Čermák & Staněk Comedy

Neviděl jsem zdaleka všechno./ Je zajímavé si všimnout rozdílu mezi americkým nebo britským stand-upem a tím českým. Jednak, ta nejočividnější věc, západní stand-up je primárně progresivní (byť většinou vymezující se vůči "SJW"), kdežto český veskrze konzervativní, založený na stvrzování klišé a opakování neustále stejných vtipů, kdy člověk dopředu čeká svou oblíbenou pointu. Vzhledem k tomu, že u nás se nenavazuje na vlastní tradici v žánru, ale na tradici televizních estrád nejdřív normalizační doby, a pak tv Nova (čili něco, co je z principu opak stand upu), to asi dává smysl. Ještě zajímavější mi ale přijde, že většina amerických standupových komiků si dává pozor, aby sama sebe nezapomněla shodit. Je jedno ze základních pravidel, že když se stand up dělá "z pozice autority", působí ten člověk brzo jako arogantní idiot - takže většina úspěšných komiků nezapomíná připomínat, že jakkoliv se posmívají všemu nízkému okolo sebe, oni sami jsou té nízkosti součástí, často původcem. Američtí komici jsou většinou milionáři, kteří se ale tváří, jako by žili úplně normální život - snad jen Seinfeld je otevřeně "lepší třída". Zbytek se shazuje, seč může. To si konzervativci jako Staněk a Čermák nemůžou dovolit - oni musí zastávat nezlomný zdravý selský rozum jako něco nechybujícího a triumfujícího, musí umět vyjmenovat správné hodnoty a to, jak má svět správně fungovat. Proto o sobě nemůžou pochybovat. S nimi nesmí být nic špatně - jejich problémy nejsou "jejich", jsou na ně uvaleny z vnějšku hloupým okolím - proto působí jejich výstupy jako mechanické vyjmenovávání věcí, co se nelíbí dvěma strejdům. Působí pasivně, jako by byli úplně odtržení od světa, o kterém mluví. Trochu to chápe Čermák, který se aspoň hlásí ke krizi středního věku, i když i to je v důsledku věc na něj uvalená, standardizovaná, která nevyplývá z jeho osobních nedostatků a je mimo jeho kontrolu. Sledovat Staňka jak monotónním hlasem doplněným jednou a tou samou upocenou grimasou vyjmenovává, co všechno se mu nelíbí, je pro mě spíš smutné než cokoliv jiného. Jako že je mi líto, že se asi ten unavený pán trápí a má to těžký, protože se svět odmítá točit okolo něho. Pravděpodobně i to má být sebestylizace, trochu v to doufám, ale není moc zajímavá, nikam nevede a okouká se hrozně rychle. Ale chápu že pokud se u nás chce dělat masově populární humor, co vydělá dost peněz, musí vypadat právě takhle. Hypersebevědomí muži vyčleňující se z průměru rozdělují věci na správné a špatné. Už jsem se dostal přes fázi pohrdání, to už je moc samozřejmé, dělá to každý - teda každý, koho znám. (Zase ta věc bublin. Je docela legrační, že fakt neznám nikoho, komu by tahle dvojka přišla vtipná.) Nedává ale moc smysl vytýkat někomu, kdo chce být nejúspěšnější českou stand up dvojicí, že to je konzervativní humor cílený na nejširší masy - jiné to být ani nemůže. Smířil jsem se s tím, že Staněk a Čermák jsou prostě něco jako bájní voliči Miloše Zemana nebo diváci Ulice - svět se svými zákonitostmi, který dává dokonalý smysl, ostatně dává smysl více lidem než moje preference... jen ty lidi nevidím a neznám. A i když s tím nemůžu strávit ani pár vteřin, abych neměl okamžité návaly trapnosti, tak mi to vlastně tolik nevadí. (14.10.2018) (méně) (více)