Henry: Portrait of a Serial Killer
Henry: Portrait of a Serial Killer
Obsahy(2)
Snímek volně inspirovaný skutečným příběhem sériového vraha Henryho Lee Lucase sleduje Henryho a jeho spolubydlícího Otise, bývalého parťáka z vězení.Mnohé z jejich vražd jsou považovány za ty nejbrutálnější,jaké kdy byly ve filmu natočeny... Henry je ztrápený tulák, který se bezcílně potlouká z místa na místo a s děsivou nenuceností páchá jednu brutální vraždu za druhou. Jeho nahodilé chování, které je pro něj příslibem relativní beztrestnosti, maří jakékoli pokusy policie dát si jeho četné zločiny do souvislosti a postavit jej před spravedlnost. Když Henry přijede do Chicaga, dělí se o dočasný domov se starým parťákem z vězení a jeho sestrou. Jakmile se svými spolubydlícími začne sdílet i svá tajemství a násilný životní styl, získá dva nové komplice – jejich porozumění však nemůže trvat věčně. (Cinemax)
(více)Recenze (212)
¨No tak, nejdřív musim říct, že sem čekal přece jenom ještě něco drsnějšího, něco ve styl takových normálních zabijáku, ale i tak to je hodně syrově natočený a některý scény fakt stojí za to to skouknout. Co se týká herců, tak Michael Rooker se na to hodí jak vietnamec na trh, fakt dokonalej vrahoun a na druhý staně Tom Towles v roli Otise je prvotřídní úchylnej prasáček. Škoda jen toho delšího čekání na pořadnej vývoj příběhu tim správným směrem, jinak to byl zajímavej film, rozhodně lepší než Gacy, Dahmer a takový ()
Opravdu působivý minimalistický zabijácký film. Henry, takový normální nesmělý zabiják, a jeho slizký kníratý komplic Otis dostanou jednoho dne návštěvu v podobě Otisovy naivní mladší sestry. Film vyniká hlavně (v rámci žánru) detailní psychologií všech tří postav, jejichž životy vybočí ze zaběhutých kolejí, neví si s tím rady a vzniká neustálé napětí hrozící výbuchem. ()
Čekal jsem kdovíjaké psycho, ale John McNaughton vsadil na naprostou jednoduchost, civilnost a samozřejmost zla. Svoboda a bezstarostnost s jakou Henry zabíjí, je přímo omamná. ()
„It´s always the same and it´s always different.“ McNaughtonův vražedný realismus ukazuje, že zabíjení je stejně snadné jako vzít si z ledničky plechovku piva. Čtyři natáčecí týdny, rozpočet lehce přes 100 tis. USD, živočišný výkon debutanta M.Rookera a brilantní realizace nápadu audiozáznamu mordu při pohledu na tělo oběti. Obyčejný a přitom velmi chytrý film, nechávající současné slashery na kusy rozřezané v zakrváceném kufru u cesty. ()
S větším rozpočtem, důkladností ve výrazových prostředcích a výraznějším rukopisem z toho mohl být kult zasloužený, takto jde jen o nadprůměrný thriller, jehož pravý krvavý potenciál (zajímající se o víc než jen o zabijákovu prázdnotu a koníček) tak skrze odpadkové pytle a prostorný kufr nikdy neprosákne (tzn. po pár dnech těch několik málo významných fragmentů mizí v zapomnění a víc než snaživý Michael Rooker v paměti neutkví). ()
Tak Henry mě na konci docela dost překvapil, ale nebudu předbíhat. Vždycky mě děsili filmy, které jsou natáčeny amatérskou kamerou, protože v nich něco je viz. Záhada Blair witch. Tento film není natočen celý amatérskou kamerou, ale až si jí opatří a budou natáčet vše co se jim zlíbí. Neuvídí te, tak často ho zabíjet. Tím ale nechci říct, že jich tam není dost. Výborné je, že když je záběr na mrtvolu, slyšíme co se dělo, když ji zabíjel. Zajímavé jsou způsoby zabíjení, televize na hlavu, hřebenem apod. ()
No, teda nic moc. Myslím, že Henry: Portrait of a Serial Killer není tak důkladně a kvalitně zpracovaným profilem jednoho z nejznámějších amerických sériových vrahů, jak zcela jistě mohl být. Postava Henryho není nijak extra zajímavá a je prezentována pouze jako "jakýsi" chlap, který si prostě jen tak vraždí, jak se mu zachce. Vlastně se o něm nic moc nedozvíme a vraždy, kterých se dopouští, nám v tomto filmu v podstatě nejsou vůbec ukázany, až na jednu. Vidíme pouze oběti, až po činu na nich spáchaném. To už mi zajímavější příšel vztah Ottise a jeho "sestry", která je ve skutečnosti neteří. Pokud Henryho i Ottisovo IQ dosahovalo nízkých hodnot, nelze se vlastně divit, že zde byli ztvárněni jako jednoduché postavy. Na rozdíl od manipulativních a vysoce inteligentních vrahů, jako třeba Ted Bundy, nebo Jeffrey Dahmer, kteří se zaměřovali výhradně na určitou skupinu svých obětí, se tak Henry a Ottis v tomto ohledu trochu vymykají "standardu" sériových vrahů. Prostě brali, co jim přišlo pod ruku. I když jejich příšerné rodinné zázemí zase naopak do tohoto formátu zapadá. Jejich činy nám jsou ukazovány jako zcela normální, běžná věc a ani oni sami se nad tím nijak nepozastavují. A o nějakých projevených emocích či svědomí při jejich páchání nemůže být ani řeč. Myslím, i tak, že se snímek mohl vydařit lépe. I charaktery ne zrovna chytrých chlapů, se dají nějakým způsobem zpracovat a dát jim nějakou tu hloubku. Když to srovnám třeba s Tedem Bundym, kterého výborně ztvárnil Michael Reilly Burke, Dahmerem, kde jsem prvně poznala Jeremyho Rennera, nebo i tím Edem Geinem, jehož si střihl Kane Hodder, tak Henry výrazně strádá jak ve zpracování příběhu, tak i postavách. A pod pojmem "kontroverzní", "šokující", nebo tvrzením "nejautentičtější portrét psychopata" si tedy představuju něco jiného. ()
Žádné zbytečné okrasy a komornější atmosféra jsou právě jedněmi z těch prvků, které z filmu dělají opravdu brutální a syrovou podívanou. To, že se film řídil životem Henry Lee Lucase jen volně vůbec nevadí. Věřte, že oproti reálným postavám, které byly předlohou, tedy Henry Lee Lucasovi a Otisi Tooleovi, byl tohle jen opravdu nevinný špás (tedy pokud si fakt všechno nevymyslel). ()
Bohužel.. Realistický look z počátku připomínal velice mrazivou, autentickou hrůzu, kterou vyvolávaly Poughkeepsie Tapes, avšak nakonec se Henry k oné atmosféře ani nepřiblížil. Michael Rooker určitě velmi solidní, ovšem ve výsledku to na mě prostě nefungovalo a nedostavil se strach, nýbrž nuda. Lehko předvídatelný závěr už jen dovršil mé zklamání - 40%. ()
Otis a Henry: prima parťáci ()
Trvalo to, než se Michael Rooker se svou hranatou vizáží dostal i ke kladným postavám. Z dlouhé řady rolí agresivních násilníků vyčnívá právě stroj na zabíjení Henry. Většinou šlo o ženy, ovšem jakmile se do akce pustí i se svým spolubydlícím Otisem, o pohlaví už nejde. Výsledek není horor, ale mrazí z toho, že své kroky vnímá Henry jako běžnou realitu života. Když třeba pánové zatouží po barevné televizi, už jde svým způsobem o „zábavu”. A v tomhle ohledu je Otis větší primitiv a hlavně větší nebezpečí. Ovšem má jistý vývoj – nejprve je pouze flákač a ochlasta, pak si zabíjení začne užívat, zatímco Henry je prostě jen mašina. Samotné násilí je tu a tam zprostředkované jen coby zvukový záznam, zatímco divák sleduje výsledek řádění. Snímek má ducha sedmdesátých let, neexhibuje, nikam nespěchá, snaží se být naprosto všední. Atmosférické, nepříjemné, syrové. ()
Civilní kamera, civilní herci, jednoduchá hudba a především implicitní vraždy dělají tento film velice atmosferickou a speciální záležitostí. Film dokazuje, že hektolitry krve a brutální vraždy nejsou potřeba k tomu, aby vám bylo z špatně. Vyjímečně skutečný film inspirovaný jedním skutečným člověkem. ()
Príbeh o dvoch polointeligentoch, ktorí majú záľubu vo vraždení ľudí bez príčiny. Nato aby neboli "nikdy" dostihnutý, vymyslel ten skúsenejší, Henry, svoje vlastné postupy. Neustále meniť pôsobisko a čo je o dosť zvrátenejšie, spôsob vrážd. Henry "zaúča" svojho nového "učňa" Otisa. Pre každého z nich však vraždenie znamená niečo iné. Jeden vraždí pre zábavu, druhý pre skutočné potešenie. Otis je však okrem iného zvrhlíkom na pohľadanie, čo sa ani z ďaleka jeho "učiteľovi" nepozdáva. Aj vrah môže mať svoje zásady. V roku 86´ musel tento film skutočne pobúriť. Zábery na niektoré vraždy sú skutočne výborné. Ja som ho však vzhliadol v roku 2012 a pre mňa osobne to bol len film. Film, ktorý sa dal pozrieť. Film, ktorý ma bavil pozerať - raz. Pre mňa osobne sa o žiadny filmový výkvet o vykreslení mäsového vraha nekonal. ()
Děsivě autentický pohled do duše sériového vraha. Minimalistická hudba, dlouhé záběry, deprimující prostředí, ani kouska lidskosti. Bude vám běhat mráz po zádech, a to pořádně. Hutná syrová atmosféra plná hnusu nepoleví ani na okamžik. Žaludek se vám sevře úzkostí. Ještě dlouho po skončení filmu bude mít před očima onu scénu, kdy Henry se svým partnerem masakrují nevinnou rodinu. Jednoznačně jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem viděl. ()
Jeden z najkontroverznejších filmov všetkých čias , hlása dvd obal a ja mu musím dať za pravdu. Tak detailný portrét vraha som ešte nevidel. Napriek krátkej stopáži dokázal režisér podať mrazivý pohľad do duše vymletého človeka. Nevie čítať, ale techniku zabíjania a zahladenia stôp pozn á dokonale. " Nikdy nezabíjaj rovnakým spôsobom ani rovnakou zbraňou, policajti budú zmätení..." V jeho prítomnosti si nemôžte byť ničím istý. počtom zabitých sa nepochváli, ale že ich bolo dosť dáva najavo v dialógu za kuchynským stolom, kde rozpráva, že svoju mamu ubil na smrť pálkou, no po niekoľkých vetách zmätene dodá, že ju zastrelil..." Ale veď si vravel, že si ju ubil pálkou?"...Aha, vlastne hej..." Scéna rezania hlavy vo vani je silná rovnako ako celá scéna "nakupovania televízora". Hudba v scénach prenasledovania svojich náhodne vybratých obetí je mrazivá a znapokojujúca. Uznávam, že na rok výroby ide naozaj o dosť depresívny, provokatívny a ojedinelým spôsobom urobený film. 80%. ()
Velmi syrový a znepokojivý portrét vraha, který dokáže řešit vraždou prakticky jakoukoliv situaci. Myslel jsem si že Rookera znám dobře, ale tahle role mě unikla, přitom bych ji označil za jeho životní. Ani bych se nedivil, kdyby se z této škatulky už nikdy nevymanil. Rozhodně je film daleko působivější než nedávný Netflixovský dokument o Ramirezovi. 60% ()
Snímek jsem chápal doslovně, jako Henryho portrét, tedy jakési vykreslení jeho zvrácené osobnosti. Z toho důvodu jsem nepostrádal kriminální linku, kde by vyšetřovatelé pátrali po vrahovi obětí. Většina obětí je ukázaná až zmasakrovaná, tedy nevidíme to, jak byly zabity. Zatímco kamera pomalu obkružuje zavražděnou ženu sedící na pohovce, slyšíme tak trochu z dálky její křik během mučení, než zemřela. Samozřejmě dojde i na zabíjení v přímém i nepřímém přenosu, kdy na příklad mučenou a následně zavražděnou rodinu sledujeme na monitoru, tedy už zprostředkovaně, ale naopak muže, jehož se Henry rozhodne zabít se svým komplicem, když předstírají poruchu auta, vidíme přímo v krátkém úderném záběru. Rooker vypadá vskutku odpudivě a to ani nemusí porcovat mrtvolu. Vlastně ani jeho kamarád se sestrou nejsou žádná neviňátka, především v Otisovi dřímá zlo, jemuž na svět v plné kráse pomůže Henry. Klíčové je setkání s děvkami. A v závěru stačí jen kufr ponechaný u cesty, aby si divák domyslel, co se stalo. Syrové, špinavé. ()
V době premiéry bych ten film asi obdivoval a měl nutkání se k němu vracet, po více jak třiceti letech už mě do požadovaných diváckých závitů nezasáhl. Jeho odtažitost je samozřejmě nevyhnutelným výsledkem toho, že sledujeme zavržení hodnou lidskou kreaturu, s níž bychom jednu místnost asi nikdy sdílet nechtěli. Henry prostě živoří a ve volném čase nechodí do hospody, nýbrž na zabijačku. A přestože v neosobním přístupu a koncentrovaném násilí, které může kdykoli neočekávaně vybuchnout, se skrývá nepopiratelná působivost a filmařský záměr, snímek si mě držel od těla natolik, až mě opakovaně přestával zajímat. Možná to bylo tím, že avizované "hrůzostrašné" scény násilí mi z dnešní perspektivy nepřipadaly nijak extra kontroverzní, a při další projekci už nebudu jen čekat na něco, co by mělo obhájit kultovní status filmu, a vychutnám si celkový koncept. Zatím tak na 65%. ()
K filmu nemám, co dodat, ostatní komentáře plně vystihují i mé pocity z téhle autentické záležitosti. Jen bych měl takovou zajímavost, týkající se hudby. Nevím nakolik to svědčí o kvalitě, ale ústřední melodii si vybral Mike Patton (ano, ten týpek z Faith No More) a předělal ji k obrazu svému do dosti drsňácké verze a vydal společně s jinými známými filmovými melodiemi (např. z The Godfather, Der Golem, The Omen) na desce Director´s Cut své formace Fantomas. Vřele doporučuji, pokud snesete dost tvrdou a zároveň dost alternativní muziku. ()
Výborný. Líbí se mi, jak se tenhle film může hrdě zařadit mezi těch málo filmů, které jsou šokující, až "závadné", ale zároveň jsou to inteligentní, dobře natočené snímky, které ty své nehezké scény umí dobře prodat. (8/10) ()
Související novinky
Staronová noční můra
O pokračování kultovní série, kterou Wes Craven začal v roce 1984 svou Noční můrou v Elm Street, se hovoří už delší dobu, ale až dnes začíná tato myšlenka nabírat reálné kontury. I když popravdě… (více)
Freddy zas a znova?
Ani šest pokračování kultovního hororu Wesa Cravena Noční můra v Elm Street a tři roky starý crossover Freddy proti Jasonovi zřejmě nestačily zabijákovi z městečka Springwood. Podle slov Roberta… (více)