Yesterday

Od Love Actually by člověk kvalitní romantickou komedii těžko dohledal (veškeré pokusy o napodobeninu, pokračování nebo "něco jako"..., vyjma jedné polské záležitosti, selhaly a vyzněly spíše trapně) a za další pokládám ústřední motiv za obdivuhodně zábavný. Svět bez Beatles by byl skutečně horší, minimálně pro ty, které jejich hudba vždycky potěší. Úroveň filmu šlape od A-Z bez jakéhokoli zaváhání, ve scénáři mě nerozladila žádná mezera, Koothrappali mě bavil a zajímal celou dobu a Lilly James byla jedním slovem: úžasná! Film zároveň obsahuje jednu parádní šlehu, která by mě asi nenapadla, ale zaskočila mě solidně. :-) Perfect! Zarazilo mě to na chvíli do sedadla, přičemž to bylo tak prosté... Ano, v jednoduchosti je krása. Kdo se chce příjemně pobavit u letní, vkusné, laskavé, srdečné záležitosti, má zrovna možnost. Něco mi říká, že si Yesterday najde několik diváků, kteří přesně takovýto Boyleův počin dokáží ocenit. Největší devizou filmu je ten nenápadný, nenásilný dojem, že dílko svým "srdcem" přímo koresponduje se skladbami legendárních Brouků. Kdo je má rád, bude vědět, co tím myslím... čaute. :) (27.06.2019)

I tentokrát se ocitáme pod tíhou vřelosti a pozitivity, ale něco tomu chybí. V žádném případě neříkám, že by byl Danny Boyle špatný režisér, ale možná měl mnou milovaný autor Richard Curtis usednout i na režisérskou stoličku. V naprosto jedinečné Lásce nebeské jsme byli svědky metody pokusů a omylů. U Lásky čas přidal Curtis fantaskní prvek cestování v čase. Zafungovalo to. I tady si pomohl fantaskním prvkem. Příjemně plynoucí romantika z britských ostrovů (vážně miluju ten jazyk) dorazila znovu, má to ale několik zdvižených ukazováků. Curtisův humor naštěstí není primitivní, ale tentokrát je ho zoufale málo. Našemu hrdinovi se nedaří prorazit, svého muzikantského snu se začíná pomalu vzdávat, ač ho kupředu žene holka pro všechno, mimo jiné i jeho „manažerka“ s tváří sličné Lily James. Pomůže, že nikdo netuší, že někdy existovala jedna z největších hudebních legend: The Beatles. Notoricky známé skladby prostě nikdo nezná. Stačil dvanáctivteřinový celosvětový výpadek proudu. Texty písniček slavné čtveřice z Liverpoolu mu dokonale změní život, jenže zářná kariéra písničkářského génia úplně nepasuje s láskou z malého městečka. Jenže je to kariéra postavená na lži. Zda je obyčejným zlodějem, mu proudí v hlavě po celou dobu, ale na dřeň s myšlenkou „krádeže slávy“ nepracujeme. Do hloubky nejdeme ani s tím, co má blackout společného s kolektivní společenskou pamětí. I v případě rýpání si do hudebního průmyslu šlo víc přitlačit na pilu. A konečně vývoj ústředního vztahu nemá takovou gradaci, jakou bych si přál. Curtis prostě zapomíná na skutečně bolavé momenty a nepřináší ani hořké otázky. Čelí jen „nějakým“ rozhodnutím, která se stejně obratem vyřeší. No, není toho (těch výtek) úplně málo. Rukopis režiséra Dannyho Boylea je vidět v momentech, které umožňují hravost, debutující Himesh Patel je fajn, poraženecká pokora Eda Sheerana rovněž. Přál bych si každopádně větší dynamiku, nějaký zásadní moment i výraznější tečku. A bohužel (u Curtise to zamrzí dvojnásob) i opravdové emoce. Tři až čtyři hvězdy!! (27.06.2019)

"Let him be." ■ Hodně nápadité. Hravé. Současně trochu (občas dost) smutné. Hudební průmysl zobrazen až na hranici parodie, což je asi dobře, protože jinak by to šlo do thrilleru. Písničky od Beatles jinak - a nebylo to zlé, protože Himesh Patel má svůj vlastní, osobitý přístup. Když mu ve studiu v některých okamžicích dělala ve studiu Lily James harmony, říkal jsem si, že tam ten ženský hlas vůbec není zlý. Hodnotím pozitivně a asi budu chtít vidět znova. ■ "Vypadáte jako Ed Sheeran." (12.08.2019)

Body navíc dávám za nezničitelné melodie, jimž atmosféra stadionu ve Wembley ještě přidá na síle, už byla řeč. Svou roli sehraje také nevtíravě pohodová nálada a konečně i britský humor, jejž zastupují John Lennon, Harry Potter či zamítnutý název slavného Bílého alba Beatles, protože to by dneska narazilo – je totiž moc bílé. Na zajímavý výchozí nápad se přilepí zbytečná romance. Ed Sheeran jako hvězda do party dobře zapadá. Ze začátku příšerné nudné písně, mnoho vysvětlivek a vtipné probíjení se umělce k vrcholu jako odlehlý stan na fesťáku a koncert pro čtyři nudící se děti. Stylizace je odlehčená. (21.10.2019)

Až na vtipný nápad: Co kdyby Beatles nikdy neexistovali? je až podivuhodné, jak zbytek filmu je naprosto bez nápadu. On ani nedokáže nabídnout očekávatelná klišé. Takže hudebník, který se rázem proslaví překradenými písničkami, není vůbec obklopený nějakou slávou. On řeší umrněné trable s láskou, s karikaturou zlé manažerky, s manažerem neschopou, ale nijak se ta jeho přeukrutná sláva nezobrazuje, jen se o ní mluví. ___ Je to nudné, o ničem, hloupé a trapné. SHRNUTÍ: Let it be. (02.01.2021)