Feral
VOD (1)
Obsahy(1)
Charlie Soukup je undergroundový písničkář a signatář Charty 77. Na začátku 80. let emigroval. Posledních několik desítek let žije osaměle v australské divočině jako poustevník a buddhista. Dokumentarista Jiří Holba ho vyhledal na rozsáhlém pozemku v buši, kde si Soukup buduje tajné přístřešky a žije stranou civilizace. Celý snímek natočil sám přímo na místě a zachytil v něm spontánní rozhovory a situace, ve kterých nechává naplno působit Soukupovo svérázné charisma. Série monologů vyznívá jako svým způsobem strhující proud řeči na hraně blouznivosti a pronikavých životních postřehů. (MFDF Ji.hlava)
(více)Videa (1)
Recenze (9)
Zaujímavý námet…zaujímavý človek…ale absolútne nevyťažený potenciál. A predovšetkým otrasná amatérska kamera a strih. Ak mali tieto kompozične nepríjemné, roztrasené zábery a psychadelický strih dodať dokumentu rýdzosť a autentickosť…tak sa to proste nepodarilo. Na to, aby ste urobili dobrý dokument nestačí nájsť zaujímavého človeka…treba nájsť aj odpoveď na otázku, čo tým chcete povedať. A úplne najlepšie je nájsť kvalifikovaného kameramana, zvukára a strihača. Jiří Holba na to všetko sám evidentne nestačil. Úprimne, dopozeral som to iba preto, že v ľavom hornom rohu svietila značka čt2. Škoda ()
S velkým očekáváním sleduju dokument. Jelikož jsem z vlastní iniciativy zasáhnutý životním přiběhem Charlieho Soukupa, kterého s velkým respektem, dlouhodobě sleduji. Režisér a kameraman Jiří Holba navštívil Charlieho v autralské bushi, kde však nenaplnil potenciál interesantního příběhu. Prostřihy přírody do nehodící se hudby, ve mě evokuovaly pocit kdy 67 letý bývalý písničkář, díky svému životnímu stylu je na pokraji, posledních let svého života. Bohužel Charlie Soukup nepřispěl s příliš zajímavými příběhy, a dokument tak nespadá do kategorie dokumentů, které by vás měli něčím zabavit a zároveň obohatit. ()
Jeden z amatérštějších a těch právě špatných dokumentů, co nemám rád. Ozvučení je primárním mínusem, je dosti chatrné. Avšak samotná zvuková stránka spíše selhává na mluvě Charlieho Soukupa, jemuž třetina toho, co povídá, není vůbec rozumět. Mumlá, šišlá, slova polyká - je to zkrátka velmi starý pán. Kamera a hudba také příliš neohromily. A samotné myšlenkové budhistické pochody Charlieho Soukupa pak byly vcelku výplňkové a bezduché. Co mě ovšem zarazilo, byla jeho rádoby nezávislost na amerikanismu a materialismu, kterou vzápětí podkopává otázkou na sušenku od kameramana a využívání PET flašek od již zmíněného zvráceného materiálního světa. Wau. Za to, že se to dalo jakž takž sledovat 1 ⭐. Vyhodnocení: Za mě mají i bezdomovci na náměstí mnohem více šarmu a osobitosti než tento pán ()
Útržkovité a těžko srozumitelné (chtělo by to titulky pro Charlieho promluvy), jinak krásné záběry na australskou přírodu a našeho undergroundového šamana. Myslím si, že by si divák na úvod zasloužil krátké zmapování Charlieho života v éře komunistické totality, jinak si z dokumentu odnese právě jen nesrozumitelné kecy a hezké vizuálno, což je povrchně málo... "Nevyužili jsme šanci žít v jednotě, stali se z nás individuální ztroskotanci." "Komunismus je duševní porucha." ()
To je tedy svéráz, samorost, podivín a nevím co ještě. Určitě ultraintrovert. Také jsem vyrůstal v přírodě, tak to chápu. Nechápu bezdomovce, kteří si vybírají ve městě ty nejošklivější místa. Občas divákům prozradí něco ze své minulosti. Občas je ze svého "kempu" vyhozen policií. Ty budhistické řeči se časem staly monotónní a unavovaly mě. Soukup je nápadně hubený. Typoval bych, že toho v Austrálii moc neodpracoval a má nějakou minimální podporu, ale třeba ne. Když jsem byl v Austrálii v roce 2008, tamní lesy se mi nelíbili. Jsou takové řídké a divně umělohmotné listy. Třicet složených písní se mi zdá poměrně málo. ()
Reklama