Christo: Walking On Water
Christo: Chôdza po vode
Režie:
Andrey PaounovVOD (1)
Obsahy(1)
Jedinečný, zcela otevřený pohled do tvůrčí dílny muže, jehož neotřelé konceptuální instalace měnily tvář ikonických míst po celém světě. Christo je legendou konceptuálního umění, muž, pro kterého není žádný nápad nerealizovatelný a žádné dimenze příliš megalomanské. Slavné světové monumenty zabalil a umožnil nám spatřit je v úplně jiném kontextu. Všechny tyto instalace realizoval s Jean-Claude, svou uměleckou partnerkou a manželkou. Její smrt v roce 2009 byla pro Christa natolik bolestnou událostí, že přerušil svou uměleckou činnost. Nákladný projekt Plovoucí mola byl v roce 2016 náročným návratem zpět. Dokument Andreje Paounova je pohledem za kulisy legendy jménem Christo, biografickým portrétem i zábavnou poklonou muži, jehož umanutost nerespektuje jakékoli hranice. (Artcam Films)
(více)Recenze (6)
Making of dokumenty často vytvářejí dojem, že natáčení umělci přesně vědí, co dělají, a jen naplňují pečlivě promyšlený plán, který mohou narušit nanejvýš nepředvídatelné jevy typu přírodních živlů. V Chůzi po vodě je tímhle přírodním živlem sám protagonista, který místy působí ztraceně, nejednou mu ujedou nervy a opakovaně sahá k improvizaci, ale nikdy jej neopouští vášeň a energie (projekt chůze po vodě chtěl původně realizovat se svou manželkou a spoluautorkou jeho dřívějších počinů Jeanne-Claude, která se toho ovšem nedožila, takže pro něj šlo o dost osobní záležitost). Až manickou energií je nakažen i film, který má při své stominutové délce a přes zaměření na jedinou landscape instalaci nepolevující spád a uteče fakt rychle. Christo chvíli nepostojí, pořád něco řeší, někoho diriguje nebo vyjadřuje svou frustraci z lidí a moderních technologií. Kamera je přitom stále v jeho blízkosti, stejně neklidná a vždy připravená jako on, a film jeho povahu vykresluje čistě na základě toho, jak se vypořádává (mnohdy neohrabaně a necitlivě) s nastalými problémy. Žádné archivní záběry, mluvící hlavy nebo voice over narušující plynulost svižného vyprávění. Jen vhodně zvolená a uvážlivě využíváná hudba. Záznam vzniku projektu, který lze vnímat jako metaforu našeho postoje k přírodě (ano, člověk může skoro cokoliv, třeba chodit po vodě, jen prostředí musí uzpůsobit svým potřebám pomocí hromady zbytečného plastu - neužitečnost a pomíjivost toho všeho, kterou si Christo narozdíl od některých snobských mecenášů, jejichž gratulace netečně přijímá na večírku, uvědomuje a vlastně trochu dětinsky užívá, pak zároveň vypovídá něco o současném umění), tak ve druhém plánu nenápadně skládá pozoruhodný portrét umanutého, neúnavného umělce, který dokázal ostatní svými nekompromisními požadavky občas vytočit a mnohdy nadchnout. 75% ()
Projekt tedy stál 20 milionů a zaplatí ho kdo? Organizátory zaskočilo množství 55 tisíc návštěvníků, kteří přijeli jen první den projít se po látce položené na vodě na ostrov uprostřed jezera. Nervní atmorféra organizátorů houstne a manažer předpovídá nějakou nehodu...Bulharští vyhazovači na diskotékách jsou na rozdíl od těch zdegenerovaných náckovitých na západě milí. ()
Pološílený stařec a bulharský vyhazovač z diskotéky dělají art. Takže je kolem toho hromada řevu, gest, pobíhání zleva doprava a nadávání na všechny ostatní. Landscape art mě osobně nijak nezajímá a proto jsem s nadšením přijal pojetí dokumentu jako neustálou autorovu válku s technikou, lidmi a vlastními komunikačními schopnostmi. Škoda, že vizuálně je to jen dobře nastříhaná kolekce ošklivých záběrů z digitálních foťáků jako tomu je aktuálně u prakticky všech dokumentů tohoto typu. ()
Artový dokument, ktorý bližšie znázorňuje prípravu a stavbu monumentálneho diela, ktoré sa stalo unikátnou svetovou umeleckou atrakciou. Zároveň je tu pozoruhodný autorov prerod motivácie po smrti manželky a snaha o vytvorenie niečoho zapamätateľného. Pre fanúšikov umenia určite povinnosť, ja som si to pozrel len zo zaujímavosti a celkom ma to bavilo, ale nič extra to pre mňa nie je. 60 % ()