De dirigent
The Conductor
Režie:
Maria PetersScénář:
Maria PetersKamera:
Rolf DekensHrají:
Christanne de Bruijn, Benjamin Wainwright, Scott Turner Schofield, Seumas F. Sargent, Annet Malherbe, Raymond Thiry, Gijs Scholten van Aschat (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film Dirigentka je inspirován strhujícím životním příběhem rodilé Holanďanky Antonie Bricové, první úspěšné dirigentky v dějinách. Podmanivý příběh o ctižádosti, lásce a odvaze se odehrává v Amsterodamu, Berlíně a New Yorku 20. století... Spojené státy roku 1926: Čtyřiadvacetiletá Holaňďanka Antonia Bricová byla ještě dítě, když se svými rodiči emigrovala do Ameriky. Sní o tom, že se stane dirigentkou, ale nikdo její ambice nebere vážně. I její učitel klavíru ji zrazuje od absolvování přijímacích zkoušek na konzervatoř. Protože Antonia nemá co ztratit, vrátí se do své vlasti, kde prosí slavného dirigenta Mengelberga, aby jí dával hodiny dirigování. Mengelbergovi se však její nápad nezamlouvá a pošle ji do Berlína, kde má, navzdory všem očekáváním, jako žena větší šanci uspět. Po dvouletém studiu na Hudební akademii se Antonia stane první ženou, která kdy dirigovala berlínský filharmonický orchestr. (Cinemax)
(více)Recenze (24)
Nizozemci jsou s tou svojí kinematografií v rámci Evropy u mě až na těch spodnějších příčkách. Příjemné pro mě tedy bylo překvapení, když jsem na Cinemaxu zhlédl Dirigentku, která nepůsobí jen nizozemsky, ona dokonce působí poměrně světově. Pro hlavní herečku – Christanne de Bruijn – to byl navíc první filmový zářez a hned to na ní celé navalili. A ona se toho chopila se vší vervou. Pěkný příběh, nádherně ztvárněné období, lehce feministické, ale všechno ku prospěchu věci. ()
Jakýkoliv příběh o silné ženě, která si šla za svým a začala nám ženám vyšlapávat cestu ke splnění svých snů, se mnou vždycky aspoň trochu pohne. Sledovat dobu, kdy bylo pro ženu téměř nemožné postavit se před orchestr ve mně vzbuzuje řadu pocitů. Dnes je sice situace jinde, ale rozhodně se nedá říct, že by si všechny ženy všude na světě mohly určit čím budou. A tam, kde si zvolit můžou, v některých oborech stále platí, že nejsou uznávány tolik, jako muži. A to nejen mužským pohlavím, ale i tím ženským. Sama si pod slovem "dirigent" představím muže. Tak to máme zažitý, tak je nám to předkládáno. Věřím, že teď se moje vnímání téhle profese změní. Moc mě nebavila romantická linka, ta byla celkem jednoduchá. Na druhou stranu byla asi pro dotvoření příběhy nutná, nebo téměř nezbytná. A to, že jsem v určitou chvíli neměla pro hrdinku pochopení je logické. Láska z nás dělá blázny dnes a denně. Váhala jsem, ale feministka ve mně mě nakonec donutila přiklonit se k vyššímu hodnocení. 3,5* ()
Takhle nějak by měly vypadat důstojné životopisné filmy. Opravdová fakta nenásilně zapracovaná do dramatu, napětí, občas dojetí, nezastírání, že protagonistka byla patrně i dost protivná bytost, v závěru několik nečekaných a zajímavých point. ()
Milé motivačné prekvapenie. Opäť raz jeden príklad toho, že keď si niekto ide za svojim hlava nehlava, tak úspech sa s veľkou pravdepodobnosťou aj dostaví. Nuž, pani dirigentka mala smolu, že sa narodila ako žena. A tá hudba vo filme.... ten, kto má rád klasiku si príde na svoje. Nadpriemer. 75/100 ()
Tento snímek se sice určitě zařadí k povinné výbavě feministického znutí, ale to mu neubírá na půvabu. Mohl klidně zapůsobit i v kategorii sportovních filmů, kde by se zařadil po boj všecj těch podceňovaných, kteří neskutečnou vůlí po ví tězství dosáhli kýženého výsledku. Místy se vynoří i ro antická linka, která film vůbec nehyzdí, vše je nesmírně vkusné včetně jedné erotické scény. Krásně natočeno, v hlavních rolích Christanne de Bruijn, které neuvěříte, že se dirigováním neživí, a sofstikovaná hra světel a stínů. Pro milovníky hudby povinnost. ()
V prvej polovici skoro červená knižnica, v druhej už bolo viac tej driny a hudby, a to sa mi páčilo. Ja by som sa do filharmónie síce nedostala, ale flautu mám stále v skrini, volajte! Plnotučný film, taký ktorý svojim spracovaním sadne asi každému, ale žiadne veľdielo. 3,5* ()
Snímek dirigentka má velký význam vynesením na světlo obdivuhodné holandské dirigentky Antonie Bricové. ()
Krásné filmové pohlazení s nádhernou hudbou, herečka v hlavní roli je naprosto okouzlující bytost, které jsem uvěřila beze zbytku úplně vše, nezměrnou lásku k hudbě, komplikovaný vztah k rodičům, přátelské pouto k Robinovi.. A ač se v žádném případě za feministku nepovažuji, v mnohém jsem musela souhlasit, jaksi nechtěně.. ()
Krásný životopisný film o první dirigentce, která se proslavila po Evropě i Americe. Její působení připadá hlavně na dobu světové hospodářské krize. Přestože její koncerty byly uznávané, mužský svět hudebníků ji nikdy mezi sebe nepřijal. ()
Životopis Antonie Louisy Bricové je téma chutnající po zákusku. Jenže a bohužel, k tématu patří též jeho zpracování, a toto bylo přinejmenším pitomoučké; ale možná i nejpitomější ze všech možných. Vyrabovat červenou knihovnu (plus přidat dnes již nezbytnou homosexualitu) a pro "diváka", zplácat všechno do jedné kupy a zpřeházet na druhou kupu s povelem: "Diváku tady máš všechno, stačí se dojmout a budeš také dirigovat!" Když se jen podíváte na podobiznu slečny Bricové uznáte, že tato žena se skutešně mohla stát dirigentkou. Když se ale dvě hodiny díváte na Christanne de Bruijn a její způsoby, musíte uznat, že tato žena to může dopracovat pouze na dirigentku domácnosti nebo šéfku nějaké nadnárodní společnosti. Navíc si autoři nedali nejmenší námahu ověřit si základní historická data: např. jen koncert v Town Hallu (konec filmu), na němž se hraje Prokofjevův "Péťa a vlk", se konal rok před primiérou této skladby. - Největší škodou, kterou tento film způsobil je podsunutí příběhu jiné a znemožnění tak skutečného zobrazení osudu první dirigentky na světě, kterému by nyní už nikdo neuvěřil. A já věřím, že by mohl být ještě zajímavější než tato romantická komedie. - Doufám, že mi za tuto recenzi nikdo nepřiskřípne ruku víkem klavíru. ()
Film z vyšší společnosti o ženě,která se na začátku filmu jmenuje Willy,ale po té co zjistí,že byla adoptována tak se vrátí ke svému skutečnému jménu+příjmení a přejmenuje se na Antoniu Brico.Pracuje jako uvaděčka v koncertním sále,ale protože jí přitahuje hudba a přibližuje se moc blízko k pódiu tak je za nevhodné chování vyhozena z práce.Chce být ženskou dirigentkou což je pro ostatní tak překvapující jako kdyby chtěla letět na Měsíc.Vyjedná si lekce klavíru u Marka Goldsmitha a zároveň je přijata na hudební konzervatoř.Mark po ní při hodině klavíru vyjede a Antonia mu zlomí ruku a za tento incident je vyhozena z hudební konzervatoře.Na doporučení slavného hudebníka jede zkusit štěstí do Berlína za jedním slavným dirigentem Mukem se žádostí o lekce dirigování.Ten jí odpálkuje a zasype svými předsudky vůči ženám,ale po té co mu Antonia vleze až do okna tak jí dá šanci a začne jí připravovat na největší kariéru jejího života.Zároveň jí Muk udělí několik filozofických lekcí do života jako třeba radu:,,MUSÍŠ BÝT TYRAN S TAKTOVKOU V RUCE,ŽÁDNÝ DEMOKRAT".Tento výrok na mě udělal takový dojem,že bych ho použil i v politickém boji.V Evropě se jí velmi daří,ale doma v Americe kam se po čase vrátí stále naráží na předsudky vůči ženám a na protichůdné názory na její kariéru,protože stále existují tací co by jí rádi viděli pokořenou.Antonii napadne dirigovat výhradně ženský symfonický orchestr,který podpoří i první dáma USA Eleanor Roosevelt.Se svým koncertem zažívá obrovský úspěch na který tak dlouho toužebně čekala.Při sledování takových filmů jako Dirigentka si připadám jako "kulturní barbar",protože koncerty,divadelní představení a jiné kulturní akce šly vždycky mimo mě,je to svět do kterého zatím nepatřím.Při sledování tohoto filmu jsem skoro nic okolo nevnímal,protože Dirigentka je obrovským spouštěčem emocí. ()
Napriek záverečnej štatistike, z ktorej som bol po vzhliadnutí filmu predsa len trocha sklamaný, bol natočený slušný film o živote holandskej dirigentky. Nikdy sa nedostala do "top" svetových dirigentov prvej päťdesiatky, ani jej orchester nuž asi aj preto, že o poradí rozhodovali muži . :). Ale film je pekný, kuknite si to. ()
K všudypřítomné krásné hudbě se ten zromantizovaný životní příběh Antonie Bricové velmi dobře hodí. Musím se však přiznat, že na můj vkus to bylo až moc přeslazené. Kouká se na to hezky, ještě lépe se to poslouchá, ale já osobně bych přivítala poněkud realističtější pojetí celého filmu. (65%) ()
„Když zavřu oči, neslyším dirigovat ženu….“ Nějak vlastně ani nechápu, proč někomu mohlo někdy přijít, že by dirigování orchestru ženou mohlo jít "proti všem hudebním tradicím". Faktem ale zůstává, že ani dnes, když jinak feminismus jen „kvete“, není tato profese vůči ženám tak otevřená, jak by asi mohla být. Události, které tento velmi zajímavý životopisný snímek se sympatickou hlavní hrdinkou popisuje, se sice odehrály před nějakými 80-90 lety, přesto ono hlavní téma filmu spojené s předsudky společnosti vůči ženám v některých specifických profesích, je (možná až překvapivě) v zásadě stále aktuální. ()
Tak už aj Holandani sa vydali na cestu feministických, vyplakávajúcich agitiek. Ale aby som bol objektívny, v dvadsiatych rokoch ( a zjavne nie len vtedy, ako sa dozvieme na konci filmu ) minulého storočia to mali ženy v hudbe ťažké. Ozdaj ako asi vo všetkom. Preto je zaujímavé sledovať, ako si jedna rodená Amsterdamčanka ide za svojím snom vo Veľkom jablku. Docieľuje ho však o 15 minút dlhšie ako by som chcel a hlavne začiatok je veľmi natiahnutý. Tie árie kľudne mohli vystrihať. Pridaná hodnota je teda skutočný príbeh a skvelá práca s postavami, na pozadí výprava herecké výkony, hlavne jej pri dirigovaní. 3 z 5 ()
Vždycky jsem si myslela, že jsem feministka a že mám ráda hudbu. Po zhlédnutí tohoto filmu jsem si jistá, že mám ráda hudbu. Nejspíše jsem i feministka, ale tenhle film o životě jedné mimořádné ženy byl na mě až příliš přeslazený. A to je velká škoda. ()
tenhle příběh mě velmi zaujal zpracováním scénáře kvalitním výběrem herců.Nejsou to světoví borci co se xichtí na červených kobercích ale odvedli velmi profesionální výkon.krapet pokulhával dabing.Málokdy se mi stane že mě mrzí že je už konec.Opravdu silný zážitek z výkonu hlavní postavy.Dobrý dojem podtrhla i kamera ()
paradne vau mam rad klasicku hudbu v tej dobe to muselo byt fakt tazke pre zeny sa niekde presadit ()
Holanďani mají taky nějakou kinematografii?!? Inu, člověk se pořád učí...:). O Antonii Brico jsem jaktěživ neslyšel, takže nebylo jistě na škodu si trochu rozšířit obzory, aspoň rámcově. Paličatá to žena, která si poměrně sveřepě šla za svým cílem, ačkoliv se snažila dosáhnout něčeho, co v té době jistě pro ženu nebylo běžné. ()
Povinný film pro feministky. Zajímavý boj Antonie Brico s předsudky prosáklou dobou, kde se prostě neslušelo, aby ženy měly názor, nebo dokonce dirigovaly orchestr. Film je ale úplně utopený v přepálené délce, která mě několikrát vyloženě zabíjela. Mít to 100 minut, měl by film lepší tempo, méně vaty a rozhodně příjemnější vyznění s lepším tahem na bránu. Tohle je kolos, který toho zase tolik nemá říct. ()