poster

Christo: Chůze po vodě

  • Německo

    Christo: Walking On Water

  • Slovensko

    Christo: Chôdza po vode

Dokumentární / Dobrodružný / Komedie

Itálie / USA / Německo / Spojené arabské emiráty, 2018, 105 min

Režie:

Andrey Paounov

Střih:

Andrey Paounov
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • blondboss
    ***

    Artový dokument, ktorý bližšie znázorňuje prípravu a stavbu monumentálneho diela, ktoré sa stalo unikátnou svetovou umeleckou atrakciou. Zároveň je tu pozoruhodný autorov prerod motivácie po smrti manželky a snaha o vytvorenie niečoho zapamätateľného. Pre fanúšikov umenia určite povinnosť, ja som si to pozrel len zo zaujímavosti a celkom ma to bavilo, ale nič extra to pre mňa nie je. 60 %(29.3.2021)

  • Matty
    ****

    Making of dokumenty často vytvářejí dojem, že natáčení umělci přesně vědí, co dělají, a jen naplňují pečlivě promyšlený plán, který mohou narušit nanejvýš nepředvídatelné jevy typu přírodních živlů. V Chůzi po vodě je tímhle přírodním živlem sám protagonista, který místy působí ztraceně, nejednou mu ujedou nervy a opakovaně sahá k improvizaci, ale nikdy jej neopouští vášeň a energie (projekt chůze po vodě chtěl původně realizovat se svou manželkou a spoluautorkou jeho dřívějších počinů Jeanne-Claude, která se toho ovšem nedožila, takže pro něj šlo o dost osobní záležitost). Až manickou energií je nakažen i film, který má při své stominutové délce a přes zaměření na jedinou landscape instalaci nepolevující spád a uteče fakt rychle. Christo chvíli nepostojí, pořád něco řeší, někoho diriguje nebo vyjadřuje svou frustraci z lidí a moderních technologií. Kamera je přitom stále v jeho blízkosti, stejně neklidná a vždy připravená jako on, a film jeho povahu vykresluje čistě na základě toho, jak se vypořádává (mnohdy neohrabaně a necitlivě) s nastalými problémy. Žádné archivní záběry, mluvící hlavy nebo voice over narušující plynulost svižného vyprávění. Jen vhodně zvolená a uvážlivě využíváná hudba. Záznam vzniku projektu, který lze vnímat jako metaforu našeho postoje k přírodě (ano, člověk může skoro cokoliv, třeba chodit po vodě, jen prostředí musí uzpůsobit svým potřebám pomocí hromady zbytečného plastu - neužitečnost a pomíjivost toho všeho, kterou si Christo narozdíl od některých snobských mecenášů, jejichž gratulace netečně přijímá na večírku, uvědomuje a vlastně trochu dětinsky užívá, pak zároveň vypovídá něco o současném umění), tak ve druhém plánu nenápadně skládá pozoruhodný portrét umanutého, neúnavného umělce, který dokázal ostatní svými nekompromisními požadavky občas vytočit a mnohdy nadchnout. 75%(10.6.2020)

  • Othello
    ****

    Pološílený stařec a bulharský vyhazovač z diskotéky dělají art. Takže je kolem toho hromada řevu, gest, pobíhání zleva doprava a nadávání na všechny ostatní. Landscape art mě osobně nijak nezajímá a proto jsem s nadšením přijal pojetí dokumentu jako neustálou autorovu válku s technikou, lidmi a vlastními komunikačními schopnostmi. Škoda, že vizuálně je to jen dobře nastříhaná kolekce ošklivých záběrů z digitálních foťáků jako tomu je aktuálně u prakticky všech dokumentů tohoto typu.(24.9.2020)