JoJova prazvláštní dobrodružství - Ógon no kaze

U každé nové řady JoJa si můžete být jisti tím, že vás oproti předchozím řadám dokáže něčím silně překvapit jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. U páté řady je tím největším pozitivem fakt, že se v ní na rozdíl od čtvrté řady objevuje minimum postav či odkazů na předchozí dění, takže pokud uvažujete o puštění se do JoJa odprostřed, protože se vám nechce prokousávat dějem od první řady, mohl by pro vás být Ógon no kaze tím vhodným odrazovým můstkem. Dalším plusem je změna prostředí, kdy se nepodíváme ani na moment do Japonska či Egypta a celou dobu zůstaneme ve slunné Itálii, kde budeme mít co do činění s mafií a samozřejmě hromadou standů. Rovněž oceňuji i to, že tato řada nestojí ani nepadá pouze na hlavním hrdinovi, jenž by svými schopnostmi výrazně převyšoval zbytek postav, ale jejich schopnosti jsou víceméně vyrovnané a všichni mají stejnou šanci se projevit. Potud bych chválil. Teď ovšem přichází na řadu to, co vidím jako největší problém této řady, a to sice že působí dojmem do počtu. Bohužel. Do JoJo světa ve své podstatě nepřináší nic nového, ba naopak působí dojmem, jako by pravidla tohoto univerza narušovala – zatímco v předchozích řadách bylo užívání standů prezentováno jako silně výběrová záležitost pro jedince, kteří mají co do činění s jistým šípem či krví Joestarů, zdejší dění působí naopak dojmem, že se uživatelem standu může stát každý druhý Lojza. Další povzdechnutí se týká první poloviny seriálu, kdy se tvůrcům vůbec nedaří navnadit diváka na následující dění a nabídnout takovou zápletku, která by vyvolala přirozenou zvědavost a hlad po dalších dílech – zatímco předchozím řadám se to podařilo vždy už v prvních dílech, této řadě se to nedaří vůbec. Souboje jsou matné, postrádají lehkost a nápad a působí natahovaně, v horším případě pak až nápadně připomínají některé souboje z minulých řad, záporáci postrádají charisma a celkově působí první polovina jen jako velmi slabý výluh z osvědčených ingrediencí, na které si fanoušci JoJa potrpí. Druhá polovina tento dojem naštěstí napravuje a nabízí mnohem svižnější tempo, nápaditější souboje, nečekané zvraty a samozřejmě řádně vypointované finále – to by už nebyl Araki, aby si tradičně nevychutnal konečné zúčtování s hlavním záporákem. Co říct závěrem? Skalní fanoušci se samozřejmě spokojí i s touto řadou, noví diváci ji zase nebudou mít s čím srovnat, takže ji pravděpodobně ocení taky, ale jelikož já nespadám ani do jedné kategorie, tak mi to v celkovém ohledu vychází na dosud nejslabší řadu. Zcela průměrné 3*. (17.12.2019)

MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA MUDA (25.07.2019)

Ano, to, co vidíš, je skutečně realita. Tvoje schopnost skutečně vidí činy, které skutečně vykonáme. Nikdy však nedospěješ ke skutečnosti, která nastane. Nikdo, kdo stojí přede mnou, tak nikdy neučiní. Bez ohledu na to, jakými schopnostmi disponují! Toto je Gold Experience Requiem! 9,5/10 (29.04.2023)

No nevím, tohle mě moc nebavilo. Postavy sice opět dobré, ale příběh je zase zbytečně natažený, nudných částí tam bylo víc než dost a zakončení taky nebyl zázrak. 4.4/10 (04.03.2024)