Mrtvé nechte spát

Vesměs je to ptákovina a jedno velký klišé, ale dělá si to prdele samo ze sebe, a ten svěží severskej vánek tomu navíc dal zvláštní atmosférickej nádech, takže za mě nakonec dobrý. (26.02.2020)

Samotný příběh se točí okolo nadpřirozena, jak to tak u snímků s hororovou tématikou bývá. Sleduje Jimmyho, mladého satanistu, který se shodou okolností (trapných a neoriginálních) spřátelí s Amirem, nově příchozím spolužákem do jeho třídy. A zatímco jsou oba dva loseři, spolu plánují se z této škatulky vymanit a stát se cool. Hlavní postava Jimmyho je neskutečně otravná takovým způsobem, že bolí sledovat jakoukoli jeho hereckou akci více než pár vteřin. Samotná ústřední dvojice se k sobě vůbec nehodí, energie mezi nimi vůbec nefunguje a celkově na nich stojí, tedy spíš padá, celý snímek, mimo stupidního scénáře a otřesného vizuálu, který byl možná takto otřesně plánován, a možná také ne, protože nevíme, jak byl vlastně film žánrově koncipován. Mrtvé nechte spát je opravdu unikátní počin v tom, že nevíte, jestli žánrem spadá do hororu (tedy že se máte bát a lekat), hororové komedie (že se máte smát tomu, že se samotné postavy bojí a lekají) anebo dokonce parodie (že se máte smát tomu, jak je celý snímek natočený, vyprávěný, zahraný, obsazený, a celé je to vlastně nadsázka). Divák tápe, protože jednotlivé segmenty tohoto celovečerního debutu režiséra Sohaila A. Hassana jsou skutečně rozpačité. Chvílemi je skutečně čiré utrpení, když musíte Mrtvé nechte spát sledovat a opravdu byste je raději nechali spát. Možná byste nechali spát i režiséra, aby tento snímek nikdy nenatočil. Samotný tvůrce je jedním z mnoha režisérů, kteří se podíleli na dánském velepropadáku Supernatural Tales z roku 2012, který se naopak profiluje čistě jako horor či thriller. Snímek sklidil velkou řadu kritických ohlasů a Hassan se proto zřejmě rozhodl přidat trochu humoru, kterým to třeba vylepší. Avšak, to se nestalo. Celý snímek je doprovázen primárně opravdu strašným vizuálem, který působí jako osmdesátková tvorba. Otázkou skutečně zůstává, jestli to tak bylo myšleno nebo nikoliv. Pokud ano, proč pak některé vizuální efekty vypadají příšerně a některé dobře? Pokud ne, proč vypadají některé tak příšerně? Možná je vlastně Mrtvé nechte spát extra dobrý film, protože v divákovi vyvolává desítky otázek, které mu nikdy nejsou zodpovězeny, a filmy mají vyvolávat otázky. Hlavní otázkou však zůstává, jaktože snímek uvádí Severská filmová zima, a nikoliv recesisticky Festival otrlého diváka. (14.02.2020)

Ani horor, ani teenagerská komedie, ani drama. Největší devizou filmu Mrtvé nechte spát je, že vlastně ani pořádně neví čím chce být. Balancuje (a to poněkud neuměle) mezi všemi zmíněnými žánry, aniž by se ovšem v jakémkoli momentě výrazněji překlopil do jakéhokoli z nich. Příliš dlouho navíc buduje zápletku, která je bolestně okoukaná a dříve než se stačí k něčemu rozhoupat, je po všem. Chybí tu nějaký výraznější moment či slušné finále a celý počin místy připomíná spíše studentský film či amatérskou produkci. S čistým svědomím jej tak lze doporučit jen zarytým fanouškům zombie hororu pro několik slušných efektů (které ovšem místy přebíjejí momentky jak vystřižené z osmdesátkového béčka) a zajímavý okultní námět s celkem propracovaným dějovým pozadím, které je ovšem docela nevyužité, což je velká škoda. Asi největší pochvalu tvůrci zaslouží za fakt, že protagonisté nejsou úplně pitomí a celé se to nezvrhne v hloupý slasher, čehož jsem se při sledování bál asi nejvíc. 2 a půl * (16.02.2020)