Reklama

Reklama

Rodina Aloise Rašína

(TV film)
  • angličtina The Family of Alois Rašín (festivalový název)
Dokumentární / Drama / Historický
Česko, 2018, 52 min

Obsahy(1)

Alois a Ladislav Rašínovi, kteří za své vlastenecké úsilí zaplatili životy, se uznání od svého národa nedočkali. Jejich jména byla po roce 1948 vymazána z paměti. Tyto zapomenuté osudy nyní připomene historické dokudrama, jímž nás provede samotná pravnučka Aloise Rašína – Karolina Breitenmoser. Jeden z odsouzených a vězněných v rámci procesů s Omladinou, k smrti odsouzená vůdčí postava 1. odboje, jeden z “Mužů 28. října”, první a sedmý československý ministr financí i oběť atentátníka. Všechny tyto role propojuje životní pouť jediného člověka, Aloise Rašína, o jehož příběhu lze tvrdit, že je do značné míry i příběhem vzniku našeho státu. Rozšíříme-li pak tento příběh o osudy jeho rodiny, získáme pozoruhodný obraz dějin Československa ve 20. století. Život Rašínova syna Ladislava, zasvěcený stejným vlasteneckým idejím, totiž jakoby byl pokračováním otcova boje a také opakováním onoho (Čechům tak známého) mýtu, v němž se neústupný jedinec pouští – mnohdy navzdory rezignaci okolí – do boje proti přesile. To někdy vede k záhubě, jindy k útěku do exilu, ještě častěji však k hanbě, aby až čas ukázal, jaký měl takový boj smysl. A tak Ladislav, odsouzený za odbojovou činnost, umírá roku 1945 v nacistickém vězení, aby byl společně se svým otcem už o tři roky později komunistickým režimem prohlášen za nepřítele lidu, což pro zbytek rodiny znamená perzekuci. Vyprávět o osudech těch, kteří svůj život podřídili vlastním morálním soudům je vždy inspirativní a potřebné, v době stého výročí vzniku Československa je pak příběh Rašínů nasnadě. Ke vzniku tohoto dokudramatu o rodině Rašínů toho však vybízelo ještě víc... Osobní deníky, korespondence a dokonce filmové záznamy rodiny, jež v 30. letech pořizoval sám Ladislav Rašín, patří mezi pozůstalosti, k nimž se během příprav hraného filmu o Aloisi Rašínovi dostal režisér Jiří Svoboda (mj. Zánik samoty Berhof, Skalpel, prosím). Společně s ústřední linií komentáře paní Breitenmoser-Stransky, pravnučkou Aloise Rašína, představuje tato pozůstalost jedinečnou příležitost pro vytvoření filmu, který divákům představí silný a dramatický příběh za použití zcela autentických materiálů. Osobní dokumenty jsou také šancí poznat jednoho z českých „zakládajících otců“ jako lidskou bytost, s vlastními nadějemi i pochybnostmi. (Česká televize)

(více)

Recenze (7)

majky19 

všechny recenze uživatele

Jsem toho názoru, že tohle dokudrama bylo z mého pohledu daleko přínosnější a daleko lépe zpracované a vyvážené, než dvoudílný snímek "Rašín", který shodou okolností natočil tentýž režisér Jiří Svoboda. Je zde totiž zobrazeno všechno podstatné, co se v rodině Aloise Rašína napříč historickými událostmi dělo. Myslím si, že tento snímek velmi dobře ukázal, že Rašín nebyl pouze statečným bojovníkem za svobodu a demokracii, který se zasloužil o vznik samostatného československého státu, ale byl i výborný otec a manžel, který dal společnosti důstojné a kvalitní nástupce v podobě svých dětí. Právě tohle byli a jsou lidé, ke kterým bychom bezesporu měli chovat úctu a respekt, a kteří patřili k tomu nejlepšímu, co naše republika kdy měla. A i přesto si toho mnoho lidí nedovedlo a nedovede vážit. ()

Volodimir2 

všechny recenze uživatele

Alois Rašín je mimo môjho historického dosahu, pričinil sa o vznik Československej republiky. Skôr by som sa venoval hrdinstvu jeho syna Ladislava, ktorý svoj mladý život obetoval v období 2. svetovej vojny. Ladislav kráčal v šľapajach svojho otca. Už v roku 1935 sa stal poslancom Národného zhromaždenia. 30.9.1938 Rašín spolu s ďalšími intervenoval u prezidenta Beneša proti prijatiu mníchovského diktátu. Známy je jeho výrok kde vystríhal "Budúce generácie nás odsúdia, že sme bez boja odovzdali svoje kraje. K cudzej zbabelosti pripájame zbabelosť vlastnú. Je pravdou, že iní zradili nás, ale my zrádzame sami seba". Po nemeckej okupácii sa zapojil do odbojovej činnosti v Protektoráte. 13.12.1939 bol zatknutý gestapom a väznený na Pankráci. Bol odsúdený na trest smrti a neskôr mu bol trest zmiernený na 15 rokov ťažkého žalára. Prešiel radu väzníc a koncentračných táborov. Zomrel ťažko chorý vo väzenskej nemocnici vo Frankfurtu nad Mohanom,dňa 20. marca 1945. ()

Reklama

Cheeter 

všechny recenze uživatele

Za mě spíš takový průměr. Nemám osobně nic proti dokudramatům, ale tady se podle mě ne úplně povedlo. U mě celkový dojem táhnou dolů jakoby historické záběry. Mám mnohem radši, pokud už takové záběry jsou dodělávány, aby to bylo jasně přiznáno, jinak vzniká takový prapodivný kočkopes, což je proti přírodě. Obsahově je ale dokument vyvážený, navíc průvodkyně z rodiny Rašínů byla dobrá volba. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Zdařilé dokudrama s použitím ukázek z filmu Rašín. Paní Karolina Breitenmoser je velmi sympatická, jako průvodkyně filmem je perfektní. Ocenila jsem její pěknou češtinu. ()

Mlle 

všechny recenze uživatele

Na rozdíl od filmu o Rašínovi je toto, ehm, dokudrama ;), velice povedené. V první linii odkrývá především amatérismus a nepřipravenost, s jakou se nadšená parta trhačů „žaláře národů“ vrhla do vytváření něčeho, o čem neměla ani páru, a vystlala tak kolébku nové republiky neřešitelnými problémy, jimž obyvatelstvo v regionech nemělo jak čelit – vlastně už tehdy žila politická smetánka v zajímavé naivní představě, že Československo, tehdy ještě s Podkarpatskou Rusí, je jednotné a vypadá a myslí celé jako ta „lepší“ půlka Prahy. Jeho reprezentace si s radostí a nadšením představovala další vývoj jako Hurvínek válku a malovala si shovívavost, přízeň a podporu (včetné té ekonomické), kterou budou novému státečku všichni v Evropě bůhvíproč projevovat. S jednou každou reakcí tak jen bobtnala sada nemilých překvapení. Rašín byl v této partě spíše racionálnější výjimkou (nebyl jí sám, abychom nekřivdili jak vysoké kvalitě tehdejších veřejných činitelů, tak dobovým kulturním představám a ideologiím, vůči kterým jsou nakonec akulturovaní současníci vždy z velké míry nevědomě bezbranní). Dokument také okrajově a krátce poukazuje na Benešovu nepatřičnost ve funkci. Důležité, protože především za daných okolností nutné Rašínovy nároky musely být ovšem po zásluze potrestány. Spodina jako vždy měla na koho ukázat prstem, zde dokonce pistolí, avšak skuteční viníci i po jeho smrti nadále „budovali republiku“, aby ji přivedli nevyhnutelně do chřtánu některého z našich sousedů, tentokrát přes rozličné peripetie nakonec do chřtánu souseda největšího, a to rovnou na 40 let. Dokument je precizně komponován, umí vyvolat emoce, představitelé jednotlivých postav jsou vybráni smysluplně, produkce je fundovaná, pravnučka pana Rašína, která celým pořadem provází, je nesmírně sympatická mladá dáma, při transkripci projevů pevného charakteru jejího dědečka vysloveně mrazí. Dobové záběry jsou neotřelé, vhodně zakomponované, informativně je dokument hutný, avšak zároveň snadno sledovatelný v rozumně vymezené osnově vybraných událostí. Mrzí mě jen čas, kterým dokument končí – sledovat osudy vnuků i pravnuků by bylo jistě neméně zajímavé. Je však pochopitelné, že to už by nebyl dokument o Rašínově rodině nejbližší. S větším finančním zázemím, jehož nedostatek se místy promítá do popředí, by byl dokument vrcholným dílem. Celkově velmi dobrá práce. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (1)

  • Osudy Aloise Rašína a jeho nejbližších představil režisér Jiří Svoboda nejen v tomto televizním dokudramatu, ale i ve dvoudílném filmu Rašín. Oba tvůrčí počiny byly natočeny v roce 2018. (majky19)

Reklama

Reklama