Režie:
Robert LandScénář:
Jan GrmelaKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jára BenešHrají:
Věra Ferbasová, Jiří Dohnal, Ferenc Futurista, Milada Gampeová, Josef Gruss, Milka Balek-Brodská, Zdeněk Hora, Ljuba Hermanová, Světla Svozilová (více)Obsahy(1)
Věra přijme nabídku kamaráda Kajetána, který jí zařídí místo v Dominikově továrně na loutky. Temperamentní dívka zaujme svého zaměstnavatele, Antonína Dominika, natolik, že se do ní zamiluje. Dominikova matka vypozoruje synův zájem o Věru a ihned ji propustí. Kajetán, který pracuje v ateliéru sochaře Výra, jenž se zabývá výrobou loutky mechanické, využitelné k reklamě zboží, požádá Věru o pomoc. Chce, aby se vydávala za loutku, neboť jeho výrobek byl těsně před uvedením poničen. Věra souhlasí a její herectví je tak přesvědčivé, že o robotku hned projeví zájem paní Dominiková a přiměje výrobce k propagačnímu turné po republice. Věra musí proto pokračovat ve své roli a během turné se dostane do mnoha svízelných situací. Kvůli nedorozumění jsou v Karlových Varech zatčeni Kajetán i nic netušící Dominik, zatímco Věře se podaří uprchnout. Ale nakonec se vše vysvětlí, vynález je hotový a snoubencům Věře a Dominikovi přeje mnoho štěstí robotka č. 2, tentokrát opravdová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
„Nezaměstnaná Věra se vydává za mechanickou reklamní loutku a odhalí podvody údajných amerických podnikatelů.“ V té době a ještě dlouho poté u nás zcela netradiční a ojedinělý námět (super), a ač moc nemusím Ferbasku (která tady v podstatě opět hrála sama sebe a jako panenka i skutečně vypadala!), tak ona tady byla 100% využita a měla hlavní slovo, kdy všichni ostatní ji tu v podstatě dělali jen křoví (nahrávali, přihrávali atd). Film má trochu překombinovaný děj, ale dostatek milých (Gruss vs Ferbasová) a velmi vtipných (vesměs všechny robotické výstupy, představování hladu a žízně, zpěv atd) scén, poněkud přihlouplé duo detektivů Neumann-Svozilová mě vůbec neoslovilo, jednak se podle mě k sobě moc nehodili a pak jejich působení zde, se mi zdálo poněkud zbytečné. Futurista zcela nevyužit, škoda. Panenku jsem vždy nesprávně přisuzoval režiséru Slavínskému - ani nevím proč, snad kvůli Věře. Režijně dobře a obratně odvedená práce. ()
„Ta panenka vypadá tak živě! Se skoro stydím před ní převlékat!“ - Ferbasová rozhodně nebyla dřevo. ()
Jeden z chybějících mezičlánků série filmů s oblíbeným párem Věry Ferbasové a Jiřího Dohnala realizoval kroměřížský böhmák Robert Land, který točil s bilingvními nebo brzy světovými herci už v Německu ve 20. letech (například s Oskarem Marionem nebo Marlene Dietrichovou). Do českého filmu ho v závěru kariéry zavedla (a po té zpět do jeho rodiště) nejprve nákladná produkce obou verzí Jany a po té němčící Sextánky. V Panence převzal po Vladimíru Slavínském pár snů Uličnice, který se s dalšími léty uplatnil ještě ve Vandiných trampotách a Dcerušce k pohledání. Panenka jest filmem velice zajímavým, dá se reálně označit za jediné české sci-fi 30. let. Nadto linie detektivní odkazuje k tomu nejlepšímu z Tommyho a Pentličky Agathy Christie. Objevila-li bych tento námět v Hollywoodu, myslela bych, že jde o přirozenou vědecko-fantastickou větev studia Universal. ()
"Posílám Věru ve čtyřech kusech" aneb naděje pro ty, kteřî Ferbasku nemůžou vystát, že skončí v rukou obchodníků s bílým masem... ()
Když na počátku roku 1938 začal v barrandovských ateliérech režisér Robert Land realizovat poněkud neobvyklý scénář o robotické dívce, netušil ještě, že téma bude v české kinematografii později znásilněno do podoby Rychmanova sci-fi »Babičky dobíjejte přesně!« Tady se naštěstí setkáváme s komediální hvězdou Věrou Ferbasovou, které tehdejší kritika neustále předhazovala její herecký projev, připomínající prý oživlou panenku. Kdoví, zda se jim přijetím této nabídky sama chtěla vysmát anebo to byl jen dobře promyšlený tah producenta Metropolitanfilmu, v každém ohledu je její výkon příjemný, živý a zcela určitě i fyzicky náročný (zkusil se někdo z vás celé dny pohybovat jako loutka?). Ze scénáristického hlediska je poměrně překvapující shledat Jiřího Dohnala v tzv. nepárové roli, neboť objektem touhy a veškerého zájmu je zde továrník Dominik v podání Josefa Grusse (komu bude patřit závěrečný polibek?). Efektního komického potenciálu pak dosahuje výborná dvojice Světly Svozilové a Stanislava Neumanna v rolích dvou šmejdilů, kteří touží odhalit pravdu a jsou odhodláni označit vynálezce a jeho přátele za podvodníky. Ovšem pointa je skryta v něčem docela jiném a celku vlastně dodává určitý šmrnc. A i když je Landův film spíše žánrovou kuriozitou než průlomovým dílem, rozhodně by neměl ležet zapomenutý v propadlišti dějin české kinematografie. ()
Tyto staré černobílé komedie na mě v dnešní době stále víc začínají působit jako takový malý balzám na duši a poslední dobou jsem měl při výběru na pamětnické filmy docela štěstí... Na Panence mě zlákalo v první řadě zařazení do žánru sci-fi a ačkoliv dle očekávání film s tímto žánrem spíše jen velmi opatrně a volně koketoval, výsledkem je na svou dobu svěží komedie s originální zápletkou, která mě první česko(slovensko)u robotkou na stříbrném plátně rozhodně pobavila, nabídla děj plný zábavných i napínavých situací a Věra Ferbasová se v této roli skvěle uplatnila. Na mírné přehrávání ze strany herců a v mnoha ohledech naivní děj jsem si v pamětnických komediích už hravě zvykl a příjemná atmosféra i různé zábavné vychytávky včetně zábavné detektivní dvojice mi padly do noty. Akorát jsem spočátku doufal POZOR, drobné SPOILERY!, že onen podvod s mluvící robotkou zrealizuje pan Kajetán (potažmo tvůrci filmu) trochu sofistikovanějším způsobem a během předvádění vynálezu v některé z vyvstavších situací využije i reálnou mechanickou panenku, kterou kdesi na začátku filmu montoval a testoval, ale pak se později už do děje nevrátila. Myslím, že s tímto sci-fi prvkem šlo určitě pracovat dál i vedle existence falešné robotky a využít jeho potenciál víc, ale jinak se mi Panenka coby první československá „sci-fi“ komedie hodně líbila. [75%] ()
Dielo, ktoré zostarlo podobne, ako filmový materiál na ktoré bolo natočené. A pravdu povediac, trápnejšie humorné scénky som nevidel snáď v žiadnom inom česko(slovenskom) filme. Toto možno označiť za hanbu vtedajšej kinematografickej ponuky. ()
Je možné se a tenhle film dívat jako na vůbec první české sci-fi. Panenka je zde střízlivě pojatý robot, který vypadá jako manekýnská panna, který má vzadu v těle díru plnou strojků. Pokud funguje, toporně zpívá a pohybuje se (žádný super-inteligentní robot á la Blasius). Je to tedy relativně věrohodný fantastický motiv. Ve filmu je několik vtipných gagů a chytlavých písniček. ()
Poněkud nevýrazná prvorepubliková komedie, která je poměrně nudná, všichni v ní přehrávají (i když Farbasová jako robot je překvapivě skvělá) a její námět by vystačil tak na 40 minut a možná i méně, ale zase na druhou stranu tam pár úsměvných momentů je, natočené je to excelentně a je tam znát jistá snaha o pohodovost, takže Panenku úplně odsoudit nemůžu. Navíc námět má zajímavý a za podívání to asi stojí - tedy pokud váš baví prvorepublikové komedie. A první československá sci-fi to není, rok před Panenkou vznikla Bílá nemoc a mám dojem, že ještě v éře němých filmů něco bylo, jen si teď nevzpomenu na název. Slabé 3* ()
Ma prvni zkusenost s reziserem Robertem Landem dopadla sotva prumerne. Ocenuji celkem nadcasovy namet a pisnicku Very Ferbasove, ktere byla role sita na miru. Obsahove ale strasne nudny film. ()
Tak jsem si vždycky myslel, že Ferbasová je taková panenka na hraní. Nevěděl jsem, že už v tomto stylu vznikl i film. Zvládla svou roli výborně, scénář mohl být nápaditější, ale i tak to docela jede. Ferbasovou jsem v poslední době přehodnotil a začala mne bavit...70% ()
Ferbasova predstira ze je loutka, a vsichni na to skacou. No proste "crazy podivana"... ()
Poměrně slabá komedie, při níž jsem se snad ani nezasmál. Ferbasová v jedné ze svých nejtrapnějších rolí, z větší části uvězněná v jakési krabici, aby diváci a zájemci o nákup Robotky nepřišli na podvod, protože skutečná Robotka je ještě stále ve vývoji. Nejlepší z filmu byl záběr (pravděpodobně fotografie) panorámatu Turnova - což vystačilo asi na půldruhé vteřiny. ()
V rozmezí pouhých třech let vznikly v naší kinematografii snímky "Panna", "Panenství" a "Panenka". Samozřejmě se nejedná o žádnou trilogii nebo něco podobného, ale prostě mně ty podobné názvy přijdou zajímavé. Pokud jste viděli všechny tři, máte dobrý přehled o filmech pro pamětníky. Tento Landův kousek není nijak zvlášť povedený, ale kde jinde uvidíte Ferbasku, jak imituje robota? Jen kvůli tomu si tento snímek prostě musíte zapamatovat. K mé potěše zde hraje i Jiří Dohnal, rodák z Holoubkova, kde skoro celý život bydlím. Celkově to za více než za tři hvězdičky nevidím, ale jako fanoušek filmů pro pamětníky jsem celkem spokojený. ()
Dílo, které předběhlo dobu, ale nemající náležité prostředky. Pouze v jednou je přímo realistické a to je, že Amerikáni jsou vždy partneři na draka, tenkrát jako dnes. ()
Komedie hodně naivní, skoro všichni přehrávají, zvláště jsem měl strach, aby Neumannovi úplně nevypadly oči, ale Ferbasová naprosto neuvěřitelná! ()
Když o tom tak přemýšlím, nebyla by to zdaleka taková tragédie, kdyby nenechali dělat Grusse hlavního milovníka. Ten to totiž projel na celé čáře a je jen dobře že v jiných filmech už byl jen za neškodného blbečka. Ústřední písnička je kouzelná a Neumann a Svozilová v rolích urputných detektivů tak démonický, že by je člověk vzal s chutí něčím po hlavě. Motiv umělé bytosti je možná neotřelý, ale i kdyby se tu tak příšerně nepřehrávalo, je dobře že jiné filmy vsadili spíš na sentiment a konverzační humor. Tady chybí oboje. ()
Nápad to byl dobrý, ale poněkud ze strany tvůrců nedotažený. Ferbaska a Neumann výborní, ostatní herci spíše slabší. ()