Reconstructing Utøya
Rekonstruktion Utøya
Rekonstruksjon Utøya
Reconstructing Utøya
Obsahy(1)
Jak se dá zrekonstruovat něco tak strašlivého? Několik přeživších se pomocí intimního scénického experimentu pokusilo zprostředkovat zážitek útoku na norský letní tábor v roce 2011. Uprostřed tmy prázdného skladiště se rozehrává představení, v němž chybí rekvizity i kulisy a postavy se pohybují mezi naznačenými čárami na zemi. Zprvu anonymní a neutrální prostor nabírá silou vzpomínek konkrétních tvarů. Útočníkova přítomnost jako by se začínala zhmotňovat a mladí herci následující pokyny přímých svědků začínají hrůzu a ohrožení cítit na vlastní kůži. Experiment umožňuje přinést katarzi přeživším, kteří se stávají režiséry vlastních nočních můr, a ostatním dává šanci na okamžik pochopit, čím si oběti útoku prošly a dodnes procházejí. (Jeden svět)
(více)Recenze (2)
Strašně průhledný film, navíc dost repetitivní, kdy se ten samý proces bez sebemenší gradace zopakuje několikrát. Navíc mám dojem, že kýženou katarzi skrze zcizení se nedaří navodit. Věřím, že pro samotné účastníky to mohlo cíle dosáhnout, ale nedaří se to přenést do filmu a na diváka (nijak se nepracuje s onou vrstvou, kdy sice sledujeme aktivní přehrávání, ale sami film pasivně sledujeme - zdálo se mi, že film spoléhá na to, že se divák automaticky ztotožní s přehrávajícími, což se neděje). Přišlo mi to nakonec spíš masochistické. Jako že se podařilo najít další způsob, jakým násobit utrpení. Tohle dokumentaristické Dogville podle mě hodně minulo. ()
Ticho v sále, že by šlo slyšet špendlík spadnout na zem. Emotivnější, než například Greengrassova rekonstrukce samotné události a následného soudního procesu. S těmihle následky politologové a historikové nepomůžou, s těmi se budou umět vyrovnat jen samotné přeživší oběti. ()