Trafikant

Silný příběh z předválečné Vídně, byť z prostředí jedné jediné ulice. To ale vůbec nevadí, protože v příběhu je vše, co od podobného námětu požadujete. Skvostná atmosféra doby, postavy, kde z jedné strany jsou ti normální a z druhé strany jsou jednoznační pochlebovači Hitlera. K tomu úžasný Bruno Ganz na sklonku života v krásné roli Sigmunda Freuda. Dokonce i odkaz na Česko a holku z Dobrovic tu je. Jen škoda, že je to tady film tak zapadlý. Nezaslouží si to. (20.12.2021)

Film mě dostal svou atmosférou, ani napodruhé jsem se nedokázala odtrhnout a dívala se znovu až do konce. Snad pro tu iluzi starých časů a vídeňských uliček. (03.11.2022)

Opět jsem si potvrdil, že filmové adaptace literárních bestsellerů jsou obvykle sračky. Ten film je prostě hrozný, jeho neschopnost vyprávět nějaký dramatický (nedejbože originální) příběh je přímo omračující, a celé je to tak strašně nudné, že se ty necelé dvě hodiny zdají téměř nekonečné. A konkrétně v tomto případě mě ještě irituje ten nedůstojný taneček na hrobě Freuda, na jehož slávě ten film parazituje (to, že ho navíc ztvárnil stejný herec, který hrál dříve i Hitlera, prostě nevymyslíš) - ty repliky, které z Bruna Hanze padají, mi přišly téměř nesnesitelné - Seethaler podle mě zná Freudovo učení a osobnost jen z rychlíku, jinak by mu nemohl vkládat do úst takové banality. Emma Drogunova mě zde ovšem neuvěřitelně okouzlila (ostatně k filmu mě přivedla právě ona, byť jsem byl nakonec zklamaný, protože trailer sliboval něco, co jsem nakonec nedostal), její herecký prostor zde ale bohužel není velký a mohlo jí tam být víc (když tedy pominu to, jak hloupá její postava v tom filmu vlastně je). Myslím, že naposledy mě podobným způsobem iritoval film Nebezpečná metoda - to nemůžou chudáka Freuda nechat na pokoji? (27.06.2020)

Iniciace mladého Franze je provedena podle běžných iniciačních představ soudobých filmovýcha literárních tvůrců. Spolu s ním procházíme spoustou cest a cestiček, které (bohužel) nikam nevedou. Navíc má Franz smůlu, že se to děje v období Kurt Schuschnigg/Adolf Hitller - tedy kolem (pro Rakousko) neslavného Anschlussu, který tu bylo možno vystopovat jen podle individuálních otisků. Děj je sestaven z několika banálních, vesměs standardních osudových okamžiků vesnického balíka Franze Huchela, jehož kamarádství se Sigmundem Freudem je přitom krajně podezřelé a málo uvěřitelné; především pro hloupoučké fráze, kterými nebohého hocha obdařuje a navíc ho učí kouřit (Franz je asi jediný osmánctiletý trafikant celé Vídni, který nekouří). Nejzajímavější byl (alespoň pro mě) život v ulici, kde veteránem z předchozí války (pravděpodobně jeho otcem) vedou trafiku. Po (úspěšné) iniciaci se Franz vrací domů k mámě a doufejme, že tam zůstane po zbytek života - všem pokud si pro něj nedojede Gestapo, které zřejmě časem zjistí, kdo strhl vlajku z hakekrajcem a na stožár pověsil kalhoty s jednou nohavicí, do kterých fouká celá Vídeň, aby se pěkně nadouvaly. --- Na filmu jsem byl v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě. Zpět jsem jel vlakem v 21,02, tedy jeli jsme: strojvedoucí, průvodčí a já. Vystoupil jsem na Veselíčku, do Žďáru vlak dojel bez jediného cestujícího (dle vyjádření milé paní průvodčí měl 147 míst k sedění). To, že tento vlak jezdí každou hodinu považuji za stejnou kulturní vymoženost, jako odskočit si na film do jiného města. Kéž by byl tento spoj zachován a lidé přišli k rozumu a neblokovali svými auty zimní silnici č. 19. (12.12.2023)

Typický príklad preplácaného filmu, ktorý balansuje na hrane dvoch žánrov. Samostatná vojnová dráma z pohľadu trafikanta by bola skvelá, rovnako ako aj samostatná psychologická dráma orientovaná na Freudove prelomové teórie v psychológii. Ale spolu, na čo to bolo dobré? Menej je niekedy viac, a keby bol film orientovaný len na jednu z týchto línii, mohol byť potenciálne odosť lepší. Tá romantická zápletka bola samozrejme neškodná a bola by dobrá tak či tak. Ale inak beriem tú snahu robiť dva žánre naraz ako veľmi nešťastné riešenie. Každopádne, film bol zaujímavý, pútavý, dokonca mal aj morálno-etický rozmer. Atmosféra predvojnovej Viedne bola rozhodne fascinujúca. Takže z celkového pohľadu to bolo dosť na úrovni, akurát mi to v dôsledku toho kombinovania prišlo akési všeobecné. 3* (30.07.2020)

Spíš pár postřehů, než nějaký ucelený komentář. Celý příběh měl jasný směr, ale místy to dost pokulhávalo. Trochu zvláštní, že se kluk ve Vídni upne pouze na jednu holku. A i když školy neměl, tak to mohl na konci udělat jinak. A ne jenom čekat. (22.09.2019)

Takové vůbec ne špatně zahrané zpracování podle románu Roberta Seethalera. Něco mezi Skřivánky na niti, Musíme si pomáhat a Obsluhoval jsem anglického krále, jen nečekejte, že vás příběh někam dovede. (15.03.2020)

Občas až do najmenších detailov vykreslený obraz doby. Sloboda národa sa odvíja od slobody jednotlivcov (aj keď "Die Freiheit eines Volkes braucht die Freiheit seiner Herzen" znie krajšie). Bravo! Dík za titule tkimitkiy. (04.04.2020)

Táto nemecko-rakúska melodráma vcelku verne zobrazuje atmosféru medzivojnového obdobia so všetkým, čo k tomu patrí, a v trochu nezvyčajnej forme ukazuje psychologické pochody mladého trafikanta snažiaceho sa vyznať vo svojich myšlienkach a pocitoch. Podľa mňa dosť nudný film obsahovo, ale za to atmosfericky a vizuálne veľmi slušne a remeselne spracovaný. A Bruno Ganz vítaným bonusom v podobe Freuda - R.I.P. Maestro. 60 % (08.11.2020)

Zaujímavé je, že tento film nemá žiadneho konkrétneho záporného hrdinu. Zlo predstavuje dav nacistov a ich byrokratická mašinéria. Napriek tomu sa tam zlého udeje dosť. (17.07.2019)

Trochu sociálna (těžké živobytí na venkově vs. rozmarný život města), trochu trafiky (ale rozhodně žádný kouřový opar), trochu hubených kulis (jako hodně scvrklá Vídeň), trochu antinacismu (nebo spíš univerzálních sviní a židů), trochu nešťastné lásky (hošíček od jezera a protřelá Češka), trochu Freuda (ale promarněné téma snů)... na výsledek se dobře kouká, ale také stejně snadno protéká mezi prsty... (31.05.2020)

Oceňuji výborné ztvárnění vídeňského prostředí 30.let a jeho náhlé změny po Anschlussu (obsazení  Rakouska Hitlerem v r. 1938). Film předvádí exempláře primitivních ubožáků, kteří se nástupem jakékoliv diktatury stávají "nadlidmi". Stačí jim navléknout si na rukáv červenou pásku s hákovým křížem (nebo srpem a kladivem, či rudou hvězdou jinde a jindy, že) a jsou schopni ubližovat všem ostatním, jinakým. Aniž mám na mysli půvabnou Anežku či Freuda, (který se narodil v moravském Freibergu/Příboru), co by spojovací body, se svou atmosférou děj od českého prostředí moc neliší. V tomto jsme si s Rakušany díky dlouhému soužití velice blízcí. Nejvíc mne asi zaujal přesvědčivý/sympatický Bruno Ganz jako Sigmund Freud (tedy ve vděčnější roli, než ho všichni dosud zřejmě známe). Jako negativum mi připadaly některé nepřesvědčivé, nereálné momenty (např. scéna uvnitř řeznictví, nebo kalhoty na stožáru). Ubraly filmu na věrohodnosti. (03.07.2022)