Záhadná bouře

Čekal jsem od toho tak trochu novodobý Butterfly efect, ale těch časovejch rovin tam zas tolik nebylo. Takže se to podobalo spíš frekvenci, ale místo naloženýho scifi to bylo spíš krimi drama. Víc jak polovinu filmu to byl slušnej guláš, až posledních 20 min. začalo odpovídat na otázky, ale vzhledem k tomu že to mělo 2 hod., to bylo chvílema moc natahovaný. Já takový nadšení tady nesdílím. (09.01.2021)

Na doporučení MajkHany jsem si pustila další dílo od režiséra Oriol Paulo. A opět to byl zajímavý propletenec událostí. Pekelné soustředění je nutností! Líbil se mi originální nápad a skvělé provedení. Celé dvě hodiny na vás tvůrci bombí jednu událost za druhou a vy jste stále v napětí, jak hlavní hrdinka z té šlamastiky vybruslí. Vera mi moc sympatická nebyla, ale vyvažoval to Professor, který si tu střihl vedlejší postavu. Bylo zvláštní ho vidět v jiné roli. Moc toho o filmu říct nejde, abych nevyspoilerovala. Snad jen, že s koncem jsem byla nadmíru spokojená. Mozkové rotory mi ale fungovaly takovým tempem, že jsem ihned po filmu usnula. Nedoporučuji se dívat při únavě. V celkovém součtu ale bylo tohle dílo trošku slabší než Contratiempo. (22.11.2023)

Námetovo podobné Frekvencii (2000), no o málinko slabšie. Hlavne čo sa týka mysteriózneho pocitu a pútavosti. Ale príbeh bol zaujímavý a jednotlivé časové skoky jednoduché a prehľadné. Pár chybičiek a nejasností by sa síce našlo (napr. ako vedeli kde treba presne kopať na tom bitúnku?), no celkovo to pôsobilo slušným dojmom. Takéto niečo ja môžem. Slušný nadpriemer. 80/100 (27.06.2019)

Píše se rok 1989, v Berlíně se hroutí zeď symbolizující komunismus, nad Španělskem zuří zvláštní bouřka a malý kluk slyší z vedlejšího baráku podivné zvuky. Rozhodne se neplechu prozkoumat a to ho stojí život. Durante la tormenta si velmi chytře hraje s vděčnými časovými paradoxy a nutí diváka neustále přemýšlet. Přitom z něj ani na chvíli nedělá blbce a rozehrává sofistikovanou časovou pastičku. Cool věc, doporučuju. (09.03.2024)

Po režisérových filmech Tělo a Contratiempo jsem už měl jistá, poměrně vysoká očekávání. A Oriol Paulo mě zase nezklamal, ačkoliv v tomto případě jde o trochu nevyrovnanou podívanou a oba výše zmíněné snímky jsou přece jen kvalitnější a hlavně propracovanější. Režisér byl tentokrát ještě ambicióznější a pustil se do látky, na které by se mnoho jiných tvůrců dost možná zcela odvařilo. A pravdou je, že není úplně jednoduché přijmout všechny zákonitosti onoho „sci-fi“ světa (největší problém jsem měl s „rozpomínacími doteky“). Pokud už však přistoupíte na pravidla hry, můžete se slušně pobavit jako já. Protože co do atmosféry, napětí a emocí jsem byl moc spokojený. Horší to ovšem bylo s motivacemi určitých postav a především pak chováním některých z nich (tím spíš, že není tak obtížné uhádnout totožnost „oné“ osoby). Když si pak v duchu začnete přehrávat jisté momentky, nedává vám konání některých zúčastněných tak úplně smysl, což je trochu škoda. Na slabší 4* to ale ještě stačit bude a já se těším na další tvůrcův počin. (07.04.2019)