Obsahy(1)
I divadla mají své osudy a lidé je vytvářejí. Dokument k 70. výročí založení stálého profesionálního divadla v Libni. Počátky libeňského divadla, dnešního Divadla pod Palmovkou, jsou spjaty s hostincem U Deutschů z roku 1865. Hrálo se tady zprvu na improvizovaném jevišti v hospodském sále, ale roku 1905 byla stará budova zbořena a postavena nová – Hotel u Deutschů. Přestavěn byl i sál na divadelní. A to pro operetní divu Marii Groszovou. Moc se jí tady ale nedařilo, a tak o dva roky později si prostor nechala upravit jiná slavná subreta – Marie Zieglerová. Dokonce ve svém divadle, jako druhá na světě hned po vídeňské premiéře, uvedla Lehárovu Veselou vdovu. Ale i ona zkrachovala. Stálé profesionální divadlo tady vzniklo až v roce 1948, kdy sem přišla skupina z žižkovského divadla Akropolis, vlastníma rukama se podílela na rekonstrukci divadla a začala tvořit novou etapu libeňské scény. První zásadní vrchol znamenala etapa působení režiséra, herce a ředitele Václava Lohniského ve druhé polovině 50. let a v letech 60., kdy se na libeňské scéně uváděly v československých premiérách nejen tituly největších světových dramatiků současnosti, ale českým divákům zde byla objevena i díla minulých století, o nichž si dnes myslíme, že je vlastně známe odedávna. Dějiny libeňského divadla jsou napínavé nejen v tom, jak se divadlo ve vrcholných etapách stávalo jedním z českých divadelních center, ale i v osudech svých protagonistů. Zachytit genia loci tohoto místa se pokusil i náš dokumentární film. (Česká televize)
(více)Recenze (4)
S ohledem na fakt, že mě čeká má první pravidelná divácká divadelní sezona, snažím se dostat do sebe dostat co nejvíce vědomostí a jelikož jsem audiovizuální člověk šmejdím na webu a hledám. Hledal jsem úplně jiný dokument o jiném divadle, ale ten ČT asi přede mnou schovala a vypadla na mě Palmovka. Což mě nadchlo, protože právě Divadlo pod Palmovkou je můj největší favorit na mou první diváckou sezonu. Dokument je rozdělen na časová období a hned úvod mě jako žižkováka miel potěšil, když jsem se dověděl odkud Palmovka pochází. Pak mě nesmírně zaujala éra Václava Lohniského, to opravdu musela být slast sedět v divadle. Trošku mrzí že na fotografiích jsem viděl velké herecké ikony, ale dokument je nezmiňuje, věnuje se asi celkem právem hlavěn režisérům a dramaturgům a jen několika hercům s každé éry. Jeden příběh od Ladislava Mrkvičky mě praštil a asi to bych hodně charakterní chlap. Ještě bych si přál vidět Slečnu Julii mladým Jirkou Langmajerem a Vilmou Cibulkovou. No a dnešní éra ? Já jako absolutní laik si myslím , že Palmice má hodně dobře nášláplo a Terezku po shlednutém představení Žítkovských bohyní, považuju za jednu z nejtalentovanějších českých hereček. ()
Nadchly mě ukázky z představení. Škoda, že Česká televize neuvede nějaký záznam divadelního představem z divadla Pod Palmovkou. ()
Hezký průřez historií tohoto známého divadla, lidmi a divadelními kusy. O povodních 2002 jsem pořídil fotku vody, která sahala až k metru a k divadlu se nedalo dostat. Pobavila mě ta divadelní ukázka, v níž dáma oprávněně vyjela kvůli tomu, že ji tipovali hodně let. ()
Fajne...(přidal jsem herce) ()