Moskva na Hudsonu

Robin Williams už pred Básnikmi koketoval s dramatickým žánrom, ale tu mu to nevyšlo. Celý film má pachuť takej intelektuálnej komédie, ktorá vôbec nie je vtipná, ale človek má pri nej pokyvkovať hlavou a na ústach mať maličký úsmev. Môže za to mizerná réžia, ktorá prakticky všetok potenciál na smiech potlačí v mizernom strihu a timingu, akoby ani nebol žiadaný. Navyše si k tomu pripočítajme aj strašný český dabing Robina Williamsa. A to nehovorím o tej nechutnej dávke optimizmu! Pche... (21.06.2008)

"Nacpat se a vyprázdnit je podstatou lidského štěstí." I já jsem stával fronty a musím uznat, že ty na toaletní papír patřily k těm nejúžasnějším. Asi proto se mi líbila ta radost v očích prostých Sovětů, když měli zaručené informace o jemnosti dodávaného zboží. A kdybych s Ivanovem filmově emigroval v době vzniku Moskvy na Hudsonu, tak bych se taky nechal unést pozlátkem kapitalismu a nevěřil bych tomu, že při plnění amerického snu budu s jaderným fyzikem umývat nádobí. Dneska už na zboží nevěřím, hamburger mi nechutná, americká reklama na svobodu mi připadá falešná, zbožňování nesmyslu zvaného baseball nerozumím a tak mě pobavilo hlavně sdělení, že břitva utne každou diskuzi. To je ta správná Amerika, do které má noha nikdy dobrovolně nevstoupí. (09.05.2017)

Miloučký film srovnávající klady a zápory dvou protilehlých společenských systémů. Není to jednoduché - v úsměvné nadsázce a zdánlivě jako by nic se vší vážností vyexstrahovat a postavit proti sobě to nejzákladnější, co mezi baštami socialismu a kapitalismu stojí. Zde se to opravdu povedlo; také díky neokázale mistrovskému Robinu Williamsovi. (04.08.2010)

Smutná komedie, u níž mě překvapilo vskutku realistické postižení sovětských realií (a co je pro mě podstatné - výbornou ruštinou zúčastněných). Stesk po Rusku asi zůstane všem tamějším emigrantům navždy. Rozhodně bych film nebral jako propagandistický, naopak - Rusové touží po svobodě v Americe, ale Amerika je jiná, než si ji představovali. Svým způsobem nám autoři snímku ukázali (a sami předznamenali) vystřízlivění, k jakému u nás došlo po 20 letech od roku 1989. (19.08.2007)

Všechny předpoklady pro dobrý příběh tu jsou, ale mě to prostě nebavilo. Dost za to může ta scénářem proklamovaná náhoda, že člověk potká rodinu, která si cizího chlapa hned vezme domů na stravu a na gauč, dost za to může dabaing od Bontonu, ve kterém se asi šest dabérů podělilo o několik tuctů rolí. Krásná je samozřejmě Maria Conchitta, kterou si už navždy budeme pamatovat jako "tu, co běhala s Arnoldem a důležitou nahrávku měla strčenou v p.". (16.09.2013)