poster

Coldplay: A Head Full of Dreams

  • Velká Británie

    Coldplay: A Head Full of Dreams

  • Austrálie

    Coldplay: A Head Full of Dreams

  • Nový Zéland

    Coldplay: A Head Full of Dreams

Dokumentární / Hudební

Velká Británie, 2018, 115 min

Režie:

Mat Whitecross
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • xxmartinxx
    ****

    Z dramatického hlediska docela potíž, že je příběh téhle kapely (tak, jak je zde prezentován) naprosto nekonfliktní a přímočará cesta - pak zní divně, jak se furt mluví o překonávání překážek. Přesto střižené dost zručně, aby to vypadalo, že Coldplay je pomalu lék na rakovinu a jejich existence je nejúžasnější a nejvíc ohromující věc, jaká se kdy udála. Nemyslím to nějak zle - tyhle dokumenty jsou vždycky přehnaná reklama a sebeoslava a tenhle to dělá adekvátně.(20.12.2018)

  • Dadel
    *****

    Výborný dokument mapující celou historii kapely, která má za sebou řadu skvostných alb (no dobře, Ghost Stories stálo za prd, ale o tom taktně pomlčíme) a hlavně její členové i po raketové slávě zůstali normální a nestala se z nich namyšlená hovada pořádající drogové večírky (jak je častým zvykem). Nejlepší na dokumentu jsou ale záběry z roku 1998, kdy Martin a spol. byla ještě mladá ucha s rovnátky čerstvě nastoupivší na univerzitu (a kdy byla Gwyneth pro Chrise jen vlhkým snem). Nejlepší scéna: Chris v roce 1998 vypráví, jak budou za čtyři roky Coldplay slavní po celém světě... střih... rok 2002, Coldplay hrají jako headlineři na Glastonbury.(19.11.2018)

  • Ramirez85
    ****

    Takhle nějak má vypadat hudební dokument, bez ohledu na to, jestli se vám ta daná kapela líbí nebo ne. S Coldplay to mám tak, že jejich indie začátky, řekněme první dvě desky, mě celkem braly (i když si vždycky radši pustím třeba Travis), ale někdy od X&Y to šlo směrem dolů (až na pár jednotlivých písniček), kdy poslední dvě desky řadím někam k produkci Džastina Bíbra nebo Rijány (tedy shit). Ono vůbec mám s Coldplay ten problém, že jsem je vždycky bral jako takovou kapelu pro gymnazisty (no spíš pro gymnazistky), a tudíž si já, jakožto working class hero, radši pustím svoje cunts Oasis nebo Petea Dohertyho. Na druhou stranu jim nelze brát ten fakt, že jsou, spolu s Muse a U2, momentálně asi nejlepší koncertní skupinou (přestože mě všechna ta duhová světla, všechny ty ohňostroje nebo konfety hrozně serou, dobrá kapela se bez toho lehce obejde a soustředí pozornost jen na svoji hudbu... ale proti gustu...). A Chris Martin je přesně ten pohodovej týpek, kterýho byste chtěli mít za kámoše. Čtvrtá hvězda v hodnocení speciálně pro Noela Gallaghera a jeho pětisekundové učinkování v tomto zajímavém, barevném, rozjuchaném a vůbec hodně Coldplay dokumentu.(18.1.2019)

  • nineweh
    ***

    Hodne barviček, hodně srdíček a lásky a "jsme kamarádi a potřebujeme jeden druhého, protože jinak bysme tu nebyli". Pár vtipných archivních záběrů ze samého začátku kapely. Coldplay jsem přestala poslouchat zhruba po Viva la Vida, od té doby s nimi mám jeden zásadní problém: působí na mě jako "jsme velká stadiónová kapela, která lidstvu předává zásadní message". Film je roztomilý, ale bezzubý, a jako proč je po titulkách ještě další asi čtvrt hodiny filmu, to mi hlava nepobrala.(15.11.2018)

  • prazakj
    *****

    Skvělý dokument zachycující skoro všechna alba. Některá nedostala tolik prostoru. Při sledování jsem si uvědomil, jak velkou část života jsem s Coldplay prožil a proč to pro mně dodnes je srdcová záležitost a nejoblíbenější kapela. Je skvělý vidět zákulisní informace při přípravách některých alb, včetně opětovného přiznání unikátnosti Ghost Stories, které mám obzvláště rád a je to skvělá, intimní a dojemná nahrávka. Děkuju, že tohle dali dohromady a doufám, že ještě nějaké album v budoucnu natočí.(21.11.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace