Coldplay: A Head Full of Dreams
-
Coldplay: A Head Full of Dreams
-
Coldplay: A Head Full of Dreams
-
Coldplay: A Head Full of Dreams
Dokumentární / Hudební
Velká Británie, 2018, 115 min
V kinech
od:
xxmartinxx
Z dramatického hlediska docela potíž, že je příběh téhle kapely (tak, jak je zde prezentován) naprosto nekonfliktní a přímočará cesta - pak zní divně, jak se furt mluví o překonávání překážek. Přesto střižené dost zručně, aby to vypadalo, že Coldplay je pomalu lék na rakovinu a jejich existence je nejúžasnější a nejvíc ohromující věc, jaká se kdy udála. Nemyslím to nějak zle - tyhle dokumenty jsou vždycky přehnaná reklama a sebeoslava a tenhle to dělá adekvátně.(20.12.2018)
Dadel
Výborný dokument mapující celou historii kapely, která má za sebou řadu skvostných alb (no dobře, Ghost Stories stálo za prd, ale o tom taktně pomlčíme) a hlavně její členové i po raketové slávě zůstali normální a nestala se z nich namyšlená hovada pořádající drogové večírky (jak je častým zvykem). Nejlepší na dokumentu jsou ale záběry z roku 1998, kdy Martin a spol. byla ještě mladá ucha s rovnátky čerstvě nastoupivší na univerzitu (a kdy byla Gwyneth pro Chrise jen vlhkým snem). Nejlepší scéna: Chris v roce 1998 vypráví, jak budou za čtyři roky Coldplay slavní po celém světě... střih... rok 2002, Coldplay hrají jako headlineři na Glastonbury.(19.11.2018)
Ramirez85
Takhle nějak má vypadat hudební dokument, bez ohledu na to, jestli se vám ta daná kapela líbí nebo ne. S Coldplay to mám tak, že jejich indie začátky, řekněme první dvě desky, mě celkem braly (i když si vždycky radši pustím třeba Travis), ale někdy od X&Y to šlo směrem dolů (až na pár jednotlivých písniček), kdy poslední dvě desky řadím někam k produkci Džastina Bíbra nebo Rijány (tedy shit). Ono vůbec mám s Coldplay ten problém, že jsem je vždycky bral jako takovou kapelu pro gymnazisty (no spíš pro gymnazistky), a tudíž si já, jakožto working class hero, radši pustím svoje cunts Oasis nebo Petea Dohertyho. Na druhou stranu jim nelze brát ten fakt, že jsou, spolu s Muse a U2, momentálně asi nejlepší koncertní skupinou (přestože mě všechna ta duhová světla, všechny ty ohňostroje nebo konfety hrozně serou, dobrá kapela se bez toho lehce obejde a soustředí pozornost jen na svoji hudbu... ale proti gustu...). A Chris Martin je přesně ten pohodovej týpek, kterýho byste chtěli mít za kámoše. Čtvrtá hvězda v hodnocení speciálně pro Noela Gallaghera a jeho pětisekundové učinkování v tomto zajímavém, barevném, rozjuchaném a vůbec hodně Coldplay dokumentu.(18.1.2019)
nineweh
Hodne barviček, hodně srdíček a lásky a "jsme kamarádi a potřebujeme jeden druhého, protože jinak bysme tu nebyli". Pár vtipných archivních záběrů ze samého začátku kapely. Coldplay jsem přestala poslouchat zhruba po Viva la Vida, od té doby s nimi mám jeden zásadní problém: působí na mě jako "jsme velká stadiónová kapela, která lidstvu předává zásadní message". Film je roztomilý, ale bezzubý, a jako proč je po titulkách ještě další asi čtvrt hodiny filmu, to mi hlava nepobrala.(15.11.2018)
prazakj
Skvělý dokument zachycující skoro všechna alba. Některá nedostala tolik prostoru. Při sledování jsem si uvědomil, jak velkou část života jsem s Coldplay prožil a proč to pro mně dodnes je srdcová záležitost a nejoblíbenější kapela. Je skvělý vidět zákulisní informace při přípravách některých alb, včetně opětovného přiznání unikátnosti Ghost Stories, které mám obzvláště rád a je to skvělá, intimní a dojemná nahrávka. Děkuju, že tohle dali dohromady a doufám, že ještě nějaké album v budoucnu natočí.(21.11.2018)