocijakom človeku, by sa totiž v žiadnom prípade nemalo zabúdať. Ba práve naopak ... (09.06.2017)

Bylo to hodně dobré, ale mělo to být vynikající. Tvůrci měli k dispozici skvělý námět a perfektní herce, ale z mého pohledu chybělo víc emocí, což se odrazilo především v případě otce. Auteuil hraje dobře, o tom žádná, ale ta jeho umanutost, díky které se snaží takřka třicet let doshánout spravedlnosti, je tu na mě příliš plochá a i emoce jeho ex-manželky a ostaních aktérů kolikrát zůstávaly zcela nevhodně na bodu mrazu. Na druhou stranu jako ukázka toho, jak (ne)pracuje justice, lhostejno zda ve Francii či Německu, to funguje skvěle, ačkoliv ten výsledný efekt nebyl tak silný. Čekal jsem něco podobného Présumé coupable, což jsem bohužel nedostal, ale i tak to stálo za to. 70% (21.06.2017)

Au nom de ma fille má silné příběhové podhoubí, který je brilantně rozvedeno do několika časových mezidobí, v nichž sledujeme zoufalý boj otce proti justičnímu systému. Po celou stopáž filmu se frustrace postavy s mimikrami výborného Daniela Auteuilho "vypalují" skrze obraz přímo do Vás, což má za následek téměř perfektní ponoření do tohoto depresivního děje. Jedinými atributy, které tedy mohu snímku Au nom de ma fille vytknout, obsahují pár hluchých míst a fakt, že z tohoto příběhu by se dalo vykřesat ještě o kousek více dramatických linií, což by klidně mohlo být i na delší stopáži. Až na tyto drobné detaily jsem navýsost spokojen. Skvělá práce! (23.06.2017)

,,NEMŮŽETE BRÁT SPRAVEDLNOST DO SVÝCH RUKOU, PANE BAMBERSKI..“ /// Když ženský nestačí chlap, kterej miluje svoji rodinu, dostanou věci celkem logickej spád. Teda až na tu smrt, vo kterou celou dobu jde. Vyprávění voživený kraťoučkejma flashbackama o fotříkovi, kterej podniká až šílený věci, aby vypátral příčinu smrti svý dcery a hlavně, aby dosáhl spravedlnosti. Daniel Auteuil není žádnej akční hrdina, takže nepobíhá s bouchačkou v ruce, ale používá právníky a spolíhá na soudní systém. Nechávaj vás, abyste mu začali rozumět. Asi bych nedokázal to co von, ale rozumím mu… Skoro neuvěřitelnej třicetiletej příběh o dodrženým slibu, pro všechny, kteří maj rádi skutečný dramata. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti skutečnosti. 2.) Stará se začala učit německy. 3.) Potřebuju zjistit, že nejen Česko je neskutečnej Absurdistán. 4.) Thx za titule „sonnyboy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.09.2017)

35 let skutečného případu za méně než hodinu a půl. Za tu dobu se nedá vybudovat soudní drama, protože tu máte třeba jedinou scénu se dvěma právníky následovanou dalším titulkem „o rok později“. Stejně tak se nedá vystavět drama o tom, jak posedlost spravedlivou pomstou ničí život hlavního hrdiny. Buď to můžete brát jako civilizovanou verzi známého Přání smrti, nebo jako obžalobu (ne)fungování evropské justice na konkrétním případu. Film je natočený podle autobiografické knihy hlavní postavy, takže je hereckým sólem Daniela Auteila, nikdo jiný (včetně Sebastiana Kocha) tu nemá moc prostoru. Přes všechny výhrady to má cenu vidět. Kéž by podobných filmů nemuselo vznikat více... (03.01.2017)