Crime in the Night Club
Režie:
Jiří MenzelKamera:
František UldrichHudba:
Jiří ŠlitrHrají:
Eva Pilarová, Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Jitka Zelenohorská, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Jan Přeučil, Ferdinand Krůta, Jiří Grossmann, Jan Libíček (více)Obsahy(1)
V kabaretu Tartaros došlo ke krádeži perlového náhrdelníku a následné vraždě. To vše by mohlo zkompromitovat ministra, který je ctitelem zpěvačky Clary. Je třeba co nejrychleji najít skutečné pachatele... (oficiální text distributora)
Recenze (86)
Je úsměvné číst zdejší nechápavé výtky o „nepovedené krimi“ a „slabé komedii“. Škvoreckému se Suchým šlo úplně o něco jiného. O kritiku režimu, který ohýbá právo a justici podle toho, jak se mu zrovna hodí, což je patrné hlavně v poslední třetině filmu, který žánrově úplně přehodí výhybku. A je nutné si uvědomit, v jaké době film vznikl. V napjatém čase podzimu roku 1968, v neblahém tušení věcí příštích (čistky v uměleckých kruzích, nucené emigrace) a na výsledku je to sakra znát. Proto se humor často míjí účinkem, herci jsou bezradní a filmem prostupuje taková lehce pochmurná atmosféra pohřebního ústavu. Ale díky za ty pěkné písničky a Evu Pilarovou, která tady byla fakt kočka. ()
CHLAPCI, NA CO CHCETE DŮKAZ, KDYŽ DNES SE DÁ DOKÁZAT PRAKTICKY COKOLI. ()
Roztomilý vyšetřovatel v podání Jiřího Šlitra. ()
Dalsi z rady hodne nepovedenych krimi. A navic spojeni s dvojici Suchy, Slitr se ukazalo pro takoveto typy filmu jako zcela nevhodne. ()
Semafor, především Suchého éry jsem nikdy moc nemusel, ani písničky které tam vnikaly ale tato černá detektivka-komedie a muzikál to vše dohromady si myslím že se jakžtakž povedla, když přeci jen uvážíme v jaký době to přeci jen vznikalo, myslím si že prvorepublikovou atmosféru s již zmíněným Fričkovským rukopisem (ke kterému se Menzel hlásil) film částečně nesl (místy mi film hodně připomínal např. jeho "Těžký život dobrodruha"). Ale i tak, jako celek to bohužel místy působilo jako jedno velké nesourodé, umělé a zmatené divadelní představení...3* Za Grossmana, Šlitra a částečně i některé písně... ()
Průměrný film, který však je prakticky vycpán samými písničkami, takže na samotný děj nezbývá moc času. Ale významný je hned z několika aspektů. Poprvé se v něm před kamerou objevil Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák (ten výtečně zahrál státního zastupce). Poprvé a naposled se na filmovém plátně ukázal Jiří Grossman. Je neuvěřitelné, že za tři roky zemřel a Jiří Šlitr dokonce již za rok. ()
"Vás dva může ještě v poslední chvilce hřát svědomí, že jste svou smrtí přispěli k udržení a oslavení neotřesitelných ideálů práva a spravedlnosti." Kriminálka je to mizerná, ale jako absurdita a rýpnutí do státní moci to funguje dokonale. A ty postavy jsou prostě báječný - nadrženej ministr, angažovanej státní žalobce, žárlivej skákač Ikaro, hopsavá Stella, demagogickej farář, odhodlanej agent pro zvláštní úkoly, tupej Pepíček s ještě tupějším JUDr. Bojanovským a mnoho dalších. Mě bavili v podstatě všichni, ale nejvíc mě dostal detektiv vyrážející dveře hlavou. Hlavně že spravedlnost vždycky zvítězí. ()
„Já mám rád umění. Já myslím, že umění neškodí.“ Ano, považovat tento film primárně za detektivku, která tu slouží jako taková zástěrka, zavání přinejmenším nepřesností. Zločin v šantánu je totiž především velmi zdařilá satira, a to jak zábavná tak mrazivá (i když na rozdíl od jiných jí podobných převládá druhý přívlastek, místy dokonce docela dost). Možná paradoxně trochu slabší mi přišla hudební stránka, v tom smyslu, že podle mého na ni nemusel být kladen takový důraz (trochu méně čísel by nezaškodilo). Jinak se zde najde spousta zajímavých postav a postaviček (Rudolf Hrušínský svým cynismem jakoby poočku odkazoval na Spalovače mrtvol, Zdeněk Svěrák je až nepříjemně přesný ve své roli žalobce). K tomu ten krásně absurdní konec....Poněkud nedoceněný, nebo přesněji nepochopený film, za mě to budou silné 4*. „A neobáváte se, že málo schopný jurista poškodí pověst naší justice?“ – „Naší justice? Pane kolego, o jednoho blbce víc nebo míň…to už nehraje roli.“ ()
ŠANTÁN zaujímá v menzelovské filmografii specifické místo. Podle vlastních Menzelových slov to měla být jakási syntéza prvorepublikové detektivky fričovského střihu, živená zřejmě i "drsnou školou" (TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA?), muzikálu a ještě čehosi navíc.(Pilarová, vedená Menzelem "neherecky", v klidu a přirozeně hraje sebe samu a z tohoto hlediska film zvlášť nebrzdí;spíš naopak.) Ale během dívání na film se mi asociuují i další souvislosti: MONSIEUR VERDOUX, KDYBY TISÍC KLARINETŮ, ale také KONEC AGENTA W 4 C (Vodička jako agent pro zvláštní úkoly) prvorepublikového ministra spravedlnosti (v Brodského pojetí této role se zase objevují reminiscence na jeho inspektora drah v OSTŘE SLEDOVANÝCH VLACÍCH). Šlitr se Suchým ve svých partech asi právě tady mají nejblíže k Voskovcovi a Werichovi např. ve filmu SVĚT PATŘÍ NÁM. Výčet těchto možných interpretací, daných mj. i Škvoreckého vstupy, jistěže ne vyčerpávající a v mnoha ohledech ne zcela přesný, jen naznačuje důvod rozporuplných Menzelových prohlášení o jeho vztahu k tomuto napůl zapomenutému dílku, jehož cestu po našich kinech záhy začala komplikovat sílící husákovská normalizace. Menzelova rezervovanost však má i svůj pozitivní rub. Pokus o reminiscence starých dob nebyl zcela bezúspěšný a jeho torzovitost je paralelně na pomezí vcelku zdařilé syntézy. Prolnutí blíže necharakterizované totality s muzikálově pojatými hudebními čísly nese celou řadu stalinistických konotací (Mňačkova povídka JAK CHUTNÁ MOC), hudební projev je naopak v řadě klíčových míst (Suchého zatčení; jméno přidělené postavy záměrně neuvádím; pro vyznění filmu není totiž podstatné) i faktovým přínosem klíčový a často se přitom jedná o vrcholná díla semaforských tvůrců; pěvecké výstupy mladé, nad očekávání sličné Pilarové jsou pověstnou třešinkou na tomto pomyslném filmařsky chutném dortu. Po čtyřiceti letech tak pamětník vidí film, jemuž lze s trochou nadsázky ledacos vyčíst - velké oči jeho tvůrců zejména - , který se však přesto zařazuje důstojným způsobem a nanejvýš osobitě do naší pověstné filmové vlny šedesátých let, a spoluvytváří a dotváří tu nepříliš lichotivou odezvu srovnání s polistopadovou filmovovou zdánlivě bezuzdně volnou tvorbou. Uzavřená minulost je tedy v tomto případě až překvapivě živou výpovědí ne o dějích, ale o soudobé a nečekaně aktuální sebereflexi událostí bouřlivého roku 1968. ()
Neuvěřitelné, kolik lidí tady ten film nepochopilo. Zločin v šantánu není žádná detektivka, jak by se mohlo z názvu zdát. Tohle je především satira na komunistické zinscenované procesy. Napsat o filmu, že je to dobová slátanina (Radim) ukazuje mnoho o povědomí pisatele o politické minulosti své země. To samé gouryella, který film považuje za kriminálku... ()
Zločin v šantánu je klasický šedesátkový pelmel. Pod vlivem určité nálady se na jednom filmu sešla parta autorská Škvorecký / Menzel, autorsko - interpretační Suchý / Šlitr, účinkující Grossmann / Smoljak / Svěrák a zpívající Pilarová (plus celá řada dalších nesourodých tváří té doby). Slovy Menzla mělo jít o další krimi napsanou Škvoreckým, tentokrát v retro variantě na způsob Martina Friče. Na papíře zůstal nápad na půl cesty mezi filmy s poručíkem Borůvkou, které se trilogií nikdy nestaly. To se tedy nepovedlo. Ačkoli Suchý byl na každý pád vděčný za další film pro lidi ze SeMaForu. Stažení z kin zapříčinila primárně Škvoreckého emigrace, přičemž někteří by rádi věřili tomu, že tato nepovedená krimi snad mohla být považována za provokativní. Ale ne všechno ze zlatých šedesátých musí být chápáno jako geniální. ()
"To je ilerelevere... ilere... ilereve... ile... To je blbost!" Humor je možná příliš suchý, ale je, satira je možná příliš očividná, ale je také - a je náležitě pichlavá. Díky Josefu Škvoreckému se obojí dostalo do scénáře, díky Jiřímu Suchému do textů písní. Zločin v šantánu se mi zkrátka líbí a nemůže za to jen moje láska k Semaforu. Mohou za to všechny ty momenty a momentky, které v něm jsou, může za to souboj Jiřího Šlitra a Zdeňka Svěráka v soudní síni, může za to Jan Libíček vyrážející dveře, může za to Eva Pilarová, která nakonec zazpívala... A navíc scéna s posledním přáním a závěrečnou písní Balada pod šibenicí patří k tomu nejlepšímu, co kdy Jiří Menzel natočil. ()
Za film jednoznačne len 2 * ... Za nostalgicky milé tváre bývalých špičiek českej pop music a za zopár podarených šlitrovských piesní o jednu * naviac .... ()
jeden z oblíbených, na Fantoma nemá, ale i tak:-)) a všech těch dětí, co to nepochopily a melou tu pseudo znalecké tlachy o nudách a nepovedených krimi, je mi fakt líto. Vrcholem je cosi jménem Radim, individuum, které dá Twin Peaks 2* a Jeden hot...5*. Jeho "Dobová slátanina" mě fakt pobavila ()
Takovej Menzelův tvůrčí fuck off, kde si v podstatě dělá, co se mu zlíbí, a jde mu to kurňa dobře. 'Zločin v šantánu' je v podstatě jakási metažánrová hříčka - celovečerní kabaretní krimikomedie, která vás zároveň díky muzikálním groteskám tuplem vezme do bezstarostných časů let šedesátých.... Suchý se Šlitrem jsou komediální mazáci, a Eva Pilarová je pěvecká bohyně! Šlágr 'Koukej vykopat poklad' z hlavy dlouho nevyženu. ()
Film, který má něco do sebe pro originální koncept kritiky socialismu, ale to mísení několika různých žánrů a zdlouhavá hudební čísla vržou, skřípou a nudí. Menzel občas potěší vtipnou inscenací a herci jsou vesměs dobře obsazení (hlavně Libíček a debutant Svěrák), ovšem přeplácaný výsledek je spíše otravný než inteligentní. Jako pokus o skloubení nové vlny a filmů Oldřicha Lipského však zajímavé... ()
Ta věc se musí pochopit, a pak je to za 5 hvězd. ()
Žánr: suchošlitrovka. Podle Menzela velmi nepodařený film, podle mne jeden z jeho nejlepších. Škvoreckého ostrá a trefná politická satira spojená s hravostí, láskou ke kabaretu a recesi ústřední dvojice S+Š, to vše v krásně ušmudlané formě, s ďábelským Svěrákem, božskou Zelenohorskou atd. atd. A proč jsou v tomto filmu oba hlavní hrdinové tak nehorázně naivně blbí? Inu proto, že ti dva jsou v tomto světě "nemožní". Oni jediní (krom jejich vyvolených dam) jsou tam se svou bezelstností jako živí lidé (snad protože jsou zamilovaní?), kdežto ostatním sice pořád o něco jde, ale jsou to všechno mrtvé, zbytečné existence. Závěrečná scéna je pak dostatečně nekonečná na to, aby divákovi došlo, že to je jeho vlastní situace. Situace všech nás, kteří jsme se narodili. Dokud písnička trvá, je to ještě dobrý. ()
Příjemných 80 minut. O nějaký "zločin" zde jde spíše až ve druhé řadě, film je to navíc promyšlenější, než by se mohlo na první dojem zdát. Zločin v šantánu, to jsou především hezké písničky Suchého a Šlitra a příjemná atmosféra 60. let. Zapomenout nelze na pěvecké kvality Evy Pilarové, ve své době to byla jedna z nejlepších domácích zpěvaček. Její pěvecká vystoupení tvoří to nejlepší z celého filmu. A herecké obsazení se zde ostatně více než povedlo: ve filmu si zahrála celá řada skvělých českých herců (nejvíce potěšil Brodský, Libíček, Hrušínský, Přeučil a skutečně půvabná Jitka Zelenohorská). Film jsem si vyhledal kvůli tomu, že se na jeho scénáři podílel můj nejoblíbenější literát Josef Škvorecký, který se ve filmu i mihne v cameo roli, a rozhodně nejsem zklamán. Máte-li jako já zálibu v semaforských písničkách a poetice, pak směle do toho. Dostane se vám stále svěží podívaná s několika krásnými hudebními čísly, řadou pěkných holek a špetkou té detektivky navrch. Velmi kultivovaný film, zdá se mi. ()
Odhlédnu-li od bludné představy autorů navázat na režijní tvorbu Martina Friče, krále filmové veselohry třicátých a čtyřicátých let, je to tradiční hudební komedie šedesátkového stylu. A osobně přiznávám, že semaforský humor Suchého a Šlitra mi nikdy nebyl blízký. ()