Henry: Portrét masového vraha

To zase jednou tvůrci českého překladu upustili uzdu fantazii a tvořivosti a posíleni vlastní nevzdělaností a debilismem udělali z velmi úspěšného sériového vraha obyčejnou masovou nulu. Žánrové zařazení mezi horory je zde opět omylem. Jedná se o čisté životopisné drama. Divák v podstatě sleduje spíše pouze psychologický portrét hlavního aktéra. Samotných činů moc k vidění není, neboť to doba a technika ani pořádně neumožnila. Přesto atmosféra je moc pěkná. Každý člověk má určitě alespoň jednoho koníčka. Samotářský Henry si rád čas od času někoho zabije. Bylo docela příjemné sledovat nuzný život hlavních tří aktérů. Přežívali ze dne na den. Bez smyslu žití. Vraždy prováděli velmi spontánně a bez sebemenšího důvodu. Prostě se jen nudili. Tohle pro někoho zřejmě může být trošičku šokující a proto jsou v oficiálním textu distributora ty kecy ohledně nějaké kontroverze. Hvězdičkami plýtvat nebudu, protože musím ocenit jistou originalitu a fascinoval mě i ten hnus, který snímek celou dobu provázel. Jedná se o zajímavý portrét sériového vraha a lidé, kteří v tomto vraždícím oboru začínají by si snímek určitě neměli nechat ujít, neboť se jedná o záležitost inspirativního charakteru. (08.02.2015)

Děsivá analýza psychologie ZLA! Tohle byl brilantní, děsivý kus artu s malým rozpočtem, s neznámými herci a začátečnickým režisérem, který dokázal natočit extrémně reálný, odvážný a těžce stravitelný film. Henry je jeden z nejuvěřitelnějších vrahů, který kdy byl ve filmu ztvárněn, hned za ním je Woody Harrelson z Natural Born Killers. Tohle není typický slasher, ale spíše psychologický horor, z kterého mi po skončení fakt nebylo příjemně. Sííla!! 80% (05.08.2013)

Snímek jsem chápal doslovně, jako Henryho portrét, tedy jakési vykreslení jeho zvrácené osobnosti. Z toho důvodu jsem nepostrádal kriminální linku, kde by vyšetřovatelé pátrali po vrahovi obětí. Většina obětí je ukázaná až zmasakrovaná, tedy nevidíme to, jak byly zabity. Zatímco kamera pomalu obkružuje zavražděnou ženu sedící na pohovce, slyšíme tak trochu z dálky její křik během mučení, než zemřela. Samozřejmě dojde i na zabíjení v přímém i nepřímém přenosu, kdy na příklad mučenou a následně zavražděnou rodinu sledujeme na monitoru, tedy už zprostředkovaně, ale naopak muže, jehož se Henry rozhodne zabít se svým komplicem, když předstírají poruchu auta, vidíme přímo v krátkém úderném záběru. Rooker vypadá vskutku odpudivě a to ani nemusí porcovat mrtvolu. Vlastně ani jeho kamarád se sestrou nejsou žádná neviňátka, především v Otisovi dřímá zlo, jemuž na svět v plné kráse pomůže Henry. Klíčové je setkání s děvkami. A v závěru stačí jen kufr ponechaný u cesty, aby si divák domyslel, co se stalo. Syrové, špinavé. (14.03.2021)

Tento film je ako kus surového mäsa, ležiaceho na zakrvavenom a mastnom mäsiarskom stole. Ale to mäso je z kvalitného býka, biologicky zdravé a keby sa dobre upravilo, bol by z neho luxusný steak. Lenže John McNaughton je béčkar, steaky nepečie a podáva ich surové. Henry je nízkorozpočtový psychologický shocker, sústrediaci sa na dialógy za kuchynským stolom, okolo ktorého sedia traja životní stroskotanci: jedným je hlúpučká holka bez prístrešku, druhým už od pohľadu odpudivý a mentálne vymletý redneck s pivom v ruke, a tretím introvertný týpek s pošahaným detstvom (debutujúci Michael Rooker), ktorý si spestruje život vraždami, pri (ani po) ktorých necíti žiadne emócie ani výčitky svedomia. Nejakým zázrakom tento nie práve rodinný film funguje, upútava divákovu pozornosť, vzbudzuje v ňom zvedavosť a snahu pochopiť postavy, ich konanie. A z lacného béčkového režiséra robí kvalitného undergroundového režiséra. Ak vás z psychologického hladiska fascinuje surové násilie vo filmoch a štve vás, že vo všetkých tých talianskych, španielskych a kadejakých iných nasty slasheroch je vám servírované v dementnej podobe, Henry bude filmom vašeho života. Celé Hanekeho Funny Games sú tu stlačené do jedinej niekoľkominútovej scény, kvôli ktorej mal film problémy s uvedením a certifikáciou prístupnosti. A nečudujem sa, je to fakt sila. (03.03.2009)

No, teda nic moc. Myslím, že Henry: Portrait of a Serial Killer není tak důkladně a kvalitně zpracovaným profilem jednoho z nejznámějších amerických sériových vrahů, jak zcela jistě mohl být. Postava Henryho není nijak extra zajímavá a je prezentována pouze jako "jakýsi" chlap, který si prostě jen tak vraždí, jak se mu zachce. Vlastně se o něm nic moc nedozvíme a vraždy, kterých se dopouští, nám v tomto filmu v podstatě nejsou vůbec ukázany, až na jednu. Vidíme pouze oběti, až po činu na nich spáchaném. To už mi zajímavější příšel vztah Ottise a jeho "sestry", která je ve skutečnosti neteří. Pokud Henryho i Ottisovo IQ dosahovalo nízkých hodnot, nelze se vlastně divit, že zde byli ztvárněni jako jednoduché postavy. Na rozdíl od manipulativních a vysoce inteligentních vrahů, jako třeba Ted Bundy, nebo Jeffrey Dahmer, kteří se zaměřovali výhradně na určitou skupinu svých obětí, se tak Henry a Ottis v tomto ohledu trochu vymykají "standardu" sériových vrahů. Prostě brali, co jim přišlo pod ruku. I když jejich příšerné rodinné zázemí zase naopak do tohoto formátu zapadá. Jejich činy nám jsou ukazovány jako zcela normální, běžná věc a ani oni sami se nad tím nijak nepozastavují. A o nějakých projevených emocích či svědomí při jejich páchání nemůže být ani řeč. Myslím, i tak, že se snímek mohl vydařit lépe. I charaktery ne zrovna chytrých chlapů, se dají nějakým způsobem zpracovat a dát jim nějakou tu hloubku. Když to srovnám třeba s Tedem Bundym, kterého výborně ztvárnil Michael Reilly Burke, Dahmerem, kde jsem prvně poznala Jeremyho Rennera, nebo i tím Edem Geinem, jehož si střihl Kane Hodder, tak Henry výrazně strádá jak ve zpracování příběhu, tak i postavách. A pod pojmem "kontroverzní", "šokující", nebo tvrzením "nejautentičtější portrét psychopata" si tedy představuju něco jiného. (10.04.2016)