poster

Dobrá smrt

  • Slovensko

    Dobrá smrť

  • angličtina

    The Good Death

Dokumentární / Životopisný

Slovensko / Česko / Rakousko / Francie, 2018, 83 min (Alternativní: 52 min)

Režie:

Tomáš Krupa

Kamera:

Ondrej Szollos

Hrají:

Janette Butlin
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Autogram
    ****

    Touto cestou Vás oficiálne žiadam o asistenciu pri dobrovoľnej smrti. –––– Neobyčajný dokument na krajinu ako Slovensko a určite aj na krajinu, kde sa eutanázia môže vykonávať. V kratšej televíznej verzii som bol očividne o niečo ukrátený. Ale aj tak ma prekvapila prirodzenosť všetkých aktérov, absencia akéhokoľvek komentátora a vysvetľujúcich titulkov. Vyhnúť sa takýmto univerzálnym barličkám dokumentov určite nebolo jednoduché, ale podarilo sa. –––– Utrpenie a bolesť sú pre teba dobré. Je to Božia vôľa. A ty si povinný zomrieť vtedy, keď sa tak rozhodne Boh. Ani o sekundu skôr. – Ja v takého Boha neverím.(10.11.2019)

  • Marze
    ****

    Trochu morbidní dokument. Měl jsem pocit, že se Janette chce rodina zbavit. Nejčastějšími projevy pokročilých stádií nevylečitelných onemocnění jsou bolesti, nevolnost a zvracení, zácpa, dušnost, slabost a vyčerpání, nespavost, úzkost, zmatenost, deprese a další psychické symptomy. Nic takového zde vidět nebylo. Film je to neobvyklý. pozitivní, přestože mluví o smrti. Léčivý, protože se člověk zastydí za vlastní bolestínství. Čistý, protože nesoudí. „Život není fér, tak proč bych zrovna já měla být zdravá? Matka proseděla třicet let v křesle, to já nechci,“ shrnuje, proč jedná s klinikou ve Švýcarsku, kde je asistovaná sebevražda legální.Na rozdíl od Anglie, kde na ni kvůli zamýšlené eutanazii poslali psychiatra. „Zavřeli by mě do blázince,“ bojí se – a při návštěvě již nemohoucího manžela v ústavu jí divák naprosto rozumí. Syn s neléčitelnou nemocí ještě bojuje, zkoumá ji ve vlastní laboratoři. Zdravá dcera by měla maminku ráda na své svatbě: „Jenže ještě nemá datum, kdežto já datum své smrti už ano. Nemohu pořád čekat, až se ona rozhoupe.“ Přípravy na poslední krok sleduje Dobrá smrt při vší neodvratnosti věcně, střízlivě, ztišeně, otevřeně a bez hysterie. Jak to sdělit malým dětem, komu předat dům, co ještě zařídit s přáteli. Třebaže vesměs prokazují vrcholné sebeovládání, všichni to nesou hůře než sama žena, která jim s usměvavou rozvahou opakuje: „Je to v pořádku, jsem klidná, jsem rozhodnutá.“ Jako v přímém přenosu Jestli se doposud jejím postojům někdo bránil, v Basileji dostane novou dávku argumentů v podobě vykonavatelky konečného aktu: věřící lékařky. Přiznání, že zvládá „jen dvě asistované sebevraždy týdně, protože se s tím taky musím vyrovnat“, navíc znásobí doktorčina zpověď o údělu vlastního otce, který do té doby přesvědčenou zachránkyni životů zviklal a převedl na druhou stranu barikády.Znovu platí, že se tu hovoří fakticky, rozumně, bez vydírání; v hraném snímku by se takové postavy blížily sci-fi, kdežto dokument naopak posilují. Jak strávit poslední den s vědomím, že příští nebude? Co si ještě říci s rodinou, než má žena vlastní rukou pod dohledem kamery otočit ventilem s vyžádaným bezbolestným věčným spánkem? Skoro jako v přímém přenosu, bez hodnotících znamének, morálních polemik či emočních výkřiků sleduje Dobrá smrt příběh jednoho odcházení.(29.2.2020)

  • Slarque
    ****

    Velmi citlivě natočený dokument o něčem natolik kontroverzním, jako je pro většinu společnosti asistovaná sebevražda. Jistě, ve filmu je zmíněn i katolický pohled na věc: člověk má trpět tak dlouho, dokud Bůh neusoudí, že to už stačilo, a nepovolá ho k sobě. A nejspíš kvůli tomu se množství zemí, kde je legální eutanázie moc nezvyšuje. Bohužel jsem viděl jen o půl hodinu cenzurovanou verzi, což je o to víc na palici, že ČT byla jedním z koproducentů dokumentu. Ale před rokem jsem na film v kině nikde nenarazil. Takže další důkaz nezastupitelnosti kinodistribuce u nás? :-/(10.12.2020)

  • hygienik

    TOTO MÁ BYŤ SLOBODA? Je nesporné, že prakticky každý človek dnes môže spáchať samovraždu, ak chce. Nepotrebuje na to požehnání úřadů. Lenže v štátoch, kde je eutanázia legálna je riziko, že niekto rozhodne o vašej smrti napriek tomu, že vy budete chcieť žiť. Napr. jednoducho preto, že ste starý a váš pobyt v domove je pre vaše deti drahý. Konkrétne v Belgicku sú rodičia, ktorí nedali svoje dieťa s mozgovou obrnou na eutanáziu odsudzovaní okoloidúcimi ako necitliví, pričom obrna vôbec nebolí, ani nie je smrteľná. A podľa slov lekára sa "eutanázia v Holandsku stala nepísanou dogmou, o ktorej sa nediskutuje". https://www.tvlux.sk/archiv/play/22732 EUTANÁZIA NA PRVÝ POHĽAD DÁVA JEDINCOVI KONTROLU NAD VLASTNOU SMRŤOU. V SKUTOČNOSTI JE TO ŠTÁT, KTO MÁ KONTROLU NAD EUTANÁZIOU A TÝM AJ SMRŤOU.(27.3.2020)

  • Psice
    ****

    Za každý další film o asistované sebevraždě jsem ráda. Tomáš Krupa sledoval velmi citlivě poslední měsíce života Janette, která trpěla svalovou distrofií, jež zdědila po matce a která u Janette propukla až ve středním věku (stejnou diagnózu má i její syn). Milovnice života a majitelka magické zahrady dospěla jednoho dne k rozhodnutí, že svou pouť na tomto světě ukončí, protože chce zemřít - respektive si nedovede představit, že by její život mohl být i nadále důstojný vzhledem k tomu, jak paralyzující je její nemoc. Vydává se proto spolu se svým synem a dcerou do Švýcarska, který jako jediný stát na světě umožňuje realizaci asistované sebevraždy cizincům. Zajímavý je rozhovor s lékařkou Erikou Preisig, která je tváří organizace Lifecircle a asistuje při smrti Janett. Především mě zaujal její životní obrat od striktního názoru, že je asistovaná sebevražda šílenstvím a že je paliativní péče dostačujícím řešením. Nyní sama asistuje při sebevraždách - bodem zlomu se stala její osobní zkušenost se smrtí blízké osoby. Její pohled na lidskou důstojnost, život a utrpení se mnou velmi rezonoval. Nevím, jaký konec bude mít můj život, ale domnívám se, že by měl mít každý člověk možnost volby svůj život důstojně ukončit ve chvíli, kdy je prokazatelné, že bude nevyléčitelné onemocnění čím dál tím více progresivní.(14.3.2019)

  • - Natáčení probíhalo v West Mersea (Anglie), v Basileji (Švýcarsko) a ve Washingtonu (USA). (Stoka)

  • - Cesta ke zrození snímku vedla přes jednu zahraniční konferenci o asistovaném odchodu ze světa. Tvůrci se tam potkali se švýcarskou lékařkou Erikou Preisig, která se eutanazii léta věnuje. Tato neobyčejně silná osobnost a žena plná pochopení a soucitu souhlasila s tím, že se zúčastní natáčení filmu na dané téma, pokud se najde vhodný pacient či pacientka, tedy někdo, kdo bude souhlasit s přítomností kamery během svých posledních měsíců života. (Stoka)