Režie:
Pavel JirásekHrají:
Joe Cocker (a.z.), Mireille Mathieu (a.z.), Mike Patton (a.z.), Brian Wilson (a.z.), Amanda Lear, Cliff Richard, Gilbert Bécaud (a.z.), László Benkő (více)Obsahy(2)
Karel Gott, Helena Vondráčková či Marta Kubišová – to jsou jména, jejichž hudební kariéra se začala psát na festivalu Bratislavská lyra. Počátek hudebního festivalu se začal psát rokem 1966, kdy se v Bratislavě rozezněly první tóny písně Mám rozprávkový dom v podání Karla Gotta, které znamenaly počátek hudebního fenoménu Československé populární hudby. Už první ročník festivalu, o jehož vznik se přičinili na samém začátku především Ján Siváček a Pavol Zelenay, měl vysokou úroveň. Zaujatý tým zapálených lidí připravil něco do té doby nevídaného a neslýchaného, co se stalo na dlouhá léta ostře sledovanou podívanou. Už poprvé přijely do Bratislavy soutěžit hvězdy, které už něco na scéně znamenaly a které festival rozsvítily – Waldemar Matuška, Václav Neckář, Eva Pilarová, Karel Hála, Pavel Novák, Zdeněk Sychra, Dušan Grúň. Přitom nic nebylo ponecháno náhodě, když doprovod obstaraly jak Orchestr Karla Vlacha a Taneční orchestr Československého rozhlasu řízený Josefem Vobrubou a Karlem Krautgartnerem. Také role konferenciérů připadla dalším velkým profesionálům Janě Košťové a Vladimíru Dvořákovi. Bratislavská lyra krátce po svém startu se stala platformou pro soudobou populární hudbu a zároveň začala získávat i mezinárodní význam prostřednictvím československých a zahraničních účinkujících z bujaré návštěvy Uda Jürgense, Sandy Shaw, kytarových riffů skupiny The Shadows či psychedelického vystoupení Julie Driscall. Tyto zahraniční západní hvězdy se na festival dostaly díky slovenskému fotografovi Dežo Hofmanovi, který se mimo jiné v zahraniční prosadil jako dvorní fotograf The Beatles. Životní osudy se na festivalu mísily s velkou dávkou hudebního nadání. Nechte se tak unést tony písní Mám rozprávkový dom, Oh, baby, baby, Rekviem, Don diri don, To se nikdo nedoví, či Cesta, které svůj první úspěch zažily v letech 1966–1968 na festivalu Bratislavská lyra. Díky silnému mezinárodnímu renomé bratislavského festivalu se zpěváci bratislavských podií dostali na další mezinárodní festivaly v západní Evropě. Pro mnohé z nich to bylo období nových nadějí a vystoupení na mezinárodním hudebním festivalu MIDEM v Cannes či Pařížské Olympii. Příběh zlaté éry hudebního fenoménu zastavila až okupace vojsk varšavské smlouvy v srpnu 1968. (Česká televize)
(více)Recenze (12)
Fakt, že Slovensko uspořádalo písňový festival Bratislavská lyra v tehdejších poměrech socialistické společnosti Československa, bylo něco, o čem se dá říci, že mělo slušnou úroveň. Nic podobného jsem na hudební scéně té doby neshledal, vyjma dvou beatových festivalů z let 1967 a 1968 pořádaných v pražské Lucerně, ale to bylo tak trochu o jiné muzice, (a také snad i festival Porta), Bratislavská lyra svou komplexností i přes určité omezení představovala přehlídku toho nejlepšího u nás. Včetně svobodné hudební tvorby (třeba Bratříčku, zavírej vrátka od Karla Kryla) zhruba do roku 1969. Vedle účasti našich předních zpěváků, rovněž potěšila řada zahraničních hvězdných interpretů první velikosti instrumentální Shadows s kytaristou Hank Marvin, The Beach Boys. Skvělá Julie Driscoll či úspěšný zpěvák Hugues Aufray, u nás třeba nazpíval jeho písně Waldemar Matuška. Sbohem, lásko, Santiano. ()
Poutavě zpracovaný dokument o této slavné písničkové soutěži a dalších festivalů. Ukázky písniček, historky pamětníků, pár encyklopedických historických faktů. Shlédl jsem na České televizi. ()
Výborná prehliadka, kedy si človek pomyslí, fúha, to je ale staré a častokrát nasiaknuté socializmom. V deväťdesiatkach potom prišli moderné zlaté hity. A potom si človek uvedomí, čo za zvratky sa za populárnu hudbu považuje dnes a jasne zhodnotí, kde je kvalita. ()
V slovenskej produkcii vznikol 10-dielny dokument o histórii medzinárodného hudobného festivalu Zlatá lýra a na jeho základe sa českí dokumentaristi rozhodli, že pre českého diváka bude celý projekt nezaujímavý a brutálnym sposobom zostrihali skoro desaťhodinový materiál na necelé tri. Pre mňa v dnešnej dobe nepochopiteľné a zarážajúce... Toľko na úvod. Samotný zostrih je ako z rýchlika, snaží sa vydolovať z materiálu to najpodstatnejšie, aj tak sa mu to darí len polovičato. Tretí komentár. ()
Je to vlastně sociologicko historické mapování.... ()
Rychlý náhled do historie jedné z nejvýznamnějších hudebních událostí komunistické hudební historie. Velký nášup, který je více rozpracován ve slovenském 10dílném dokumentu. ()
V titulcích (všech tří dílů) seriálu uvedeno: název Zlatá Lýra 1966-1998. ()
Tři naprosto úchvatné dokumenty. První díl začíná rokem 1966 kdy se konala první lýra a končí pražským jarem, druhý 1969 -78 je ve znamení Husákovy normalizace a cenzury a třetí díl začíná rokem 1980 a končí 1998 kdy se konal poslední ročník. Nejvíce se mi líbil ten třetí hvězdy jako Opus, Amanda Lear, Smokie a další. Byla radost opět slyšet Live Is Life ani jsem netušil, že tato skupina ještě vystupuje. ()
Slabšia zostrihaná verzia pôvodného 10 dielneho seriálu. Odporúčam pôvodnú dlhšiu, zaujímavejšiu a logicko-postupnejšiu verziu. ()
Dokud se hovoří skutečně o festivalu, je to dobré a hlavně jsem poznal umělce let dávných. Ovšem desátý díl je naprostá zbytečnost, kde všichni jen plivou na současnost a minulost naopak vychvalují, tam to u mě dost spadlo. ()
Z hladiska filmovej kvality je to za slabšie štyri. Ale z hľadiska zozbieraného historického materiálu a zoskupenia dôležitých faktov sa jedna o neocenitelny dokument. Povinné sledovanie pre tých, čo sa chcú dozvedieť čo najviac z histórie česko slovenského popu a rocku. ()
Super, to jsem rád, že jsem se o historii tohodle festivalu dozvěděl něco víc. Je to skvěle a pečlivě udělaný, jediný, co bych ještě uvítal je víc svědectví z druhé strany barikády. Takovej rozhovor s tím komunistou, co vypl v 89 Hoffmana, příp. s tím "nějakým Navrátilem", co brojil proti Semelkově vítězné písni, by byl totální bomba, ale chápu, že je to těžko proveditelný. To mi obecně chybí ve všech dokumentech mapujících období čs. komunismu - kdo jsou ti lidi (a nemám na mysli Husáka a Jakeše), kteří zajišťovali jeho běh, kteří aktivně šéfíkovali a sloužili režimu? Co dělají dnes a co si o tom všem zpětně myslí? ()