Žebrácká opera

Po sametové revoluci se situace v Českém filmu radikálně změnila. Přišli noví režiséři a ti staří buď točit přestali, nebo rezignovali na své umění a začali točit kraviny pod vidinou peněz. "Žebrácká opera" nepatří ani tak moc do jedné z těchto kategorií. I sama předloha je již dost slabá. Herci jsou v tom dobří, ovšem kde nic tu nic. Ani Jeremy Irons to nezachránil. Pár scén však stojí za podívanou a slededování filmu nepůsobí fyzickou bolest. Ovšem kdyby jej v televizi někdy opakovali a někdo, kdo by se na něho chtěl podívat a náhodou ho promeškal, vůbec nemusí truchlit. (16.01.2008)

Dvě hvězdičky za film, třetí za speciálního hosta. Spousta známých tváří, slavný autor, a velmi slavný zprostředkovatel. Já osobně Havlovi hry příliš neobdivuji, ale Audience byla slušná práce, a tady to sice trošku pokulhávalo, ale na jeho poměry to docela ušlo. Hlavně to bylo dost zábavné a příjemně to utíkalo, sice se mi asi více líbila verze z národního divadla v Praze, ale bylo to příjemné srovnání. Zase se používalo oné "stokrát opakovaný vtip brzy začne být vtipný", což není zrovna můj oblíbený styl, ale překousnu to. Nejlepší byla Šafránková, Divíšková, a asi Hrušínský. Bylo celkem zábavné potkávat i v těch nejmenších roličkách slavné české herce. Mě hodně vadila představitelka Polly, protože měla být parodií na svůj vlastní druh, jenže to děvče to nějak nezvládlo, a nebylo to vtipné, spíše to bylo takové že vkusnější diváci trpěli. Jinak ten základ už je dobrý takže o asi těžko někdo může zkazit natolik, aby to bylo nesledovatelné. Ale myslím si že Češi to neuchopili za ten nejhorší konec, a že to nakonec není úplně špatný film. (16.04.2012)

Neměl jsem tušení, do čeho jdu a jména v titulcích jako Menzel, Havel a Abrhám (o Ironsovi ani nemluvě) ve mě vyvolala nemalá očekávání. Tak nějak to i začalo, úvodních dvacet pět minut, kdy Abrhám vypráví svým komplicům spoustu všemožných mouder o ženách a při tom loupí. Tohle je zdaleka nejlepší část filmu, ale od okamžiku, kdy se postava Abrháma dostane do vězení, film jde hrozně dolů a děsně nudí. Větší prostor dostávají jiní herci zvučných jmen jako Labuda, Šafránková a Hrušinský. Poslednímu jmenovanému stačí se jen objevit v záběru a má divácký respekt. Na filmu je hodně vidět, že se jedná o adaptaci divadelní hry, ale vesměs mu to neškodí. Ve filmu se nám představí celkem dost postav, které jsou povětšinou i zajímavé, ale všechny jsou nám jen tak naťuknuty, nebo jen proplouvají dějem a je hrozná škoda, že jich není využito více. To je případ jak charakteru již zmíněného Hrušinského, ale i postava Jiřího Zahájského a další. Film jsem dokoukal asi před půl hodinou a přiznám se, že už teď si z něj nic moc nepamatuju. A tohle je asi největší problém filmu, on prostě prošumí a už v jeho polovině je vám jedno jak dopadne a jediné co si od filmu přejete, je brzký konec, což při stopáži 93 minut není tak dlouhé, ale kdyby byla stopáž o patnáct, dvacet minut méně, filmu by to jen prospělo. (17.12.2012)

Tak na tom filmu byl jeden výborný výkon - Barbora Leichnerová. Pokud se to snažím brát objektivně (tedy ze subjektivního hlediska objektivně a nezadat si se svým názorem na V.H.), startuji s průměrnými třemi hvězdičkami. Ovšem ty dlouhé filozofující monology, které člověk nestačí pojmout, na rozdíl od příznivců výše nejmenovaného, mě dováděly ke konci filmu ke stavu značnéí znuděnosti. A pak jsem zháhadně prozřel, když podepsal Meckie tu dohodu s policejním komisařem, který ve skutečnosti vůbec žádným policajtem nebyl. Takže narážka na náš režim, nikoliv příliš trefná, ale druhá hvězda dolů. Celkově ale přecejenom jedna zbyla. Ještě bych rád někdy shlédl Brechtovu Operu, abych si mohl porovnat oba autory... (06.04.2020)

Na první pohled jakoby se zdá, že v polistopadové rozjitřené náladě bychom těžko hledali aktuálnější námět, jakým byla stejnojmenná Havlova hra. Bohužel film přišel ve špatný okamžik. Jak se z přiloženého bonusového slova režiséra Jiřího Menzela dozvídáme, barrandovské filmové ateliéry v čele s ředitelem Václavem Marhoulem tehdy razantně smetly ze stolu všechny rozpracované a chystané projekty, čímž de facto odsoudily i Žebráckou operu. Jak Menzel trpce vzpomíná, odbytý zůstal nejen scénář, ale zejména celková stavba, v závěru okleštěná v statické ateliérové monology. Mě bohužel nezbývá, než jeho slova potvrdit. Zatímco úvodní seznámení s hlavními protagonisty nespotrádá vtipnou pointaci a karikaturní nadhled, v následujících minutách se děj proměňuje v nefalšované nudné pronášení dlouhých filozofujících monologů, které ve filmu utrpěly snad nejvíce šrámů. To, co mohlo (a jistě mělo) na jevišti působit zajímavě, okázale, s přesně dávkovanou směsí ironie a sarkasmu, se na plátně stává neživotným sledem těžko stravitelných pouček a frází. Částečnou záchranou se zdají být herecké výkony, zastupované s až rozkošnicky poživačným elánem (Labuda, Freimanová, Vízner, Vetchý, Divíšková, oba Hrušínští); vedle Abrháma a Šafránkové bych vyzvedl dojemně tragikomickou figurku Jiřího Zahajského, který si z přítomných protagonistů vedl asi nejlépe. Prohlásil-li sám Menzel, že Žebráckou operu považuje za svůj nejšpatnější film, není to výrok do prázdna. Vinou systematické likvidace pozůstatků minulosti se zlikvidoval zárodek budoucnosti a řeknu-li to silně nadneseně, sametová revoluce smetla samotného Havla. V nastalém víru společenských proměn najednou nebyl čas na toho, kdo ještě před chvíli patřil mezi miláčky národa. Neuvěřitelné, jakými paradoxy tato země překypuje. (18.08.2010)