Americká krása

Excelentní film. Sam Mendes ukázal jaký je režisér a od tohohle filmu ještě ani jednou nezklamal (aspon mě) Kevin Spacey ze sebe vydává životní výkon (zase) a Mena Suvari...To už snad ani nemusím psát. Konec takový jak má být, prostě film o životě, který není vůbec růžový. My name is Lester Burnham. This is my neighborhood; this is my street; this is my life. I am 42 years old; in less than a year I will be dead. Of course I don't know that yet, and in a way, I am dead already. čistých 5 (20.05.2009)

(1001) Já už mám takový podivný zvyk přistupovat k filmům, které se nějak podezřele líbí všem, s despektem. V případě Americké krásy byl ten despekt tak velký, že napoprvé jsem si film vůbec nedokázala užít a ani se do něj patřičně vcítit (a taky to bylo nejspíš otřesným televizním dabingem). Postupem času jsem ale názor změnila a říkám, tenhle film ve mně vyvolává takové pocity, jaké vzbuzuje i písnička Because od Beatles, která (tedy v cover-verzi) hraje i k závěrečným titulkům. Takže se film nehodí k jednoduchému odsouzení, alespoň zatím ne. "Smile, you're at Mr. Smiley's." (03.07.2007)

Přelomový film v dějinách hollywoodské kinematografie. Sam Mendes přesně postihl a popsal fenomén rozpadajícího se narůžovo uměle nalakovaného amerického snu a obsahově vyprázdněného konzumního života spojeného s krizí středního věku a příslušností ke střední třídě, jako to udělal před lety třeba i Elia Kazan ve své Tiché dohodě v roce 1969. Pak ovšem skončila éra květinových dětí a myšlenkové svobody a hollywoodské filmy si za svá ústřední témata vybíraly úplně jiné věci a tenhle životní pocit se odsunul kamsi do kolektivního podvědomí (a do světa filmu nezávislého). Uplynulo však 30 let a Amerika je znovu tam, kde kdysi bývala - na scestí maximálního blahobytu a absurdnosti takového života. Doba se otočila ve spirále času a nutně musel přijít nový Kazan. Bravurní režie původně divadelního režiséra (lokální obdobou je náš Vladimír Morávek a jeho vynikající filmový debut...), geniální herecké výkony (Kevin Spacey si touto rolí zajistil místo v herecké síni slávy), úžasná minimalistická hudba Thomase Newmana, obrovská koncentrace podstatných filmových momentů (zvláště poletující mikrotenový pytlík je nezapomenutelný a signifikantní...) a téma, které naplnilo nejednu sociologickou studii... Americká krása, při odhalování jejíž podstaty mrazí... Podobné filmy: Tichá dohoda, Pan Rosnička, Elementární částice, Ledová bouře, Generace X, Volání o pomoc (03.07.2007)

Snímek Sama Mendese AMERICKÁ KRÁSA se „točí“ okolo jedné normální, americké, „středostavovské“ rodiny – rodiny Burnhamových. Snímek ukazující, že i na „americké kráse a idylce“ není vždy vše tak třpytivé, zářivé, skvělé prostě: cool. Z dálky – z ptačí perspektivy – snad může vše vypadat v pořádku; při bližším pohledu však člověk (divák) nachází řadu trhlin, škrábanců a prasklin. Představit divákům dílo, které by bylo vyvážené a realistické (tj. bez glorifikace či démonizace americké společnosti, kterému bohužel někdy podléháme; či bez „černo-bílé“ charakteristiky postav), je úkol nadmíru obtížný. A Sam Mendes se toho úkolu zhostil výtečně. Silnou devizou tohoto filmu jsou také perfektní herecké výkony – Kevin Spacey (coby „rozverně rezignovaný“ otec a manžel, který se již smířil se svým údělem), Annette Bening (coby uvědomělá, cílevědomá, puntičkářská a hysterická matka a manželka), Thora Birch (coby zmatená a frustrovaná dospívající dcera), Wes Bentley (coby „kliďas“, který to však v životě nemá vůbec lehké) atd. (onen výčet herců a hereček by mohl pokračovat až do posledního žáka (komparsisty) typické americké „high school“). Shrnuto a podtrženo: Sam Mendes předkládá výjimečné dílo, na které se divák nepodívá 1x či 2x za život, ale průběžně ho během svého života vyhledává znovu a znovu. (05.09.2003)

Společně s Klubem rváčů můj nejosobnější film. Zatímco ten první tepe hlavně co do podnětnosti myšlenek, Americká krása boduje v emocích. Když jsem ji viděl poprvé v prváku na střední, rozložila mě na několik týdnů a dokázala to při každé další projekci. Dneska už na mě působí trochu jinak, neútočí na základní pocity až přehnané sounáležitosti s hrdiny (což se možná ve čtyřiceti změní), ale jako dokonalý portrét lidí, kteří se rozhodli vzepřít konvencím, mě baví stále a emoce ve mně dmýchá pořád naplno. Vyzdvihovat dávno omleté (Spacey, Conrad L. Hall, Mendes) nemá smysl, snad jen doplním opomíjené (Cooper, parádní hra se světlem v noci) a dodám, že tohle je jeden z těch absolutních ‚top filmů‘ mého života. (04.09.2009)